Pražské polikliniky opět mění majitele. Dříve už přilákaly ministra, sexuálního útočníka a uhlobarona
Místo prošlapaného linolea a omyvatelného zelenkavého nátěru na stěnách masivní dřevěné podlahy, designový interiér a sličná slečna v růžovém kostýmku na recepci. Pacient, který zavítá do pavilonu Jih v areálu polikliniky Kartouzská na pražském Smíchově, objeví svět klinik západního střihu. Ale chcete-li čekat v kožených sedačkách, musíte na kardiologii, které pojišťovny aktuálně přejí, anebo na vedlejší soukromou plastickou chirurgii či za některým z poskytovatelů individuální ambulantní péče, za kterou pacienti nebo jejich zaměstnavatelé platí. Pro ostatní pacienty jsou v areálu původní pavilony, do nichž se zdaleka tolik neinvestovalo.
Smíchovská klinika v péči společnosti Medifin, je ukázkou rozdílu přístupu k tomu, co provozovateli patří a co si pronajímá.
A také proč se soukromé firmy, zvlášť v hlavním městě, tlačí do zdravotnického byznysu a zbystří, kdykoli se roznese, že někdo nějaké zdravotnické zařízení prodává. Jako teď, když jsou na prodej dvě polikliniky z impéria uhlobarona Marka Čmejly. Nebo když o prodeji svých doktorů uvažovala městská část Praha 7.
Poliklinika, nebo klinika?
Medifin je jeden z velkých síťových provozovatelů poliklinik. Firma se švýcarským domicilem, u níž se spekulovalo o provázanosti s rodinou bývalého pražského radního Radovana Šteinera (ODS), je v Praze patrně největším soukromým provozovatelem lékařských zařízení. Pod palcem má kromě lékařského areálu v Kartouzské v Praze 5 i malešickou polikliniku v Praze 10 a dvě budovy v Praze
11. Všechny si dlouhodobě pronajala od radnic a vždy mimo jiné s argumentem, že zařízení vzhledem zapadající do dob tuhé normalizace zvelebí.
Část areálu na Andělu skutečně působí jako zjevení. Jenomže tady investoval Medifin do svého. Právě lukrativní pozemky a možnost přistavět byly pro firmu v roce 2006 tou hlavní motivací ucházet se o pronájem celého areálu. Celou smíchovskou polikliniku si Medifin pronajal na 15 let s tím, že bude platit roční nájem 2,4 milionu korun.
Firma slíbila, že do areálu investuje stamiliony a přistaví i domov pro seniory, ve kterém přenechá městské části 30 lůžek. Pozemky pro nové budovy nakonec koupila za 16 milionů korun (metr čtvereční za 5,5 tisíce korun).
Transakce vzbudila odpor lékařů i opozice, legendární starosta Milan Jančík (ODS) ovšem i tento „kousek“ ustál. Dva zbrusu nové pavilony stojí, staré budovy Medifin s finanční spoluúčastí městské části pozvolna opravuje, ale na domov důchodců nedošlo.
A nejspíš hned tak nedojde.
„Myslím, že jsme s novým developmentem momentálně skončili,“ konstatuje provozní ředitel Medifinu Petr Elznic. O návratnosti investice v řádu 200 až 300 milionů odmítá stejně jako o výši nájmu a ochotě lékařů připlatit si za luxusní prostory cokoli prozradit.
Úplně špatný byznys to nebude - firma vykazuje půlmiliardový obrat a snaží se v Praze dál expandovat. Konkrétně na již zmíněnou Prahu 7. Medifin usiloval o koupi Sdruženého ambulantního zařízení (SAZ), které vlastní městská část Praha 7. Nabídl třikrát víc než konkurenční společnost Euroclinicum. Tu v minulosti vlastnila společnost PPF a podle tisku ji od ní koupil její exmanažer Jan Blaško. V portfoliu má nemocnice, polikliniky, laboratoře, lékárny nebo kliniky individuální péče o klienty Canadian Medical Care; ovšem polikliniky jen v regionech, nákup SAZ by znamenal průnik do Prahy.
Nicméně radní bez udání důvodu soutěž zrušili. „Koalice na Praze 7 prodává nikoli na základě nejvyšší ceny, ale těm,správným lidem‘.
Zdaleka to není první případ zrušeného tendru, když se objevila výhodnější nabídka,“ má jasno opoziční zastupitel Prahy 7 za KDU-ČSL Jan Čižinský. V Medifinu podobný postup zjevně tušili, protože v létě zástupce firmy Radomír Luptovský dopisem apeloval na zastupitele, aby soutěž nerušili.
Kšefty s bílými plášti Polikliniky zpravidla představují byznys na pomezí zdravotnictví a realit. Kdo ovládá oboje, má zajištěn slušný výnos, dlouhodobé smlouvy a téměř stoprocentní obsazenost.
Doktoři se zkrátka nestěhují a pravděpodobnost, že zkrachují, není ani při turbulencích ve zdravotnictví příliš vysoká. Kromě příjmu z pronájmu a vlastní lékárny skýtá tento byznys i možnost maximalizovat příjmy od pojišťoven. Na poliklinikách zpravidla funguje alespoň jeden dominantní pronajímatel - pokud jím není firma totožná s vlastníkem objektu - sdružující desítky doktorů. Koncentrace lékařů pod jednou střechou a pod jedním IČO umožňuje akcelerovat výkony. Pacient projde kolečkem různých specialistů, kteří jej obhospodaří od diagnózy až po zákrok. Zbytek prostor si pronajímají privátní doktoři.
„Firmy u nás často a v pravidelných intervalech sondují, zda bychom polikliniku na Proseku neprodali nebo nepronajali,“ říká Zdeněk Davídek, radní Prahy 9 a předseda představenstva městské akciovky, která polikliniku na Proseku spravuje. „Nevím ale, proč bychom to měli dělat. Považujeme ji za takové naše rodinné stříbro,“ dodává. Stačí prý dosadit schopný management a firma je v plusu. Poliklinika Prosek vydělává tři až čtyři miliony ročně. Navíc milionem dotuje provoz pohotovosti. Městská část budovu postupně opravuje, na což získává i dotace.
Akciovka zaměstnává zhruba polovinu doktorů sama, zbytek prostoru pronajímá privátním lékařům. Má i vlastní lékárnu, která stále ještě představuje pro polikliniky onen zlatý důl. (Vlastní lékárny má mimochodem většina privátních provozovatelů poliklinik.) V minulosti vynášely i laboratoře, to už ale dnes neplatí.
Řezník líčí na ordinace Polikliniky vyrostly za socialismu pomalu v každé čtvrti, vlastní zdravotnické středisko měla dokonce i velká sídliště. Zdaleka ne všechny domy sdružující ambulance praktických a odborných lékařů přešly po revoluci na města nebo městské části. Některé se v rámci privatizace dostaly rovnou do soukromých rukou. A přilákaly známá jména.
Spolumajitelem společnosti Codum, která získala polikliniku v Modřanech, byl lékař Jaroslav Barták odsouzený za sexuální násilí na svých asistentkách. Exekutoři podle médií zabavili i Bartákův spoluvlastnický podíl v poliklinice na Spořilově, když vymáhali odškodnění pro poškozené.
Privatizací se dostal k poliklinice i bývalý ministr zdravotnictví a exhejtman David Rath. Spoluvlastnictví střediska na pražském Chodově se celkem logicky stalo vděčným politickým tématem, proto známý lékař a odpůrce privatizace zdravotnictví oznámil, že akcie prodal. Koupila je ovšem firma jeho známého a bývalého spolužáka Jana Gerleho, který zaměstnává i Rathovu ženu. Dnes ovládá Gerleho firma Polymedica kromě Polikliniky Michnova i polikliniku na Spořilově.
Polikliniky učarovaly také hudebníkovi a bývalému manažerovi Mostecké uhelné Marku Čmejlovi, kterého letos odsoudil švýcarský soud právě v kauze MUS. Pořídil si hned tři: na stanici metra Budějovická, ve Vysočanech a na Zeleném pruhu v Braníku. Ve všech těchto třech zařízení operuje společnost Medicon, která zaměstnává lékaře v ambulancích, v následné péči, v mamografických centrech a má i vlastní lékárny. Čmejla skvěle zhodnotil především polikliniku v Praze 4, údajně největší zařízení koncentrující ambulantní lékaře ve střední Evropě. Budovu rekonstruoval a přistavěl tak, aby se do ní vešel i úřad městské části. Starosta Pavel Horálek (ODS) si od něho pronajal prostory na 35 let, a zajistil mu tak více než miliardový příjem. Po Praze se tehdy vtipkovalo, že Horálek bude muset zaplatit exprimátorovi Pavlu Bémovi za to, že od něj okopíroval „výhodný“ pronájem Škodova paláce pro magistrátní úředníky za čtyři miliardy.
Novým domácím starosty Prahy 4 se stal před dvěma lety „plzeňský řezník“ Robert Schneider, jemuž Čmejla objekt na Budějovické prodal. Schneider se vrhl na realitní byznys poté, co prodal jeden z největších masokombinátů v zemi skupině Penta. „Chtěl jsem se na stáří zajistit nemovitostí,“ vtipkoval o údajně dvoumiliardové transakci Schneider.
Přestože mu ještě zdaleka není ani padesát, zjevně by se na stáří rád připojistil. Čmejla totiž nyní prodává i polikliniku Vysočany a Zelený pruh a Schneider má o ně zájem. Už v minulosti avizoval, že by rád Zelený pruh koupil, na Budějovické přistavěl několik pater a doktory ze Zeleného pruhu tam přestěhoval.
A místo polikliniky by na Zeleném pruhu mohly vyrůst třeba obytné věže. Jestli plzeňský řezník rozšíří své pražské impérium s ordinacemi, se ale teprve uvidí. Údajně jej v prvním kole s nabídkou přebil jiný zájemce. l
Firmy u nás pravidelně sondují, zda bychom polikliniku na Proseku neprodali nebo nepronajali. Nevím, proč bychom to měli dělat.
O autorovi| Hana Boříková * borikova@mf.cz
