Jak to v současnosti funguje s nutností mít místního
„sponzora“, což bylo dlouho považováno za jednu z hlavních překážek hladkého
obchodu v Emirátech?
Povinnost mít lokálního sponzora, tedy vlastníka společnosti
jako občana SAE nebo společnost sídlící na Main Land s většinovým podílem 51
procent, byla skutečně pro zahraniční investory do jisté míry limitující. To si
vláda SAE v posledních letech začala uvědomovat a v souvislosti se stále
vzrůstajícím zájmem o zatraktivnění SAE pro nové zahraniční investory i mimo
volné zóny byl přijat nový zákon o přímých zahraničních investicích.
Ten v podstatě povinnost většinového lokálního sponzora
prolomil. Zkraje letošního roku bylo ještě k zákonu vydáno prováděcí nařízení,
které obsahuje konkrétní výčet 122 podnikatelských aktivit z různých sektorů,
na něž se nevztahuje povinnost lokálního partnera mít. Zahraničnímu investorovi
je tak umožněno být stoprocentním vlastníkem společnosti i na Main Land. Jde o
podnikatelské sektory zemědělství, průmyslová výroba, doprava a skladování,
potravinářství, ICT, věda a technologie, zdravotnictví, vzdělávání a umění,
zábava a stavební sektor.
Strategické sektory jako zejména Military a Oil & Gas
zahrnuty nejsou, zde je tedy nadále nutné mít místního většinového vlastníka
neboli sponzora. Prováděcí nařízení dále stanovuje povinnost složení základního
kapitálu pro jednotlivé druhy podnikatelské činnosti. Částky začínají zhruba od
ekvivalentu 12 milionů korun – to například u výroby hudebních nástrojů – až po
600 milionů korun pro výrobu motorových vozidel.
Značka EXPO 2020 Dubai stále platí, Světová výstava ale
byla odložena. Na kdy?
Podle původního plánu měla Světová výstava EXPO 2020 Dubai
probíhat od letošního října do dubna příštího roku. S ohledem na propuknuvší
pandemii nového koronaviru přistoupili organizátoři ve shodě s většinou
vystavovatelů k odložení výstavy o jeden rok. Požádali ale o možnost zachování
značky EXPO 2020 Dubai. Nově je Světová výstava v plánu na říjen 2021 až duben
2022.
Co město kvůli výstavě postavilo?
Pro Dubaj je to stěžejní akce, která se zde v regionu bude
konat poprvé v historii. Spojené arabské emiráty, potažmo Dubaj, jsou na to
náležitě hrdé a přípravy nikterak nepodceňují. V souvislosti s výstavou vzniklo
zcela nové výstaviště, byla vybudována adekvátní infrastruktura, za zmínku
stojí určitě nová linka metra, která vede až k výstavišti.
Dubaj očekává od účasti nejen ekonomický přínos, ale také
prestiž a možnost představit se světu jako velmi moderní město typu smart city.
Před koronakrizí se očekávalo, že Světovou výstavu navštíví na 25 milionů návštěvníků, z nichž bude plných 70 procent ze zahraničí. S těmito očekáváními souvisela také potřeba navýšení ubytovacích kapacit, v hojné míře se zde stavějí nové hotely, očekávání byla a stále jsou veliká. Nicméně s ohledem na nastalou situaci je složité odhadovat, jaká návštěvnost bude v příštím roce.
Je ještě pro české dodavatele šance vstoupit do
prodloužené přípravy výstavy?
České firmy mají stále možnost ucházet se o zakázky, jež
souvisejí s realizací výstaviště, o dodávky nejrůznějších produktů a služeb
nezbytných pro chod výstaviště. Organizátoři k tomuto tématu přistoupili již od
počátku velmi transparentně, všem společnostem na světě nabídli možnost
prostřednictvím online portálu registrovat svou společnost, následně sledovat
vyhlašované příležitosti a v tendrech se ucházet o konkrétní zakázky. Jde o
jedinou možnost, jak se do tohoto procesu zapojit.
Bude mít Česko na výstavě vlastní expozici?
Ano, bude představen český pavilon, jehož příprava je v
gesci generálního komisaře účasti České republiky na výstavě EXPO 2020, jímž je
Jiří František Potužník. Agentura CzechTrade a ministerstvo průmyslu a obchodu
mají v plánu nabídnout českým firmám za zvýhodněných podmínek účastnit se
národního pavilonu po dobu 14 dní. Bude se jednat o představení unikátních
technologií pro smart cities.
Obchodní situaci v regionu nedávno hodně ovlivnil spor
Kataru se sousedními arabskými zeměmi. Jak se projevil v praxi?
Toto je v regionu ožehavé téma, které je rozebíráno předními
světovými odborníky na politické a obchodní vztahy regionu. Pokud to lze
shrnout, aniž bych komentoval důvody vzniku tohoto sporu, od poloviny roku 2017
přerušily SAE spolu se Saúdskou Arábií, Bahrajnem a Egyptem diplomatické a
obchodní vztahy s Katarem.
Dopad na ekonomiku SAE lze spatřovat v tom, že společnosti,
které sídlí v Emirátech, se například nemohly ucházet o stavební tendry, jež
katarská administrativa vyhlašovala v souvislosti s chystaným Světovým
šampionátem ve fotbale, čímž mohly přijít o určitou část velmi zajímavých
zakázek. Ovšem některé společnosti sídlící v SAE mají své pobočky i v Kataru,
jejich činnost tak nebyla narušena a mohly nadále vyvíjet obchodní aktivity.
V Emirátech se dále rozrůstají zóny volného obchodu.
Nabídly letos investorům nebo exportérům nějaké úlevy v souvislosti s pandemií?
V SAE je více než 40 zón volného obchodu (Free Zone – FZ).
Nejstarší a největší z nich je Jebel Ali v emirátu Dubaj, jejíž součástí je i
jeden z největších obchodních námořních přístavů na světě. Obecně platí, že
nejvíce FZ je v emirátu Dubaj, následuje Abú Dhabí, zbylé emiráty jsou
zastoupeny střídměji. FZ mají vybudovanou špičkovou infrastrukturu,
společnostem v nich působícím nabízejí skvělé zázemí pro rozvoj podnikatelských
aktivit a možnost stoprocentního vlastnictví.
K dispozici jsou finanční úlevy spojené s poplatky za založení
společnosti, spojené s každoroční nutností obnovovat obchodní licenci, slevy na
nájmu komerčních prostor nebo věci vízové politiky. Jednotlivé FZ si tyto
podmínky upravují samy, mají vlastní pravidla podnikání. Na subjekty, jež v
nich působí, se nevztahují pravidla upravující působení společností na Main
Land, vlastním území SAE, krom pravidel o zaměstnávání občanů SAE. Tyto
podpůrné balíčky mají omezenou časovou platnost a řada z nich letos v říjnu
končí.
Jaká je současná pozice zahraničních pracovníků – Indů,
Pákistánců či Bengálců? Nakolik participují na vyšších patrech byznysu?
Indů je v SAE nejvíce, žije jich zde víc než 2,6 milionu. To
je asi 2,5krát více než vlastních občanů SAE. Následují je Pákistánci, kterých
v Emirátech žije na 1,2 milionu. A třetí příčku drží občané Bangladéše, těch je
zde přes 700 tisíc. Dá se říci, že pracovníky těchto národností tu najdeme na
všech pracovních pozicích vyjma státní správy. V té mohou pracovat pouze občané
SAE, za určitých podmínek pak ještě občané dalších arabských států. Nutností je
každopádně znalost arabštiny.
Hlavně Indové působí v Emirátech na různých pozicích
středního až vyššího managementu, ve finanční sféře, v nadnárodních
korporacích, ve zdravotnictví jako lékaři specialisté. Je to dáno tím, že se
nezřídka jedná o absolventy prestižních evropských a amerických univerzit. Jak
Indové, tak i Pákistánci jsou zde provozovateli (a de facto i majiteli) značné
části soukromých společností.
Často se jedná o společnosti, které jsou kapitálově napojeny
na domácí indické a pákistánské firmy, s nimiž udržují intenzivní obchodní
vztahy. Občané Bangladéše pak zpravidla pracují na méně kvalifikovaných
pozicích, zejména ve stavebním sektoru, službách, v hotelovém sektoru, na
profesích řidičů.
A co další národy?
Početně velmi zastoupenou je tu komunita Filipínců, která má
asi 250 tisíc lidí. Ti zde obvykle pracují v hotelovém sektoru na nižších
manažerských pozicích či v komerční sféře jako recepční. Obecně je skladba
populace v SAE vskutku pestrá. Snad i proto místní administrativa považuje SAE
za velmi vhodné místo k testování nových vakcín proti koronaviru.
Snad není země, v níž by se nacházelo takové zastoupení obyvatel z celého světa jako právě v Emirátech. Už se zde přistoupilo k testování čínské vakcíny na dobrovolnících, byla i schválena prozatím pro nouzové použití. Probíhá vakcinace zdravotníků a dalších pracovníků v první linii.
PDF verze říjnového čísla magazínu Český export a podnikání ke stažení
