Do Evropské unie nás konečně vezmou - má to ale háček: dotace. Evropané si nadmíru rozmazlili své zemědělce. Na ty, co přicházejí z východu, už ale nemají peníze. Hrozí karambol. T i, co už v EU jsou, se rozčilují, že by měli platit na chudé příbuzné. T i, co teprve přicházejí, se zlobí, že dostanou málo.
Popravdě řečeno, zemědělská politika, která spolyká polovinu rozpočtu EU, je neudržitelná tak jako tak, i bez rozšiřování Unie. A v Bruselu to vědí - jen si to ne všichni troufají otevřeně přiznat. Přibrání nových zemí, vesměs chudších, než je průměr EU, jen vyostřuje rozpor mezi těmi, kteří platí a těmi, kteří přijímají. Čeští zemědělci se už léta těší do EU jako do dotačního ráje. Zatímní stav vyjednávání je pro ně ledovou sprchou a rozhodně trvají na tom, že chtějí mít stejné dotace jako jejich blahobytní kolegové ze starých zemí EU. Správná otázka ovšem zní: K čemu jsou vůbec obrovské zemědělské dotace dobré? Místo natahování ruky by česká diplomacie měla důsledně podpořit země jako Německo či Velká Británie, jimž se drahá zemědělská politika dost zajídá. Pokud by se podařilo prosadit závazek radikálně omezit dotace, znamenalo by to pro Česko trojí výhodu. Nekomplikoval by se náš vstup do EU. Čeští zemědělci by měli rovné podmínky. A nakonec to nejdůležitější Česká republika, která jistě bude brzy patřit mezi bohatší země Unie, by se zbavila závazku doplácet na druhé. Naši agrárníci se chystají bouřit. Jde jen o to, za co: zda za mámivou iluzi obědu zdarma, nebo za rozumné celoevropské úspory.
