Před nedávnem se v Mladé frontě Dnes objevila reportáž o tom, jak přišlo dvanáct investorů o své těžce nabyté prostředky kvůli porušení odborné péče obchodníka s cennými papíry, konkrétně Capital Partners. Je ale skutečně jediným viníkem chamtivost obchodníka a zprostředkovatelské společnosti (resp. jejich zaměstnanců)?
Autor: Artklee
Klienti si stěžují na nenasytného obchodníka a zprostředkovatelskou společnost, kteří je obraly o peníze tím, že příliš často obchodovaly. Klienti tak prodělali spoustu peněz nejenom kvůli špatným doporučením, ale také na vysokých poplatcích. Tuto kauzu, která však určitě není první a bohužel ani poslední, před několika týdny rozvířila MF Dnes, podle níž je Capital Partners vyšetřována také ČNB. Tolik k objasnění situace. Případ zmínil ve svém článku také pan Jaroslav Kokeš, který nezapomněl připomenout skutečnost, že investoři jsou vždy za své investice odpovědni sami. A měl pravdu.
Je jasné, že společnosti Capital Partners, nebo BFC Capital, která funguje jako zprostředkovatel, bych nikdy nesvěřil své vlastní peníze, ale asi by bylo dobré se na problém podívat i z druhé strany. Tento případ totiž velmi hezky ukázal to, jak jsou lidé nenapravitelní. Ani stovky podobných případů je zkrátka nepřinutí dávat si při svěřování svých peněž někomu jinému pořádný pozor. A vede je k tomu několik základních vlastností.
Tou první je nezodpovědnost. Je to nepochopitelné, ale mnoho investorů (a nejen jich) se velmi rádo prostě a jednoduše zbavuje odpovědnosti. Nechtějí rozhodovat o svých vlastních penězích a klidně to nechají na jiném, i úplně neznámém člověku. Možná je to proto, že se bojí ztrát, možná proto, že je pohodlnější svést odpovědnost za ztráty na někoho jiného.
Právě pohodlnost a lenost je dalšími vlastnostmi, které umožňují investorovi chovat se jako nevědomé zvířátko, které dělá přesně to, co mu řekne nějaký telefonista. Dalo by se říci, že pohodlnost, lenost a zbavování se zodpovědnosti je základem úspěchu celého zprostředkovatelského byznysu.
Je zkrátka lepší nevědět a mít pocit, že peníze vkládáme do rukou někoho zkušenějšího, než si o investování a obchodníkovi (nebo poradci) něco zjistit. A nevědomost je pro klienty nejspíše velmi osvobozující, protože pak se těm výmluvám o tom, že byli okradeni, lépe věří. S nevědomostí často souvisí nejčastější výmluva těch, kteří přišli o nějaké peníze: Nemám čas.
A na co nemám čas? Na to, abych si zajistil alespoň základní znalosti o fungování kapitálových trhů? Na to, abych si zjistil informace o tom, komu svěřuji své peníze a co to bude stát? Na přečtení si všech smluvních podmínek a dotazníků, případně jejich pořádné vyplnění? Jak je možné, že i dnes, kdy nám na každém kroku vtloukají do hlavy pravidlo „podepsat můžeš, ale přečíst musíš“ stále existují lidé, kteří podepíšou smlouvu bez toho, aby si ji přečetli? Jak je možné, že dotazník o rizikovém profilu investora „považují za něco nedůležitého a ani nevědí, co v něm je, jen zaškrtají, co jim prodejce poradí“?
Dalším předpokladem stát se lehkou obětí podvodníků a nepoctivých obchodníků nebo zprostředkovatelů, je chamtivost. Bez ní se zkrátka dobrý byznys dělat nedá a pro všechny nepoctivé obchodníky je právě chamtivost tím, co nakonec klienta zaručeně dostane. Chamtivý investor přestane vnímat realitu a myslet racionálně v momentě, když slyší nějakou nereálně vysokou cifru značící potenciální (a také jistý a lehce dosažitelný) výnos. V té chvíli jsou nějaké poplatky, které nezanedbatelnou mírou ovlivňují výnos téměř všech druhů investic, a jejich výše absolutně nepodstatné.
Více na Investujeme.cz.