Učitelé by rádi dostali pořádně přidáno. Aspoň patnáct procent, jinak budou stávkovat. Na to se dá reagovat v zásadě dvěma způsoby. Jak konstatováním, že učitelské platy jsou hanebné a kantoři si každopádně zaslouží jejich zvýšení, protože za současnou mzdu kvalitní člověk učit nepůjde. Tak i jedovatou poznámkou, že na to, co produkují, tedy to, co vychází ze škol, berou až dost, a ať si stávkují, jak dlouho chtějí, protože to stejně nikdo nepozná. A nutno říci, že obě strany mají pravdu. Jenže je to ten nekonečně starý příběh o slepici a vajíčku. Co bylo a má být dřív? Slepice neboli dobře zaplacený učitel? Nebo vejce výsledků, podle něhož začneme ohodnocovat učitele?
Když zaplatíme učitele a plošně přidáme v tabulkových platech, tak zakonzervujeme současnou personální strukturu školství, protože špatní učitelé budou brát tolik, že je jiná práce fakt zajímat nebude, a pro nové a dobré nebude místo. A když řeknu, že přidám za výkon, tak to nebude fungovat, jelikož z matláka lepší práci nikdo nevyrazí jakýmkoli slibem.
A tak jako neexistuje jednoduchá a správná odpověď na otázku po prvenství slepice, či vejce, neexistuje ani jednoduchá a správná odpověď na otázku, zda a kolik přidávat kantorům. Lít peníze do systému, který je špatně nastaven a řízen, je nicméně hloupé a zbytečné. České školství prostě potřebuje zásadní reformu jako prase drbání. A hodně hlubokou, včetně systému odměňování. Maturita z matiky ani inkluze nespraví hluboce vadný systém, který tlačí 90 procent populace na vysoké školy a likviduje řemesla, platí dobré a špatné kantory stejně a to všechno skoro dvacet let.
Žel ve volebních programech se o zásadní školské reformě, na níž závisí osud země na dlouhá další desetiletí, u nikoho nic kromě planých tlachů nedočteme.
Na rozdíl od věčných a nekonečných změn daní, které přes všechny výhrady a spory v zásadě fungují, plní státní kasu a většina podnikatelů by byla ráda, aby na ně alespoň jeden jediný rok nikdo nesahal.
O autorovi| Pavel Páral, paralp@mf.cz