Ó, VŠEMOCNÝ STÁTE

11. 9. 2001

Týdeník EURO hodnotí první rok vlády

Krade se, loupí, vraždí a zdá se, jako by ty, kteří jsou za věci odpovědni, to nezajímalo, jako by se jich to netýkalo.

Ne, tato citace není vyjmuta ze zprávy o roční činnosti sociálnědemokratické vlády. Byla mottem Modré knihy, kterou jako poslední trumf v předvolební kampani vytáhli sociální demokraté proti politickým protivníkům. Takto líčil spis Českou republiku po šesti letech vlády pravicových stran. Podobnost s dnešní situací je čistě náhodná.

Jen každý čtvrtý člověk v zemi si podle rozsáhlého šetření Střediska empirických výzkumů myslí, že se vše vyvíjí k lepšímu, podle dvaatřiceti procent obyvatel bude situace naopak stále horší, 42 procent občanů soudí, že vývoj nesměřuje nikam. Vláda je sama se sebou spokojena. Zjevně nepotřebuje sebereflexi, nepřemýšlí ani o tom, co se ve společnosti děje, ani jak ji společnost vnímá. Její skládání účtů z ročního řízení země je pouhý výčet přijatých a nepřijatých zákonů, doplněný statistikou.

Zmrtvýchvstání.

Velkorysé recepty na oživení skomírající ekonomiky nabízeli sociální demokraté už ve volebním programu, vládní programové prohlášení je pouze zopakovalo. Zaklínadlem se stalo slovo revitalizace. O konkrétní podobě vize pomoci velkým firmám s velkými finančními potížemi se ministr průmyslu a obchodu Miroslav Grégr (podporovaný svou klakou) přel s místopředsedou vlády Pavlem Mertlíkem tak dlouho, až záchranné lano pomalu nebude komu hodit. Škoda Plzeň, ČKD Praha, ZPS Zlín, Chemapol a další firmy se zmítají v agonii. A stát už nyní může zapomenout na to, že drahou terapii alespoň částečně zaplatí noví investoři. Revitalizace se dá s klidným svědomím označit za fiasko. Nicméně rozhodujícím cílem, prolínajícím se do všech činností ministerstva průmyslu, bylo a do budoucna také zůstává, z hlediska resortu, „znovuobnovení úlohy a postavení průmyslu, zvýšení jeho výkonnosti a zejména konkurenceschopnosti . Tak praví zpráva o roční činnosti vlády.

Stejným zaklínadlem jako revitalizace se staly investiční pobídky. A podle kabinetu je současný příliv zahraničních investic jednoznačným úspěchem vlády. Ano, peníze do republiky tečou. Ovšem jen minimum prostředků do průmyslu, a i to minimum dodávají již stávající investoři, například koncern Volkswagen. Z téměř devadesáti procent se kapitál žene do bank, supermarketů a maloobchodní sítě. Novou firmu na zelené louce nevidět.

Na vás si posvítíme.

Specifickou formou pomoci podnikům jsou čistky v orgánech úspěšných firem. Tajné usnesení, podle něhož měli ministři projednat nové personální obsazení funkcí ve statutárních a kontrolních orgánech státních podniků, přijal sociálnědemokratický kabinet 5. srpna 1998. Čistky vypukly vzápětí, sotva po měsíc poté, co se Zemanův devatenáctičlenný kabinet rozkoukal ve Strakově akademii. Začalo se v České pojišťovně, pokračovalo v Ostravsko-karvinských dolech, letos v lednu následovala společnost ČEZ a pak už to šlo jako po másle. Ministři Grégr a Peltrám úspěšně srovnávali skóre - České dráhy, SPT Telecom, České radiokomunikace, České aerolinie.

Renomé vlády v hospodářských kruzích jakž takž zachraňuje jen prodej ČSOB. Na prodej České spořitelny je podán inzerát. Oznámení prodeje Komerční banky se čekalo koncem června. Podle posledního prohlášení ministra financí Iva Svobody vyjde inzerát na přelomu června a července.

Jenže ani s peněžními ústavy si kabinet neporadil tak, jak chtěl. Halasná předvolební tvrzení Miloše Zemana, že sociálnědemokratická vláda nehodlá zbůhdarma utrácet a nalévat prostředky do bank, vzala vbrzku za své. Zemanův kabinet musel ze státních peněz vydat na přímé posílení kapitálu České spořitelny 5,5 miliardy korun a slíbil i jeho další navýšení až o 7,5 miliardy. Špatné úvěry ústavu za deset miliard korun odkoupila státní Konsolidační banka. V naději je i Komerční banka. Kabinet slíbil, že její kapitál posílí až o 8,2 miliardy korun.

Nicméně dál trvá nevůle bank poskytovat úvěry. A vláda neučinila nic pro to, aby jim mohl tvrdě konkurovat kapitálový trh.

Plný Augiášův chlév.

K hospodářskému zázraku měla podle sociální demokracie výrazně přispět akce čisté ruce, prověření podezřelých finančních operací včetně minulých privatizačních kauz. Fraška to byla od samého začátku. Než byl ustaven vládní Výbor na ochranu ekonomických zájmů a Koordinační a analytická skupina, pokusila se vláda zainteresovat Nejvyšší kontrolní úřad. Ten pověření odmítl s tím, že nemá kapacitu, aby šetřil stovky starých případů. Když kontroloři dali od čistých rukou ruce pryč, přišel nápad zapojit tajné služby. Ani ten však nevyšel. Nakonec to ale není podstatné. Jak si pochvaluje vláda ve zprávě o své roční činnosti, velké množství občanů i podniků akci čisté ruce uvítalo a zahrnulo Úřad vlády množstvím podnětů. Dobrá, ministr Jaroslav Bašta tedy měl z čeho vybírat. Výsledek? Oznámení, která podal, vyšetřovatelé odkládají nebo zastavují pro nedostatek důkazů.

Bašta zatím podal 76 trestních oznámení, dalších třicet dostala státní zastupitelství od kontrolních orgánů ministerstev. „Šlo vesměs o případy sporné privatizace a všechny měly jediného společného jmenovatele - ti lidé privatizovali majetek, za který nezaplatili, prodali ho dál, nicméně nejsou stíháni, konstatuje ministr. K tomu už jenom dodatek ze zprávy o činnosti ministra: „Vláda nejprve zkoumala skladbu statutárních orgánů a dozorčích rad podniků a obchodních společností s většinovou účastí státu. Posuzovala činnost a vazby jejich jednotlivých členů z hlediska možného ohrožení ekonomických zájmů státu. Vazby a činnosti jednotlivých osob byly mnohdy velmi zvláštní. Při bližším zkoumání však posuzovatelé museli konstatovat, že tito lidé neporušovali platné zákony.

K soustruhům.

Vláda se zavázala, že prosperitu země opře o rozvoj vzdělání. Vydala se ale přesně opačným směrem. Ministr školství Eduard Zeman zahájil tažení proti střednímu soukromému školství. Ne že by byly střední školy nekvalitní, ale nevychovávají prý profese, které hospodářství potřebuje - frézaře, zámečníky, lakýrníky. „Nechť stát dává peníze do toho, co má nějaký smysl, hlásá ministr. Pak by se ovšem měl poptat odborníků. Ti se shodují, že lidé s vyšším vzděláním přesahujícím úzké hranice specializace mají na trhu práce větší šance. A dodávají, že lidé si čím dál víc uvědomují význam vzdělání pro životní úspěch. Přesto trvale klesá podíl dětí, které dosahují vyššího vzdělání než jejich rodiče. V kritické situaci je vysoké školství, vláda ale donekonečna oddaluje vznik neuniverzitních vysokých škol. Razí princip, že růst počtu studentů na vysokých školách by vedl k poklesu kvality vysokoškolského vzdělání.

Proč bychom se netěšili.

Snáz projde velbloud uchem jehly než bohatec do království nebeského, cituje občas Vladimír Špidla, ministr práce a sociálních věcí, Kristův výrok. Nechápe ho přitom jako pohrdání zaslouženým bohatstvím, nýbrž jako upozornění, že existují i jiné hodnoty než ty, které jsou účetně měřitelné. Tomu odpovídá i programové prohlášení. Jak psáno, vláda se bude snažit zmírnit sociální nerovnosti.

Platy státních úředníků stouply od letošního 1. ledna, zvýšila se minimální mzda i minimální mzdové tarify. Z dílny ministerstva práce v podstatě vyšel i senátní návrh na zvýšení maximální hranice pro výpočet nemocenských dávek. Od 1. srpna se budou valorizovat důchody, ač ještě pro zvýšení penzí nenastaly zákonné podmínky. Sociální otesánek ovšem polyká čím dál tím větší sumy. Ministr práce se už dvakrát s podporou vlády pokusil prosadit vyšší odvody pojistného na sociální zabezpečení. Poslanecká sněmovna však tyto návrhy odmítla.

Účinný recept zatím kabinet nenalezl na prudce rostoucí nezaměstnanost. Národní plán zaměstnanosti, který letos v květnu schválila vláda, považují odborníci za nedokonalý. Neobsahuje totiž žádné konkrétní termíny, často ani výši a způsob financování nových pracovních příležitostí.

Velký důraz klade vláda na dialog se sociálními partnery, uzavřít alespoň Roční generální dohodu se jí však zatím nepodařilo. A je dokonce možné, že ani nepodaří. Předseda Českomoravské konfederace odborových svazů Richard Falbr nedávno ministra práce a sociálních věcí ostře kritizoval za návrh nového Zákoníků práce. „Je to něco tak nehorázného, že je neuvěřitelné, že po roce sociálnědemokratického vládnutí si to mohou úředníci na ministerstvu dovolit, prohlásil Falbr. Návrh podle něj odebírá odborům výsadní práva, což by v podstatě znamenalo jejich likvidaci. Vladimír Špidla ale kritiku považuje za nedorozumění a hájí se tím, že je to materiál pracovní, určený k diskusi.

Zachraň, co se dá.

Nebýt česko-řecké iniciativy stran Kosova, ale i do té byl spíše dotlačen, byl by ministr zahraničí Jan Kavan patrně nejúspěšnějším mužem Zemanova kabinetu. Dokázal totiž zaretušovat bezpočet neomaleností, kterých se jeho kolegové včetně premiéra dopustili na mezinárodním poli. I když se přípravy zásadních pozičních dokumentů pro vstup do Evropské unie vlečou, stejně jako příprava patřičných zákonů, není to tak docela vina ministerstva zahraničí. S takovým Grégrem v zádech - opožděný a evropskou patnáctkou těžce kritizovaný materiál o průmyslové politice - se těžko pracuje.

Stát jsme my.

Sociální demokracie se netajila tím, že se chce pevně ujmout vlastnických práv státu. Zjevná byla i její posedlost průmyslem a průmyslovou politikou, surovinami a energií. Programové prohlášení se také hemžilo pojmy kontrola, regulace, podpora. V dokumentu chybělo jen to, kde vláda na velké dílo sežene prostředky. Po roce je jasno. Deficit státních financí, nejprve navrhovaný ve výši 26,8 a poté jednatřiceti miliard, posléze téměř šestačtyřicet miliard a nakonec - splní-li se nejčernější prognózy - až osmdesát miliard korun. Neustálé zvyšování daní (v rámci reformy daňové soustavy přibližující se k EU, říká kabinet), opakované snahy o zvýšení pojistného.

Jak říká premiér Zeman, ve světě existují jen dvě validní ekonomické teorie, jedna keynesiánská, druhá z nich monetaristická. „Keynesiánská terapie, kterou vláda zvolila, vychází z explicitního přiznání deficitu státního rozpočtu v období hospodářské recese za předpokladu, že takto vytvořený deficit není věnován na spotřebu, ale na investice, a to na investice do odvětví s multiplikačním efektem, vysvětluje Zeman.

Téměř 48 procent státních financí spolkne výplata důchodů a sociálních dávek. Další mandatorní výdaje pro stát vyplývají z přistoupení k NATO a Evropské unii. Rostou výdaje na dluhovou službu, rozpočet hradí dluhy skryté v Konsolidační bance a dalších transformačních institucích. Kolik že zbývá na prorůstové investice? Experti tvrdí - něco kolem osmi miliard.

„Protože nejsme masochisté, tak dramatické dávky sebekritiky od nás nemůžete očekávat. A protože jsme se poučili ze sebechvály svých předchůdců, která skončila rozpadem jejich vlády, neočekávejte od nás ani tuto sebechválu, prohlásil o roční činnosti sociálnědemokratické vlády její předseda.

Nuže… Protože nejsme masochisté, ani vláda od nás nemůže očekávat, že její počínání budeme tolerovat.

Jsou spokojeni s vládou:

Září 1998: 50 % občanů, 79 % voličů ČSSD