Česká ekonomika - hlemýžď střední Evropy
V říjnu poprvé se sešla prognóza Českého statistického úřadu a predikce týdeníku EURO, sestavená na základě údajů analytických pracovišť fi- nančních institucí. A to na odhadu půlprocentního propadu hrubého domácího produktu v tomto roce (viz tabulky). Je to zcela logické, protože o všech základních makroekonomických ukazatelích už existují čísla minimálně za pololetí.
Rámcová shoda ale kupodivu panuje - až na vývoj obchodní bilance a běžného účtu - i v predikci pro příští rok. Zatím však jde pouze o hrubý odhad, který může být od skutečnosti vzdálen stejně podstatně, jako tomu bylo u prognóz na letošek. Český statistický úřad vloni v lis- topadu očekával pro rok 1999 shodou okolností také půlprocentní - ale růst - a v průzkumu týdeníku EURO vycházelo kladné znaménko ještě letos v únoru. Pokud jde o obchodní bilanci, rozdíl je v hodnocení dopadů očekávané ekonomické konfigurace: ČSÚ si myslí, že růst soukromé spotřeby i investic a ta ktéž silná koruna nepovedou k vyšší dynamice dovozů než vývozů, zatímco většina analytiků soukromých firem tvrdí opak.
Jak názorně ukazují oba grafy, omyly v kvantifikaci letošního makroekonomického vývoje pramenily hlavně z hodnocení investičních výhledů. Namísto ještě poměrně nedávno očekávaného růstu je tady pokles, podle mínění statistického úřadu dokonce propastný. Právě na hrubé tvorbě fixního kapitálu by se přitom měl podle shodného mínění expertů lámat národohospodářský chleba i příští rok. Poroste-li, poroste i hrubý domácí produkt a sociální demokracii bude leccos prominuto, protože d ovedla zemi k hospodářskému oživení. To, že byla ekonomika k růstu fakticky odsouzena, jak s ohledem na loňské a předloňské výsledky bystře poznamenal Martin Čihák z Komerční banky, totiž širší veřejnost příliš nezajímá.
Na růst investic si Zemanova vláda předvídavě zadělala pokračováním v podpoře zahraničních investic zahájené už Tošovského týmem. Zásadní otázka však zní, zda investiční aktivita zasáhne i domácí firmy, konkrétně menší a střední velikosti . Pro ty připadá v úvahu zejména tuzemský kapitál tuzemských bank, ale jde o to, zda prodej státních podílů v České spořitelně a Komerční bance nebude v tomto ohledu kontraproduktivní. Při čekání na nového vlastníka není úvěrová expanze zrovna tím, nač management banky ze všeho nejvíc myslí. Nehledě na proklamovanou retailovou orientaci podstatné části bankovního sektoru.
Investice jsou dnes základní pákou k tomu, aby startující krátkodobý poptávkový růst dostal dlouhodobější dimenzi zapojením nabídkové - produkční - stránky ekonomiky. Stínový ministr průmyslu Vladimír Budínský (ODS) servíruje slušnou porci demagogi e a zmatenosti, když označuje nynější nízkou míru investování za „výsledek deficitní politiky vlády . Jako by to nebyla právě ekonomická politika jeho strany, jejíž důsledky vyvolaly nevídané utažení investičních kohoutů. Pravda je ale to, že samotn é přesvědčení o nutnosti investování peněžní toky k životu neprobudí. Přičteme-li k tomu nerestrukturalizovanou výrobní sféru a defek- ty v institucionální stránce ekonomiky, jejichž odstraňování se přes všechny řeči o cestě do Evropské unie nehýbe z místa, mohl by mít docela dobře pravdu hlavní ekonom Investiční a Poštovní banky Jiří Křovák, který tvrdí, že se „jako stále pravděpodobnější jeví scénář středně až dlouhodobé stagnace ekonomiky .
Opatrnost mixovaná se skepsí je ostatně v makroekonomických prognózách pro příští rok zřetelně patrná. Hlemýždí růst kolem půldruhého procenta, zvlášť markantní ve srovnání s dynamikou ostatních tranzitivních ekonomik střední Evropy, je stanov en jaksi ze slušnosti, protože už je na čase, aby byl pokles zastaven. Všimněme si, co udělal statistický úřad: Z letošního ekonomického poklesu ubral oproti předchozí červencové prognóze dvě desetiny procenta, ale zároveň snížil o jednu deseti nu i odhad růstu v příštím roce, takže to vychází nastejno. Pro jistotu.