Bulhaři už nechtějí být nejchudší zemí v unii a o víkendu to nahlas řekli svým politikům – ulicemi Sofie, Varny a dalších měst pochodovaly desetitisíce lidí skandujících „mafia“. Možná mnohem víc než demonstrující dav ale o Bulharsku vypovídají detaily. Jako například malé řemeslnické krámky, které najdete v ulicích měst. Jejich hrdí provozovatelé vás vyfotografují nebo vám opraví boty. A přidají historku k dobru.
„Od té doby, co přišla demokracie v roce 1990,“ odpovídá Dimităr Gionev na otázku, jak dlouho provozuje svoji malou zámečnickou dílnu v přímořské Varně. Předtím pracoval v továrně, v šedesátých letech také dva roky v Československu. Podobně jsou na tom všichni bulharští řemeslníci. Živnostenská činnost ani podnikání totiž nebylo na rozdíl od sousední Jugoslávie v Bulharsku za komunismu povolené.
Počet živnostníků, který v 90. letech se zavedením tržní ekonomiky raketově narostl, ale v posledních době výrazně klesá. Zatímco na přelomu tisíciletí představoval jejich počet kolem 10 % všech pracujících, je nyní nižší než 4 %. Generace živnostníků, kteří na začátku devadesátých let často vzkřísili pozapomenuté řemeslo svých rodičů teď pomalu odchází. Většina z nich je v důchovém věku už nyní a svoji živnost provozují jen jako přilepšení k nízké penzi, jejíž průměrná výše odpovídá 3 500 korun. Řemeslo navíc nemají komu předat.
Bulharsko opustilo po změně režimu kolem milionu většinou mladých a vzdělaných lidí a počet obyvatel klesl z bezmála devíti milionů na 7,4 v roce 2011. Ilustrativní je pro ekonomicku emigraci z Bulharska rodina soustružníka Mardika Kirkorova – jeho syn žije ve Spojených státech, kde pracuje jako programátor.
OBRAZEM: Brašnářka, fotograf i hodinář, který býval boxerem. To jsou bulharští řemeslníci
Čtěte také:
Desetitisíce Bulharů vyšly do ulic. Sídlu ČEZ se demonstranti vyhnuli
E15.cz z Bulharska: V ČEZu teď mají napilno a pracují i o víkendu
E15.cz z Bulharska: Nenávist vůči ČEZ opadla, lidé viní systém
