Ani oblast vinohradnictví a vinařství nezůstane ušetřena změn souvisejících se vstupem Česka do Evropské unie. Po tom, které změny to budou a co přinesou našim vinařům a hlavně milovníkům vín, budeme pátrat v příštích dílech seriálu o vinařských oblastech a producentech v České republice.
Čeští střední a velcí vinaři, mezi nimiž je většina těch, kteří vypěstovanou surovinu finalizují - tedy připravují a lahvují vína - v poslední době stále zvyšují úroveň své produkce. Díky tomu se sortiment kvalitní tuzemské nabídky rozšířil. Zároveň však sílí i konkurence proti nim, neboť po našem vstupu do EU se značně zlepšily podmínky pro dovozce. To je patrně základní rámec, ve kterém se bude odvíjet „utkání domácí versus hosté“. Obstojí naše vína v nelehké situaci? Budou schopna prosadit se proti vzrůstající a nyní i ekonomicky příznivější mase vín dovážených? A pokud ano, za jakých podmínek? Co pro to vinaři dělají a hodlají dělat v budoucnosti? To jsou otázky, které zajímají asi každého stoupence tuzemské révy.
Pohleďme nejprve na to, co se poslední dobou ve vinohradnictví a vinařství České republiky událo.
Rychlé tempo nabrala výsadba nových vinic. Dnešní rozlohy viničních ploch dosahují nebo již překročily hranici patnácti tisíc hektarů. I přes omezující limity předepsané Evropskou unií máme možnost dostat se až k číslu osmnáct tisíc hektarů, což je považováno za optimální rozlohu. Tím se výrazně vylepšila situace v získávání vlastní suroviny, protože právě té se – na rozdíl od zpracovatelských kapacit – nedostávalo. Otázkou však stále zůstává rentabilita pěstování hroznů a tedy cena základního vstupu do přípravy vín. Ekonomicky není pěstování révy v našich klimatických podmínkách levnou záležitostí.
Tato skutečnost je pro vinaře hned na počátku procesu výroby značnou nevýhodou. Řešením je zaměřit se na produkci vín vyšších jakostních zařazení, kde je možné díky jedinečnosti naší produkce a všech jejích specifik operovat s uměřeně směrem vzhůru upravenou cenou. K zániku jsou patrně odsouzena vína základní kvalitativní kategorie, kterých vinařské velmoci vyrobí tolik a tak lacino, že jimi mohou zaplavit všechny ostatní trhy.
Pozitivem může být i to, že roste, i když nijak dramaticky, spotřeba vína na hlavu a rok. Uvádí se hodnota mezi patnácti a šestnácti litry. Potěšitelná je rovněž skutečnost, že v tomto čísle má stoupající tendenci i ukazatel spotřeby zkonzumovaných vín vyšších jakostních tříd.
Nejvýraznější změnou ale je zcela nové regionální rozdělení vinařských území republiky. Z českého a moravského regionu se staly oblasti a dřívějších šestnáct oblastí bylo zhuštěno do šesti podoblastí. Tato skutečnost je nejlepší příležitostí k tomu, abychom prošli jednu každou podoblast, zmapovali její lokaci a seznámili se s pěstebními podmínkami, tamními významnými vinaři a jejich produkcí. A právě to bude obsahem příštích dílů tohoto „vinařského místopisu“.
