Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (ÚOHS) má předpoklady k tomu, aby mohl působit vůči exekutivě skutečně nezávisle. Sídlí v Brně, jeho předsedu jmenuje na návrh vlády prezident. Funkční období je šestileté. Současný předseda Josef Bednář si v tomto směru také nijak nestěžuje: „Nepamatuji se, že by se někdo z představitelů státní moci pokoušel v něčí prospěch intervenovat. Bednář naopak připomíná, že vláda pomohla obhájit nezávislost jeho instituce, například když jeden ze zastupitelských úřadů intervenoval v souvislosti s fúzí Prazdroje a Radegastu ve prospěch společnosti Bass. Předseda zdůrazňuje, že fungování antimonopolního úřadu je v zemích se soutěžním prostředím naprostou nezbytností. Často opakuje tezi, že regulace má být co nejmenší, ale dostatečně účinná, aby postihovala nejzávažnější prohřešky proti volné soutěži – kartelové dohody o cenách a zneužívání dominantního postavení subjektů s vysokou tržní silou. Bednář je názoru, že bdělost úřadu přispěla i k tomu, že se podstatně zlepšila praxe při zadávání veřejných zakázek, které do kompetence ÚOHS nyní spadají. Faktem je, že antimonopolní úřad významně posílil svou autoritu některými zásahy proti velkým výrobním uskupením, jako jsou pivovary Prazdroj, Radegast, Krušovice (pře o exkluzivních smlouvách s restauracemi), Jihomoravská plynárenská (vymáhání poplatků za zřízení odběrového místa) nebo Škoda Auto. Ta zaplatila několikamilionovou pokutu za přerušení dodávek náhradních dílů pro favority při náběhu výroby felicií, spor automobilka neúspěšně dovedla až k Ústavnímu soudu. Šéf Škody Auto Vratislav Kulhánek na otázku týdeníku EURO, zda antimonopolní úřad plní své poslání a zda je vůbec potřebný, odpověděl velmi stručně: „Ano. Možná má své důvody, proč svůj názor dále nerozvíjí. Kladně na otázku reagoval i prezident Svazu průmyslu a dopravy Petr Karas: „Považujeme úřad za instituci nezbytnou pro rozvoj korektně fungujícího tržního hospodářství založeného na poctivé soutěži. Připomeňme ale, že Karas byl dříve šéfem společnosti ČEZ, mezi níž a antimonopolním úřadem to několikrát zajiskřilo. To prezident Liberálního institutu Jiří Schwarz je nesmlouvavý: „ÚOHS by se měl správně nazývat Úřadem pro znásilnění trhu. Historicky tyto úřady vznikly jako politický nástroj obrany tržních subjektů, které v podmínkách daných tržních pravidel nebyly schopny obstát v konkurenci – prodávaly relativně méně žádané zboží za relativně vysoké ceny. Neúspěšní se spojili (nejdříve v USA) a prosadili takzvané antitrustové zákonodárství s institucí antitrustového úřadu. Každým svým činem náš protimonopolní úřad dokumentuje nejen svou zbytečnost, nýbrž i škodlivost. Například bránění fúzi Prazdroje s Radegastem nebo zneužití dominantní pozice Škody Auto. Samozřejmě, že je automobilka zneužívá, ale z jiných důvodů, než šetřil ÚOHS. Úřad jednou obviňuje kabelové televize z dumpingu, zanedlouho z příliš vysokých cen. Bednář, aniž by byl se Schwarzovou kritikou seznámen, nepřímo reaguje připomínkou kauzy Microsoft nebo kalifornské energetické krize, které znovu vyvolaly otázku o míře a způsobu regulace. „To je relevantní a velmi potřebná diskuse. Vede se v i v rámci Evropské unie. Například v novém zákoně o hospodářské soutěži, který nyní projednává sněmovna, navrhujeme v souladu se současným evropským přístupem některé významné změny při posuzování fúzí – v určitém směru ke změkčení, jinde ke zpřísnění normy.
