Brazilské hospodářství v mnoha rysech sužují klasické problémy rozvojových zemí, ať už je to korupce či nerovnoměrný rozvoj jednotlivých oblastí země.
Foto: Profimedia.cz
Mezi více zaostávající regiony rozlehlé Brazílie patří její severovýchod. Své zkušenosti z tamějších států Pernambuco, Paraiba a Rio Grande do Norte shrnul pro Český export podnikatel Petr Eliáš, který tam dlouhodobě podniká.
Brazílie deklaruje snahu nalákat zahraniční investiční kapitál v mnoha oficiálních prohlášeních i na nesčetných brožurách, jež vydávají státem financované úřady. Tento skoro dvousetmiliónový trh je bezesporu lákavý jak pro dovozce, tak i pro investory.
Ve skutečnosti je ale velice obtížné do Brazílie dovážet téměř cokoliv. V případě zboží tomu brání vysoká dovozní cla, která navíc nejsou pro všechny subjekty stejná, neboť záleží na velikosti importní firmy. V případě pracovní síly jsou překážkou přísná ochranná pravidla, většinou zakotvená v zákonech, která téměř znemožňují cizincům přístup na tamní pracovní trh.
Brazilský průmysl nepostrádá rozmanitost, své továrny tam má mnoho významných výrobců a nadnárodních společností. Někteří kvůli snadnému přístupu k surovinám, většinou však kvůli přístupu na trh, a zřejmě nejen tuzemský, ale celkově latinskoamerický. Jeden rys mají společný - vyrábějí modely mnoho let staré, ať už se jedná o auta, okna nebo třeba spotřební zboží. Úspory energií ještě nejsou na pořadu dne. Vyrábí pro vyšší střední třídu, ta nižší koupěschopná tam téměř chybí. Zdá se však, že už rychle roste.
Brazílii, která je federací 26 států, jistě nelze z obchodního hlediska hodnotit jako celek. Obecně lze říci, že od jihu na sever postupně upadá nabídka zboží, pracovních míst i obchodní kultura. Všudypřítomná zůstává pouze korupce, pokud tak chceme nazývat vžitou formu všimného.
Modernizovaný přístav Suape přilákal přes sto investorů
Podle Fernanda Bezerra Coelha, federálního ministra integrace, je „severovýchod Brazílie jedním velkým staveništěm“. Dle týdeníku The Economist, který tomuto regionu věnoval článek ve svém květnovém čísle, vláda vynakládá velké prostředky na veřejné projekty především do infrastruktury, například do rozšíření přímořské „atlantické“ dálnice. Největšímu růstu se ale těší přístavní a průmyslový komplex Suape v blízkosti Recife, hlavního města státu Pernambuco. Přístav je v současnosti rozšiřován, aby mohl přijmout větší lodě. Ve výstavbě je největší loděnice na jižní polokouli, rafinérie společnosti Petrobras a petrochemická továrna. Lodní spojení s Evropou a Amerikou je odsud v průměru o tři dny kratší. Hlavním cílem vyvážených surovin, zejména železné rudy, je ale Čína, která tak nahrazuje japonský primát ze šedesátých let.
Již více než 100 podniků nalákaly do Suape daňové úlevy a dobré dopravní spojení. FIAT se zde rozhodl vybudovat automobilovou továrnu za tři miliony realů. Navíc právě ze Suape by měla vést železnice spojující toto přístavní město s vnitrozemím bohatým na železnou rudu, sóju a kukuřici. Bude zapotřebí 330 nových vlakových souprav.
Jeden dolar do podniku, jeden dolar bokem
Pokud chce podnikatel v Brazílii získat úplnou samostatnou kontrolu nad svým kapitálem, vyžaduje permanentní vízum pro správce firmy. Toto vízum je však možné získat až po založení společnosti (s. r. o. nebo a. s.), respektive vstupu do stávající společnosti formou koupě podílu. Minimální požadovaná investice je 150 tisíc dolarů a je nutné ji složit pouze prostřednictvím Banco do Brazil na účet společnosti. Toto je nutné pro pozdější vývoz zisku ze země, eventuálně stažení kapitálu při neuskutečněné investici.
Doba od založení (vstupu) společnosti do získání pracovního povolení, a tedy možnosti převzít její administraci se podle oficiálního portálu federální policie pohybuje od šesti měsíců do dvou let. Problém je v tom, že v této době je nutné všechny správní úkony včetně dispozicí s účty svěřit nutně do rukou brazilského společníka, eventuálně najatého jednatele. Tak to stojí v zákoně. Mnozí evropští investoři tvrdí, že zhruba na jeden dolar investovaný oficiální cestou je třeba počítat s jedním investovaným bez dokladu.
Velké korporace pravděpodobně najdou rychlejší, ale také podstatně dražší způsoby, jak vstoupit na tamní trh, nicméně u drobných a středních investorů tento postup vzbuzuje určitou nedůvěru. Tu se například specializované advokátní kanceláře (i někteří státní úředníci) snaží rozptýlit tvrzením, že za příslušný obnos jde v Brazílii na úřadech zařídit a urychlit všechno. Za založení společnosti se zahraničním společníkem si advokátní kancelář v Joao Pessoa účtuje 15 tisíc realů, což odpovídá asi 10 tisícům amerických dolarů.
Produkty českého průmyslu, které lze v Brazílii zahlédnout, patří již do muzea. Jde například o motorky Jawa 350 Californian, autobusy Škoda z šedesátých let minulého století nebo motory a turbínky Slavia. Přál bych si, aby se výjimečné příležitosti podílet se na rozvoji jednoho z nejdynamičtějších regiónů světa mohlo účastnit více českých subjektů.
