Menu Zavřít

Ochranu investic v EU čekají změny, problematické rozhodčí doložky zmizí

Autor: Shutterstock

Členské státy Evropské unie se v minulém roce rozhodly ukončit smlouvy o ochraně investic. Ve spolupráci s Evropskou komisí nyní hledají cesty, jak zajistit dostatečnou ochranu práv investorů na vnitřním trhu.

V rozsudku sporu mezi Slovenskou republikou a nizozemskou
společností Achmea z března 2018 Soudní dvůr EU došel k závěru, že mezinárodní
smlouvy o ochraně investic mezi členskými státy nejsou v souladu s právním
řádem EU. Jedná se o smlouvy, které obsahují rozhodčí doložky dávající
zahraničním investorům právo domáhat se ochrany u mezinárodních rozhodčích
tribunálů.

Pokud jde o samotnou budoucí ochranu investorů uvnitř EU,
vyvolal tento rozsudek řadu otázek. Jisté však je, že členské státy mají
povinnost tyto smlouvy ukončit. Nejedná se o jednoduchý úkol, hlavně vezmeme-li
v potaz, že v rámci EU bylo uzavřeno téměř 200 smluv tohoto typu.

Členské státy EU, včetně České republiky, proto v lednu 2019
učinily první společný krok k ukončení těchto smluv a podepsaly deklaraci, v
níž se přihlásily k plnému respektování rozsudku Achmea. Zavázaly se nejpozději
do prosince 2019 ukončit všechny navzájem uzavřené smlouvy a společně
deklarovaly, že rozhodčí doložky obsažené v takovýchto smlouvách nelze pro
rozpor s právem EU nadále aplikovat.

Evropská komise hledá takový přístup k ochraně investic, který by akceptovaly členské státy a jenž by byl zároveň dobrou garancí pro investory

Prakticky okamžitě poté začala jednání mezi členskými státy o
dohodě, která by všechny tyto smlouvy najednou ukončila. Ačkoli se státy
dohodly na podobě takové dohody již v říjnu 2019, na půdě EU k jejímu podpisu
zatím nedošlo a dosud není jasné, kdy se tak stane. Jisté však je, že se
situace změní poté, co členské státy provedou všechny nezbytné vnitrostátní
formální kroky. Přijetí této dohody na půdě EU pak pravděpodobně bude znamenat
poslední tečku za mezinárodní investiční arbitráží v rámci EU, jak ji známe
dnes.

Nová podoba ochrany investic

Ukončení vzájemných dvoustranných smluv ovšem neznamená, že
by členské státy s Evropskou komisí nevěnovaly otázkám investičního prostředí v
jednotlivých státech pozornost.

V červenci 2018 bylo Evropskou komisí představeno shrnující
sdělení nazvané Ochrana investic v rámci EU. Cíle tohoto sdělení jsou v zásadě
dvojí.

Zaprvé, v rámci snah o vytvoření podnikatelsky
předvídatelnějšího a stabilnějšího právního prostředí, které by podporovalo
pohyb investic uvnitř EU, dokument poskytuje přehled práv a nástrojů jejich
vymáhání, které jsou investorům k dispozici v rámci práva EU již dnes. Jedná se
především o právo založit podnik, investovat do společnosti a nabízet služby a
zboží v EU, obecné zásady nediskriminace, proporcionality, právní jistoty a
ochrany legitimních očekávání. Garantováno je také právo vlastnit majetek a
právo na účinnou soudní ochranu.

Druhým cílem je zabránit tomu, aby členské státy přijímaly opatření
v rozporu s předpisy EU, a pomoct investorům domoci se svých práv u
vnitrostátních správních orgánů a soudů.

Nelze opomenout také v dokumentu zdůrazněnou roli samotné
Evropské komise, která je strážkyní práva EU a jeho uplatňování. V této roli může
přezkoumávat vnitrostátní opatření a jednat tak, aby zajistila soulad s
ochrannými mechanismy pro investory.

Sdělení Evropské komise tak lze považovat za první krok v
rámci diskuze o nastavení budoucí investiční ochrany, která nebude založena na
mezinárodních smlouvách a arbitrážích.

Výhled do budoucna

Souběžně s procesem ukončení smluv o ochraně investic
Evropská komise také přislíbila hledání alternativních způsobů, jak zajistit
silnou a účinnou ochranu investorů. Za tímto cílem zorganizovala v letech 2018
a 2019 již dvě setkání s investory, na kterých představila nejen existující
stav, ale především se zajímala o zkušenosti a největší obavy investorů. Ti
upozornili zejména na problémy spojené s dodržováním práva a účinnými způsoby,
jak se ho dovolat.

Ačkoli si je Komise vědoma, že standardy ochrany investorů
jsou v právu EU roztříštěné a za úvahu by stála jejich kodifikace, v případě
mechanismu řešení sporů, který by nahradil mezinárodní arbitráže, zastává
zdrženlivý postoj. Ten lze vedle nutnosti široké diskuze se členskými státy
přičítat potenciálně velkým zásahům do práva EU, které by nový mechanismus
pravděpodobně vyžadoval.

Závěrem lze připomenout, že než bude situace na půdě EU
uspokojivě vyřešena, mohou si evropští investoři na jednotném trhu pomoci také
jinými, již existujícími mechanismy, jako je například unijní konzultační
mechanismus SOLVIT (v Česku fungující při ministerstvu průmyslu a obchodu),
nebo do budoucna slibnými iniciativami ke snížení administrativních překážek
pro podnikatele typu jednotné digitální brány.

Autor pracuje v Odboru evropského a mezinárodního práva Ministerstva průmyslu a obchodu ČR

bitcoin_skoleni

PDF verze březnového čísla magazínu Export a podnikání ke stažení

  • Našli jste v článku chybu?