Očista dočista

Politika

Na případu prověrky Petra Gandaloviče se ukázalo, jakou práci odvádějí tajné služby a NBÚ

Mám bezpečnostní prověrku. Tak zní zaklínadlo politiků, okolo jejichž kontaktů či rozhodnutí kolují pochybnosti. Jedním z posledních, kdo se touto průpovídkou oháněl, byl vlivný člen ČSSD z Ústeckého kraje Petr Benda. Teď k němu přibyl Petr Gandalovič – kandidát na velvyslance v USA a další Severočech, jenom tentokrát z ODS.
Gandalovič získal nedávno prověrku na druhý nejvyšší stupeň utajení, tajné. A to přestože Bezpečnostní informační služba (BIS) ve svých výročních zprávách upozorňovala na řadu rizik spojených s resortem ministerstva zemědělství, které tento politik v letech 2007 až 2009 vedl. Podezření vzbuzoval například Gandalovičův úzký vztah se severočeským „velrybářem“ Patrikem Oulickým či vehementní prosazování nákupu dluhopisů předlužené ústecké Setuzy (později bylo naštěstí zatrhnuté), již ovládal Petr Sisák.

Podezření nestačí Garant prověrek Národní bezpečnostní úřad (NBÚ) se stejně jako tajné služby, které mají dodávat informace ze svých databází a provádět takzvané činnostní šetření (včetně možného sledování či odposlouchávání telefonů), odmítl k prověrce Gandaloviče vyjádřit. Týdeník EURO ale z platných zákonů odvodil, jak šetření v případě Gandalovičovy prověrky proběhlo.
Klíčový pro pochopení celé věci je verdikt Nejvyššího správního soudu z roku 2008. Z něj vyplývá, že NBÚ nemůže prověrku neudělit pouze na základě podezření, ale musí je konkrétně doložit. „Existence bezpečnostního rizika musí být vždy náležitě zdokumentována, doložena a odůvodněna. Nestačí pouhé konstatování, že toto bezpečnostní riziko se u prověřované osoby vyskytuje, bez popsání a konkretizace skutečností, které je naplňují,“ vysvětluje ředitel úřadu Dušan Navrátil, za jakých podmínek může NBÚ prověrku nevydat, aniž by hrozilo, že jeho rozhodnutí posléze zvrátí správní soud.
Jaké resumé tedy může tajná služba k žádosti NBÚ vydat? Služba upozorní na konkrétní bezpečnostní riziko, které doloží, a na to konto je vydání prověrky zamítnuto. Další stanovisko může znít „bylo zjištěno riziko, ale nemůžeme tuto informaci v důležitém zájmu služby poskytnout“. V takovém případě musí být dle zákona prověrka vydána, protože služba si zjištěné informace nechává pro sebe, a tudíž by nebylo později možné rozhodnutí o nevydání obhájit u soudu. Třetí kategorií je stanovisko „nebylo zjištěno bezpečnostní riziko“.
Je zřejmé, že prověrka Petra Gandaloviče spadá do jedné z posledních dvou vyjmenovaných kategorií. A to i když kontrarozvědka rok co rok za působení Gandaloviče na postu ministra zemědělství upozorňovala na podezřelé okolnosti v úřadu nebo jemu podřízených institucích. Navíc neveřejná část zpráv BIS bývá podstatně výživnější a podle informací týdeníku EURO disponuje tajná služba velkým množstvím těchto informací.
Pro vydání prověrky Petru Gandalovičovi jsou jen dvě vysvětlení. Buď kontrarozvědka disponuje ze své operativní činnosti pouze informacemi z druhé ruky, které není možné doložit, nebo mohl být výsledek prověrky politicky ošetřen. Ostatně z výroků odborníků na bezpečnostní problematiku jsou výstupy vztahující se k mediálně známým osobám vždy na konkrétní informace velmi skoupé.
„Bezpečnostní informační služba nemůže veřejně odpovídat na dotazy směřující k průběhu a výsledkům šetření, které provádí ke konkrétním osobám. Nemůže sdělovat ani jména osob, jimiž se na žádost NBÚ zabývá. Mohu ale ujistit, že příslušná šetření stejně jako ostatní související postupy probíhají vždy podle zákona,“ odmítá možný politický vliv na službu její mluvčí BIS Jan Šubert. O tom, že se ředitel kontrarozvědky Jiří Lang dokázal s politiky vždy nějak domluvit, nicméně už delší dobu cvrlikají „vrabci na střeše“. Také proto nejspíš ustál svoje avizované odvolání, o němž se hovořilo po loňských parlamentních volbách.

Sisáka neznám Petr Gandalovič to, že by znal Petra Sisáka a z pozice ministra zemědělství tlačil na odkoupení dluhopisů Setuzy za 300 milionů korun, odmítá. „Nešlo o mou snahu, celá věc byla v kompetenci Podpůrného a garančního rolnického a lesnického fondu. Odehrávala se v rámci připravovaného souboru nástrojů na podporu českých zemědělců, kteří byli zasaženi ekonomickou krizí. V případě Setuzy jako významného odběratele řepky přišla žádost přímo od zemědělců. Já jsem jasně představenstvu doporučil, že je třeba provést důkladné prověření schopnosti firmy závazek splatit. Jak známo, toto vyhodnocení dopadlo negativně a celá věc se neuskutečnila. Pana Sisáka neznám, byl mi představen jednou s několika dalšími lidmi na společenské události v Ústí nad Labem dlouho před tím a od té doby jsem se s ním nesetkal,“ tvrdí Gandalovič. Opomíná ale dodat, že nákup dluhopisů „zařízl“ až jeho nástupce na postu ministra zemědělství Jakub Šebesta.
Podobně Gandalovič reaguje na pochybné nabírání členů ODS v Severočeském kraji, které ho vyneslo do politických výšin, a na kontakty s místními „kmotry“ Patrikem Oulickým a Alexandrem Novákem. „Otázky nabírání členů v ODS byly šetřeny na mnoha úrovních, byly vyvozeny přísné důsledky, kdy celá řada místních sdružení přišla o licenci. S mou kandidaturou na místopředsedu v roce 2008 to nebylo přímo spjato. Oba zmiňované pány znám. Od doby, kdy opustili volené funkce v krajské ODS, se s nimi nestýkám,“ prohlašuje Gandalovič.
Týdeník EURO požádal Petra Gandaloviče o vyjádření i ke zprávám BIS. „Na základě těchto zpráv jsem se snažil postupovat tak, abychom rizika minimalizovali. K roku 2007 lze uvést, že jsem zřídil na resortu samostatné oddělení veřejných zakázek, které bylo odpovědné za monitoring všech zakázek na ministerstvu. Od toho roku se podíl podlimitních zakázek výrazně snížil. K roku 2008 lze říci, že ani já jsem nebyl spokojen s obchodní politikou Lesů ČR, především s využíváním Hradecké lesní dřevařské společnosti, která obchodovala skoro s polovinou těžby dřeva. Usiloval jsem o snížení tohoto podílu a nalezení jiných obchodních cest. V Lesích ČR se tyto změny dělají však velmi těžko a pomalu, a tak ukončení spolupráce nastalo až po mém odchodu,“ dodal Gandalovič.

Na co upozorňovala kontrarozvědka 2009
Jako nejvýraznější negativní jev při správě státního majetku se ukázaly snahy některých podnikatelských skupin získat prostřednictvím lobbistů vliv na významná rozhodnutí, zejména na přidělování státních zakázek či dotací. Jedním z příkladů je společnost Lesy České republiky, kde se tyto skupiny pokoušely ovlivňovat obchodní a personální záležitosti.

2008
Nejvýraznějšími příklady tlaku podnikatelského prostředí na státní správu byl zájem lobbistických skupin o obchodní činnost Správy státních hmotných rezerv (SSHR), o resort ministerstva zemědělství a o státní podnik Lesy ČR. Zatímco v případě ministerstva šlo zejména o ovlivňování jeho rozhodování a jemu podřízených organizací, u Lesů ČR vlivové skupiny ovládly personální a obchodní záležitosti.

2007
Stejně jako v předchozích letech se BIS zaměřila především na problematiku správy státního majetku, hlavně na transparentnost rozhodování jednotlivých státních institucí, klientelistické či přímo korupční chování jejich pracovníků a na snahy zájmových skupin a subjektů profitovat na úkor státu. Konkrétně se jednalo o jevy, které negativně ovlivňují správu majetku v resortu ministerstva zemědělství včetně vyřešení sporů společnosti Setuza s Podpůrným a garančním rolnickým a lesnickým fondem.
Pramen: BIS