Americký prezident Barack Obama už má zcela oficiálního vyzývatele z republikánské strany Mitta Romneyho. Nyní také jeho vyšle demokratická strana oficiálně do listopadového boje o Bílý dům. Průzkumy veřejného mínění jsou vyrovnané a evropští komentátoři se shodují, že volby budou velmi napínavé.
Obama vzbuzoval před čtyřmi lety tolik nadějí, že naplnit je byl nadlidský úkol od samého počátku. Nyní budou voliči rozhodovat, zda jeho kouzlo vyprchalo zcela, nebo zda si zaslouží více času.
The Independent: Žádné hladké vítězství
Na republikánském konventu vyvolal vlnu trapnosti Clint Eastwood, který vedl zmatený dialog s neviditelným prezidentem Obamou. Na sjezdu demokratů, který začal v Severní Karolíně, bude ale Obama skutečný.
A měl by se hodně otáčet. Jak prosté to bylo před čtyřmi roky! Tehdy o jeho vítězství nikdo nepochyboval; ztělesňoval naději a příslib nového začátku. Ale z příslibů se nestala fakta. Nyní musí přesvědčit svou rozmrzelou a nejistou zemi, že si zaslouží druhé funkční období, ačkoli sedí v čele ekonomiky, která se z recese probírá nejpomaleji za posledních 75 let.
Může právem házet velkou část viny na republikány, kteří mu v Kongresu blokují, co se dá. Také bude vinit své oponenty, že žijí v minulosti a nabízejí stále tytéž staré reaganovské všeléky. Ale jakkoli je kritika oprávněná, prezident musí předvést více.
Navzdory mizernému tempu uzdravování ekonomiky mu stále některé věci hrají do karet. Obama se dál těší nemalé popularitě, což znamená, že mnozí voliči chápou, že převzal zemi v hluboké krizi, jejíž řešení trvá déle než čtyři roky. Vágnost Romneyho ekonomického plánu představuje další příležitost. Prezident má šanci být konkrétnější než jeho vyzývatel. Musí být. Má-li vyhrát druhé období, musí zcela jasně říci, co s ním udělá.
Frankfurter Allgemeine Zeitung: Pouliční bojovník
Na otázku, co se to stalo s „nadějí a změnou“, má Barack Obama snadnou odpověď: Za to, že z toho není nic, můžou republikáni. Tak jednoduché to ale není. Obamova bilance je na každý pád smíšená. Největší úspěch jeho prvního období, zdravotnická reforma, je zároveň jeho největším hendikepem.
Z elektrizující atmosféry roku 2008 nezbylo mnoho. Země je rozdělena jako dlouho ne, protivníci se neúnavně a neúprosně střetávají; ostrá ideologická polarizace se stala základní konstantou americké politiky. V takovém prostředí bojuje Obama o své znovuzvolení.
Průzkumy veřejného mínění mu přisuzují jen drobný náskok před republikánem Mittem Romneym. Ale jistý vítězstvím si rozhodně být nemůže. Představme si, že Obama prohraje. Zařadil by se po bok Bushe staršího nebo Jimmyho Cartera. Pro muže, který byl oslavován jako světlonoš lidskosti, by to znamenalo pád málem biblických rozměrů.
Čtěte také:
Hvězdou nominační ceremonie demokratů byl Clinton
Michelle Obamová vstoupila do boje o Bílý dům
Obama si jel do Louisiany prohlédnout škody po hurikánu
Sázet bychom na to ale neměli. Proč, to opět uvidíme nyní na demokratickém sjezdu.
I když hlavní heslo Obamovy kampaně „Vpřed“ nevyhraje cenu za originalitu, Obama nepochybně opět předvede svůj talent nadchnout davy a těžit z toho. Zároveň bude vidět, jak se Obama změnil. Z idealisty, jemuž oponenti chtěli dát nálepku „ztroskotance“, se stává chladný pouliční bojovník.
