NA SLOVÍČKOJistě jste si všimli, že veškeré oficiální texty a názvy, které se týkají tohoto oboru, bývají uváděny pouze v internacionální podobě. Termíny veterinář a veterinářství vytlačily česká synonyma zvěrolékař a zvěrolékařství až po válce. Projevil se v tom odpor ke všemu německému.
**NA SLOVÍČKO
Jistě jste si všimli, že veškeré oficiální texty a názvy, které se týkají tohoto oboru, bývají uváděny pouze v internacionální podobě. Termíny veterinář a veterinářství vytlačily česká synonyma zvěrolékař a zvěrolékařství až po válce. Projevil se v tom odpor ke všemu německému. A zvěrolékař byl cítěn jako kalk, tedy doslovný překlad tvaru Tierarzt. Jazykoví puristé trvali na tom, že složenina není utvořena v duchu češtiny. A potažmo, zavzpomínejme, také v ruštině žije stejná přejatá internacionální forma veterinar, což možná též rozhodnutí podpořilo. Došlo to ostatně až tam, že se objevil také obskurní název instituce „zooveterinární středisko“.
Docela se zapomnělo, že termín veterinář byl v češtině utvořen rovněž podle německé podoby Veterinär. Kořeny slova ovšem vedou do latiny a některé souvislosti mluví pro to, že zvěrolékař je přesnější a výstižnější. Základem internacionálního názvu je totiž latinské podstatné jméno veterina s významem „tažná zvířata“.
Jak se můžeme dočíst v tomto čísle Profitu, převládají dnes v péči těchto lékařů tvorové drobnější. Proto se složeného slova zvěrolékař nebojme. Přestože z oficiálních dokumentů vymizelo, žije v každodenním hovoru, najdeme je ve slovnících spisovného jazyka i v Pravidlech českého pravopisu. To, že odborníkům nechce lézt z úst, je věc jiná. Asi se domnívají, že by nevypadali dost zasvěceně. G. B. Shaw ostatně jedovatě poznamenal: „Odborníci se chovají vůči laikům konspirativně.“