Cizincům druhé generace nabídne stát české občanství. Jejich rodiče zůstanou nadále bez definitivy
Studentka bohemistiky na Karlově univerzitě Ngo Thi Quynh Nga žije v Česku od první třídy, kdy sem s rodiči přišla z Vietnamu. Přestože češtinu ovládá jako filoložka lépe než lecjaký rodilý mluvčí a pracuje pro české občanské sdružení, nosí v peněžence místo občanky plastovou kartičku se svislým modrým pruhem. Povolení k pobytu je sice trvalé, jenže trvalost v praxi funguje tak, že ji lze kdykoli odvolat.
Skutečnost, že si nemohla vybrat ani svého prezidenta, ani své zástupce v Parlamentu, ji sice mrzí, není to ale hlavní překážka. Tou je riziko vyhoštění. „Pobyt je nejistý statut. Klidně se vám může stát, že zapomenete zaplatit pokutu revizorovi a za několik let vám přijde obsílka s oznámením, že s vámi zahajují řízení o odebrání trvalého pobytu,“ říká Ngo, jinak pro české kamarády též Veronika.
Mluvit česky bez přízvuku a být zaměstnaná pro neziskovou organizaci, která radí, jak se integrovat do většinové společnosti, ale zjevně nestačí k tomu, aby se z cizince mohl stát občan České republiky. Ministerstvo vnitra často žádosti migrantů, kteří tu žijí téměř celý život, odmítá. Na občanství není právní nárok, a tak se úředník může rozhodnout ho zamítnout. Třeba proto, že „žadatel neprojevuje dostatečný zájem o udělení občanství“. To je mimochodem citace nikoli smyšlená, ale převzatá z jedné vrácené žádosti.
Ngo a jejím kamarádům teď ale svitla naděje na plnohodnotný život v Česku. Do druhého čtení v Poslanecké sněmovně míří návrh zákona o občanství, který umožňuje snadné získání statutu českého občana bez zbytečné administrativy. Ngo bude stačit, když se k občanství přihlásí a nebude muset o něj žádat jako dosud. Ministerstvo vnitra sice původně počítalo s tím, že se mladí cizinci, kteří u nás žijí alespoň od svých deseti let, budou muset pro české občanství rozhodnout maximálně
do tří let po dosažení plnoletosti, ústavně-právní výbor ale tuto omezující klauzuli škrtl. „Odstraní se tak zjevné disproporce, kdy například jeden ze sourozenců by občanství dostal, ale ten starší by se do věkového limitu nevešel,“ vysvětlil týdeníku Euro zpravodaj zákona Jeroným Tejc.
Na míru Vietnamcům Nabídka občanství migrantům druhé generace je jako šitá na míru právě vietnamské komunitě. Vietnamci sice s 60 tisíci zástupci netvoří nejsilnější komunitu cizinců v ČR (tou jsou mimo unijní země Ukrajinci), žijí tu ale statisticky nejdéle a nejvíce tu také zakládají rodiny. Z čísel Českého statistického úřadu vyplývá, že každé třetí dítě, které se u nás narodí rodičům z řad migrantů, je právě Vietnamec. Mezi lety 1995 až 2008 u nás přišlo na svět 6200 vietnamských dětí – dvakrát více než Ukrajinců a třikrát tolik co Slováků. Sedm z deseti u nás žijících Vietnamců má partnera, který tu žije také. Vietnamská komunita je u nás zároveň pevně usazená. Více než třetina migrantů vietnamského původu u nás žije déle než deset let. Mimochodem – Nguyenů je u nás stejně jako Jarošů nebo Strnadů.
Teoreticky by se novelou zákona mohlo novými českými občany stát hned několik tisíc mladých cizinců, především z řad Vietnamců, Ukrajinců, Rusů nebo občanů někdejší Jugoslávie, kteří patří ve věkové skupině mezi dvaceti a třiceti lety mezi nejpočetněji zastoupené. Vesměs jde o velmi motivované lidi, kteří jsou často premianty ve třídě a nemají problém zapadnout. Stát se papírovým Čechem je pro ně logickým završením integrace. „Mladí se cítí být Čechy a často tak i přemýšlejí,“ doplňuje Ngo s tím, že i ona se občas přistihne, že ji napadají slova v češtině a ne v rodném jazyce.
Občanství po dědovi Cizinci druhé generace jsou zřejmě jedinou skupinou, které chystaný zákon přinese ulehčení. Ještě jednodušší by to měli mít děti a vnuci etnických Čechů. Představa, že si třeba nějaký Američan vzpomene na svého dědečka, který utekl před nacisty z tehdejšího Československa, a na jeho počest si zažádá o české občanství, je však spíše zbožným přáním. Mimo jiné i proto ústavně-právní výbor pravidla umožňující dědit občanství „po krvi“ ze zákona vyškrtal.
Vše ostatní zůstává při starém a nelze očekávat, že by se zájem o to, stát se papírovým Čechem, nějak dramaticky zvedl. Na udělení občanství nebude nadále žádný právní nárok. Stejně tak zůstane pouze na vůli konkrétního úředníka, zda posoudí, jestli je žadatel „integrován do společnosti v České republice, zejména pokud jde o integraci z hlediska rodinného, pracovního nebo sociálního“. Poněkud zjednodušeně řečeno – být majitelem prosperujícího bistra, kam chodí etnicky české rodiny rády na jídlo, a povídat si s českými štamgasty, to ještě nemusí nic znamenat. Proti zamítnutí žádosti je možné odvolat se k soudu. Jenže i ten může dojít k závěru, že je žadatel „bezpečnostní hrozbou pro stát“. Jakou? To soudy zdůvodňovat nemusejí a další odvolání již možné není.
Na druhou stranu je v paragrafech možnost všechna pravidla obejít a získat občanství jako bonus za zásluhy. Odborně řečeno „z důvodu významného přínosu pro Českou republiku“. O přínosu rozhodnou opět jen úředníci ministerstva vnitra. Podmínkou je sice trvalý pobyt, kritici zákona se ale domnívají, že i toto pravidlo je možné obejít. „Umím si představit, že jeden úředník vydá cizinci rozhodnutí o trvalém pobytu a jeho kolega z vedlejší kanceláře další den udělí občanství. Vnitro sice v Parlamentu slibuje, že s tím budou šetřit, ale text zákona je nijak neomezuje,“ argumentuje Pavel Čižinský, právník z Poradny pro občanství, občanská a lidská práva.
Podle něj se kvůli poměřování přínosu stane z občanství jakási medaile, která se bude dávat za zásluhy.
Za osm milionů Zatímco úředníci ministerstva vnitra zásluhami míní třeba vědce nebo umělce, šéf Věcí veřejných Vít Bárta chce do udělování občanství vnést jasná a měřitelná komerční pravidla.
Také on je pro vymezení statusu VIP mezi cizinci, kteří by měli mít k české občance snadnější přístup. „Cizinec, který po dobu minimálně čtyř let odvádí nejméně dva miliony korun na daních a zaměstnává alespoň deset českých občanů, by měl dostat naše občanství mnohem rychleji,“ tvrdí Bárta na svém blogu. Podle něj jde v případě občanství nikoli o „množství, ale o kvalitu“.
I samotné slovo množství je ale značně nadnesené. Česko zůstává v přístupu k cizincům jednou z nejrestriktivnějších zemí. Předloni u nás získalo občanství necelých dva tisíce migrantů, což je číslo, které zůstává posledních pět let stejné. V přepočtu na sto cizinců trvale usazených v zemi je to vůbec nejméně v celé EU. Pro srovnání – na Slovensku je to čtyřikrát více a v zemích tradičně otevřených vůči cizincům, jako je Švédsko, dostává občanství padesátkrát více migrantů než u nás.
Na chudém skóre procesu, který by z trvale usazených cizinců se vztahem k české kotlině udělal plnohodnotné občany, se ani po započtení bonusu pro mladé nic nezmění.
Neznamená to ale, že by ministerstvo vnitra odráželo žádosti o občanství. Z dlouhodobých statistik vyplývá, že uspějí dva žadatelé ze tří. V rozporu mezi vysokou úspěšností a nízkým počtem udělení české občanky nemusí být protimluv. Pro starší generaci cizinců, která v Česku dlouhodobě žije a pracuje, není vidina občanství nijak lákavá. „Rodiče chtějí, abychom šanci dostali my, sami to za prioritu nepovažují,“ potvrzuje Ngo.
Uzavřený kruh Na rozdíl od mladých cizinců, kteří mají české kamarády a jsou vesměs plně integrovaní, si jejich rodiče vystačí s vlastní komunitou.
Právní statut pobytu v Česku je pro ně jen nutným papírem, který je třeba oběhat. Nevidí důvod, proč zbytečně chodit na úřady kvůli dalšímu razítku, a raději zůstávají pro většinovou společnost neviditelnými. Ministerstvo vnitra je nakonec rádo – má pod drobnohledem uzavřenou komunitu, jejíž členy může kdykoli poslat domů tím, že jim odebere trvalý pobyt. Uzavřený kruh je jistě bezpečný. Česko tím ale v rámci EU dává najevo, že o žádnou integraci cizinců nestojí. A to se v době, kdy celá Evropa čelí ekonomickému a demografickému propadu, může vymstít. l •
VIETNAMCI JSOU NEJVĚRNĚJŠÍ
Délka pobytu cizinců v ČR podle státního občanství (v %)
do 1 až 3 4 až 5 6 až 10 nad
1 roku roky let let 11 let
Ukrajina 6 38 19 22 14
Vietnam 1 18 17 28 36
Rusko 6 34 18 22 20
Moldavsko 9 62 10 14 4
býv. Jugoslávie 8 25 14 23 30
Zdroj: Sociologický ústav AV ČR, 2012
Graf
DVA TISÍCE PRIVILEGOVANÝCH
Počet udělených občanství ČR
2001 6321
2002 4532
2003 3410
2004 5020
2005 2626
2006 2346
2007 1877
2008 1837
2009 1621
2010 1495
2011 1936
Zdroj: Český statistický úřad
Více než třetina migrantů vietnamského původu u nás žije déle než deset let. Nguyenů je u nás stejně jako Jarošů nebo Strnadů.
O autorovi| Blahoslav Hruška, hruskab@mf.cz
