Vojáci nedokážou splnit to, k čemu se zavázali NATO. Budou šetřit.
Nejprve jim slibovali jednašedesát miliard. Pak lehce nad osmapadesát. Nakonec, když se nestane nějaký zázrak, dostanou čeští vojáci ze státního rozpočtu v příštím roce 53,3 miliardy korun. Čerstvě jmenovaný ministr obrany Jiří Šedivý a náčelník generálního štábu Pavel Štefka již přišli s několika katastrofickými scénáři. Počínaje tím, že „nesplníme závazky vůči NATO“, přes „konec armádní reformy se bude muset opět odložit“, až po „obrana v roce 2012 zbankrotuje“.
2,2 procenta jsou passé.
Čeští politici se ještě před pár lety chlubili tím, že dokážou z hrubého domácího produktu země převést plná 2,2 procenta do výdajů na obranu. Velení Severoatlantické aliance, které chtělo, aby nové členské země s relativně nízkým HDP investovaly do své obrany co nejvíc, bylo nadšením bez sebe a dávalo Prahu za příklad ostatním členským státům. Sedm let od vstupu do NATO se ale situace radikálně změnila. Ukazuje se totiž, že současné české vlády nejsou schopny ani ochotny věnovat na bezpečnost země více než 1,55 procenta HDP. A to už je i na poměry bohatších zemí aliance, jejichž hrubý domácí produkt je nepoměrně vyšší, dost málo. Lucembursko sice dalo v roce 2004 na obranu „jen“ 0,7 procenta HDP, jde ale o více než třikrát větší částku než v případě Česka.
Náčelník generálního štábu Pavel Štefka už veřejně přiznal, že konec armádní reformy - plánovaný původně na rok 2010 (s možností prodloužení nejdále do roku 2012) - se kvůli nedostatku peněz proti původnímu plánu opět odkládá. Minimálně o dalších šestatřicet měsíců, tedy do roku 2015. „Za současných zdrojových podmínek můžeme téměř stoprocentně říci, že plánované úkoly nebudou splněny do roku 2012, ale posunou se do roku 2015 a dále,“ pravil generál Štefka v rozhovoru pro poslední číslo armádního čtrnáctideníku A-report.
Strach z nižšího rozpočtu má i nový ministr obrany Jiří Šedivý. „Obávám se, že pokud se trend ostrého poklesu výdajů na obranu nezastaví, může kolem roku 2012 nastat v podstatě hospodářský bankrot resortu,“ sdělil týdeníku EURO. Skutečně optimistický nástup do funkce.
Proti původně slibovaným 2,2 procenta HDP po dobu plánované reformy (tedy v letech 2004 až 2010) tvoří aktuální návrh obranného rozpočtu na rok 2007 ve výši 53,36 miliardy korun pouhých 1,55 procenta HDP. To ještě není - alespoň opticky - v rámci aliance tak málo, skutečným objemem „obranných peněz“ na hlavu se však dostáváme až na samotný konec všech srovnávacích žebříčků.
„Úspory teď hledáme všude. Některé projekty rušíme, jiné odkládáme či omezujeme. Snažíme se zachránit plánovanou účast v zahraničních misích. Naše závazky vůči NATO se nám zřejmě zcela splnit nepodaří,“ tvrdí ministr Šedivý. Detaily ale zatím prozradit odmítá: „Rád bych na vaše otázky odpověděl, ale skutečně vám momentálně nemohu nic konkrétního sdělit. Jsme uprostřed procesu základní a velmi komplikované revize úsporných návrhů mého předchůdce a zatím nemáme žádné konkrétní výsledky. Jediné, co vám mohu říci, je, že mise plánované na příští rok s největší pravděpodobností zůstanou. V krátké době k tomu budeme předkládat společně s ministrem zahraničí materiál ke schválení ve vládě.“
„Nepochybuji, že reforma bude pokračovat i nadále,“ doplňuje ministra generál Štefka. „Je ale otázkou, jestli budeme muset provádět zásadní změny nebo posunovat plnění úkolu v čase… Chtěl bych, aby škrty, kterým se zcela jistě nevyhneme, nezasáhly personální oblast a co nejméně se dotkly výdajů nutných k zabezpečení běžného života a výcviku. Rozhodně dojde ke škrtům v mnoha projektech nemovité infrastruktury a budeme nuceni přijímat velmi přísná úsporná opatření,“ dodává náčelník generálního štábu.
Co z českých závazků NATO tedy nesplníme? Generalita je zatím tajemná, zřejmě ale půjde například o vyčlenění vrtulníků Mi-17 a Mi-24 pro společné alianční operace. Nebudou totiž peníze na jejich potřebnou modernizaci. „Problémy mohou nastat i v oblasti financování zahraničních misí,“ tvrdí generál Štefka.
Zcenzurovaný ministr.
Současný ministr obrany Jiří Šedivý byl přitom v minulosti k hospodaření české armády, kterou nyní převzal, velmi kritický. Loni na jaře například napsal pro časopis NATO Review - tehdy ještě jako profesor Evropského centra pro bezpečnostní studia George C. Marshalla v Německu - článek o transformaci českých ozbrojených sil, který odpovědný úředník bruselské centrály aliance raději stáhl z webu, tedy de facto zcenzuroval.
Šedivý v článku, který má týdeník EURO k dispozici, například popisoval „akviziční černou díru“ na příkladu tří velkých armádních zakázek: nákupu cvičných letounů L-159, modernizaci tanků T-72 a nákupu stíhaček Gripen.
„Všechny tři projekty postrádaly transparentnost, byly obhajovány pochybnými ekonomickými místo strategickými argumenty a pomohly vytvořit problémy s rozpočtem,“ uvedl nynější ministr obrany v textu. V případě tanků T-72 šlo o to, že vláda nejprve chtěla modernizovat více než tři sta kusů za zhruba čtrnáct miliard korun. V průběhu let ale přišly nejrůznější změny a škrty, až z projektu zůstalo třicet zmodernizovaných tanků.
„Projekt L-159 byl podobný, jen o hodně dražší,“ psal Šedivý. Armáda podle něj objednala u Aera Vodochody dvaasedmdesát letadel s tím, že většinu z nich stejně nebude potřebovat. Šlo prý hlavně o pomoc upadající tuzemské zbrojovce. Nejkontroverznějším projektem byl ale nákup supersoniků. „Původně, podle plánu z roku 1997, se mělo nakoupit padesát použitých a modernizovaných amerických stíhaček F-16. Kvůli rozpočtovým škrtům k tomu ale nedošlo. Vláda pak v roce 2001 vypsala tendr na 24 až 36 stíhaček. V roce 2003 ale vláda vypsala další tendr a nakonec se rozhodla pro leasing čtrnácti švédských letadel JAS-39 Gripen za dvacet miliard korun,“ uvedl nynější český ministr obrany před rokem a půl.
Všechny tři projekty - T-72, L-159 i Gripen - jsou stále živé a Šedivý za ně nyní po svém nástupu do funkce ministra obrany přebral odpovědnost. Například se bude muset pokusit prodat několik desítek přebytečných letadel z Vodochod.
Vojáci s pořizováním drahých zbraňových technologií nepřestali. V poslední době si pořídili například tři švédské dělostřelecké radary Arthur za 1,5 miliardy korun, objednali rakouské obrněné transportéry Pandur za téměř pětadvacet miliard, vyjednávají o nákupu téměř tisícovky vojenských automobilů Tatra za tři miliardy…
Raději rezignace.
Je zřejmé, že pokud mají domácí politici potřebu něco seškrtat, vyberou si zcela automaticky vojáky. Na své předchozí sliby si většinou nevzpomenou.
Minimálně 2,2 procenta HDP v době plánované reformy slíbila ze státního rozpočtu vojákům vláda Miloše Zemana. Později ale ministři změnili názor a přestali být tak štědří. Určili vojákům nižší, přesně stanovené limity. Kupříkladu na letošek podle nich připadalo 58,4 miliardy, na příští 61,3 miliardy a na přespříští 64,2 miliardy korun. Když tehdejší ministr Jaroslav Tvrdík zjistil, že obrana má dostat pouhých 2,05 procent HDP (tedy celkově o 36,3 miliardy korun na první čtyři roky reformy méně), odstoupil. Bylo jasné, že bude muset následovat další propouštění (místo 45 tisíc lidí zůstalo v armádě nakonec 30 tisíc profesionálů) a rušení základen.
Po Tvrdíkovi nastoupil Miroslav Kostelka, také bývalý voják z povolání. Vláda za jeho úřadování schválila aktualizovaný plán armádní reformy upravený na nový „zdrojový rámec“. Lidsky řečeno, šlo o úspornější verzi reformy. Limit 2,2 procenta HDP byl definitivně prolomen, vojáci se dokonce dostali pod dvě procenta, na úroveň 1,8 až 1,9 procenta. Kostelka se tenkrát před vojáky dušoval: „Vláda slíbila, že po dobu dalších minimálně tří let nebude rozpočet snižovat. Beru si jako osobní úkol zabránit dalšímu omezování výdajů. Nepřipustím další radikální zásahy do reformy.“ Za pár měsíců odjel jako český velvyslanec do Moskvy.
Kostelku vystřídal unionista Karel Kühnl, diplomat na dlouhodobé neplacené dovolené. Hned na počátku svého úřadování v pražských Dejvicích prohlásil, že „reforma armády nemůže být dogmatem“ a že „musí projevovat určitou pružnost“. Pak ale dostal na stůl návrh rozpočtu s částkou, která se rovnala zhruba 1,75 procenta hrubého domácího produktu a i on začal proti takové „finanční pružnosti“ protestovat.
„Od roku 2003 dochází k opakovanému snižování podílu výdajů resortu ministerstva obrany jak ke státnímu rozpočtu, tak k celkovému HDP České republiky, a to výrazně pod nominální rámec předpokládaného finančního krytí reformy,“ uvedl Kühnl v materiálu o reformě určeném pro Bezpečnostní radu státu. „Střednědobý výhled na roky 2007 a 2008 předpokládá další nominální snížení až do úrovně zhruba 1,75 procenta. Tato skutečnost může vést, při dalším snižování finančních prostředků, k nutnosti revize koncepce, případně politicko-vojenských ambicí deklarovaných ve Vojenské strategii České republiky… Vzhledem ke snížení plánovaných výdajů proti koncepci reformy armády nebude dosaženo cílových operačních schopností dříve než v roce 2012,“ varoval Kühnl letos na jaře. Termín „dosažení cílových schopností“ de facto znamená dokončení reformy armády.
Paroubek slzám nevěří.
Kühnlovu katastrofickou věštbu z letošního dubna ale doslova odpálkoval tehdejší premiér Jiří Paroubek: „Snižování podílu rozpočtu na HDP nevede k potřebě cokoli přehodnocovat, neboť rozpočet resortu ministerstva obrany meziročně nominálně roste. A co víc, většina evropských států NATO stejně vynakládá na obranu méně než 1,8 procenta HDP,“ prohlásil. Paroubek dával za vzor třeba Belgii s 1,2 procenta nebo Německo s 1,4 procenta hrubého domácího produktu.
Úřadující ministr financí Bohuslav Sobotka s Paroubkem na sto procent souhlasil. Šel ještě dál. Chtěl dokonce blížící se krizi vyřešit - mimo jiné - stažením českých vojáků ze zahraničních misí. „Vláda a Bezpečnostní rada státu dokončují pravidla pro vysílání civilních expertů do mezinárodních mírových misí,“ sdělil Sobotka letos v březnu týdeníku EURO, „tito lidé by postupně měli nahrazovat vojenské kontingenty v rizikových oblastech, kde již byly po účinkování armádních jednotek vytvořeny předpoklady pro fungování místních samospráv. Stažením jednotek Armády České republiky, případně redukcí jejich počtu, by došlo k poměrně výrazným úsporám, které by bylo možné použít k rozvoji a modernizaci armádní infrastruktury.“
Sobotkovo ministerstvo financí ještě stačilo vypracovat takový návrh rozpočtu, který vojákům přiznal „pouhých“ 53,3 miliardy korun. Tedy o osm miliard méně, než kolik vláda původně ve svém usnesení o reformě ozbrojených sil z roku 2001 slíbila. Nyní půjde o to, jak se k seškrtávání armádního rozpočtu postaví nový ministr financí Topolánkovy vlády Vlastimil Tlustý.
