Obchodu s Ruskem neprospívá byrokracie a různý výklad stejného zákona v různých guberniích a na různých úřadech. V době krize se země navíc uzavírá pod ochranářská opatření. České firmy ale mají řadu tipů, jak zde i tak uspět.
Autor: Isifa.cz
Každá země přistupuje k řešení krize po svém. Rusko k naší škodě vsadilo zejména na ochranářská opatření, která vzájemný obchod příliš nepodporují. Přesto je i letos o každý veletrh v Rusku nebo exportní semináře pořádané agenturou CzechTrade výrazný zájem. Rady obchodníků, kteří operují přímo na místě, jsou totiž v posledních měsících „k nezaplacení“.
„Každý den se objevují nové a nové vyhlášky, mění se sazby cel, objevují se výjimečná cla či speciální dovozní kvóty. Všechny administrativní povinnosti je třeba stále kontrolovat, abyste nebyli na hranicích překvapeni,“ varuje exportéry ředitel zahraniční kanceláře CzechTrade v Petrohradu Štěpán Jílek. Je totiž dnes téměř normální, že ze dne na den stoupne clo z pěti na 25 procent. Měsíce dohodnutý obchod za pevnou cenu se rázem stane prodělečným.
Sami celníci tak každý den musí studovat celní sazebník a kontrolovat všechny dovážené položky a jejich proclení. „Byrokratické procedury, nejasné zákony a jejich výklad místními celnicemi jsou tradičním úzkým hrdlem rozvoje rusko-evropského obchodu,“ přiznává Olga Ščerbaková, vedoucí právního úseku Federální celní služby. Fronty kamionů na hranicích tak utěšeně nabývají. „Vždycky se tu stálo dlouho, ale teď je to spíš bivakování než čekání,“ komentuje situaci jeden z českých řidičů. Další zdržení čeká dopravce v celních skladech u velkých měst. To by měl změnit právě připravovaný zákon o celní a dopravní kontrole, který by měl přesunout celnice z měst právě k hranicím.
Realizace této novinky je však spojena s vybudováním rozsáhlé infrastruktury několika terminálů s kapacitami mezi pěti sty až 2,5 tisíce nákladních vozidel. V současné době jsou zhruba dvě třetiny kamionů odbavovány v centrálních celnicích poblíž velkých měst, poté se jejich náklad veze zpět. To způsobuje trvalé přetěžování silnic. V nově navrhovaných terminálech při hranici by měly fungovat představitelé veškerých souvisejících kontrol a služeb – kromě celnice rovněž dopravní, veterinární či fytosanitární.
Zatím však není dořešeno financování náročné výstavby terminálů. Předpokládá se, že bude nejčastěji použita metoda PPP, tedy partnerství soukromého a veřejného sektoru. Mohla by to být příležitost i pro české stavební firmy. „Uspět v tendrech je tu těžké. Pokud v zemi nemáte filiálku alespoň tři roky a reference od místních partnerů, nemáte šanci vůbec do soutěže vstoupit,“ říká Jílek.
České exportéry krize nezastavila
České firmy se ale i tak na ruském trhu umějí prosadit. U velkých obchodů je ovšem základním pravidlem mít za zády státní pomoc. Čím vyšší úředník či politik, tím lépe. Jasně se to projevilo při poslední obchodně-zahraniční cestě bývalého ministra průmyslu a obchodu Martina Římana. Za přítomnostiŘímana a jeho ruského protějšku, ministra Viktora Christěnka, podepsala společnost Alta v Magnitogorsku kontrakt na dodávku zařízení a stavební část pro válcovací stolici v hodnotě 440 milionů dolarů.
Garance obou ministrů potvrdila i další uzavřené obchody – například rámcovou dohodu ruského Magnitogorského metalurgického kombinátu s ČKD Export o spolupráci na výstavbě kyslíkové stanice za 63 milionů eur. K tomu je třeba připočítat i úvěrový kontrakt na dodávky zařízení a stavební části na vakuovou pec a kontinuální lití v hodnotě 150 milionů eur.
Základ úspěchu: nechat si poradit
Právě české strojírenství má přitom v Rusku stále dobrý zvuk. „Určitě bych se vstupu do tohoto teritoria nebál,“ láká další firmy Pavel Klaška ze společnosti Královopolská, která do Ruska vyváží už od roku 1931. Jako každý region, má ovšem i Rusko podle něj vlastní obchodní zvyklosti, které je třeba zachovávat.
KONTAKTY
CzechTrade Moskva
Jiří Mašata
moscow@czechtrade.cz
- *CzechTrade Petrohrad Štěpán Jílek petersburg@czechtrade.cz CzechTrade Jekatěrinburg Jiří Boleček yekaterinburg@czech-trade.cz Zelená linka pro export info@czechtrade.cz „Pro nás je výhodou znalost prostředí i mentality Rusů. Dají hodně na osobní jednání a ocení znalost ruštiny,“ vyjmenovává hlavní výhody pro české obchodníky. Zároveň ale upozorňuje na tvrdé vyjednávání a nutnost svého partnera po uzavření smlouvy nezklamat. I další firmy v regionu přidávají své zkušenosti: mít předem stoprocentně zajištěné financování, nešetřit na zajištění kurzového rizika a předem si partnera prověřit. Finančně si krýt záda doporučuje i Jana Švábenská z Komerční banky. „Na trhu operuje obrovský počet bankovních domů – je jich přes jedenáct stovek. Většina přitom nerada zveřejňuje svou vlastnickou strukturu i výsledky hospodaření,“ varuje. Pro případné exportéry má proto vypracovaný seznam zhruba dvacítky důvěryhodných finančních domů, které působí v celé federaci. I tak se obchodníci musí připravit na místní zvláštnosti, jako jsou smlouvy pouze v azbuce nebo požadavek vlastního rublového účtu u některé místní banky. Své zkušenosti s tím má i člen představenstva stavební společnosti PSJ Jihlava Jaroslav Jirkovský. „Dokud nám partner neukáže souhlas své banky s financováním projektu, do kontraktu nejdeme,“ říká. Podle jeho zkušeností navíc seriózní partner v Rusku nejde do smlouvy pouze s úvěrem, ale vloží do projektu alespoň 15 procent vlastního kapitálu. Navíc radí, aby se zejména noví exportéři nenechali svést různými „strýčky“, kteří přes příbuzné na úřadech slíbí za úplatu zařídit nejrůznější povolení. „Skoro vždycky je to podvod. Už od roku 1990 jsme vše řešili oficiální cestou a prošli jsme všemi kontrolami bez potíží,“ dodává Jirkovský. Bez certifikace ani ránu**
Už bylo řečeno, že celníci kontrolují kromě jiného i nejrůznější certifikace. Obyčejné evropské ISO nepostačuje. Například veškeré zboží, které přichází do styku s pokožkou, musí mít zvláštní hygienickou certifikaci, která platí buď jen na konkrétní zásilku (cena je podle objemu pět až deset tisíc korun), nebo je dovozci udělena na dobu maximálně tří let. V takovém případě ale ruští úředníci přijedou certifikovat k výrobci celý proces výroby a celá záležitost se tak samozřejmě prodraží.
Základní propustkou zboří na ruský trh je ale certifikát Gost-R (Ekostandard Ruské federace).
