V oblasti moderních technologií máme šanci rychle dohnat svět
Jestliže se v autě vynuluje tachometr, ponejprv tiše děkujeme, že jsme všechny předešlé nástrahy vůbec přežili. Když se před našima očima vynuluje letopočet, první pocity jsou obdobné. Celá euroamerická civilizace podvědomě cítí předěl a vědoma si mnohých osudových selhání, doufá v očistnou katarzi. V záplavě všemožných anket, hledajících nejvýznačnější české osobnosti a události končící civilizační epochy, se ekonomické aspekty života povětšinou vytrácejí. Přitom těžko najít jinou zemi a jinou oblast, kde by rozdíl mezi starým a novým byl tak evidentní.
Člověk nemusí být erudovaný analytik, aby si dokázal uvědomit, jakým schizmatem naše ekonomika právě prochází. Na jedné straně zrezivělé firemní tabule bývalých perel rakouskouherského, prvorepublikového i komunistického hospodářství, na straně dr uhé nablýskaný mramor společností působících v oblasti přenosu informací a nových technologií. Tisíce lidí chodí do zaměstnání, aniž by tam pro ně byla nějaká práce, natož pak peníze. Tisíce jiných žijí v relativním blahobytu, ale výraz „nestíhá m se stal součástí jejich každodenního slovníku. V době, kdy největší české průmyslové podniky méně či více neúspěšně čelí konkursu, celému telekomunikačnímu byznysu vzrostou meziročně o třetinu výnosy, největší firmě, Českému Telecomu, se čis tý zisk přehoupne přes sedm miliard a u lídra mobilního trhu, EuroTelu, výrazně přesáhne čtyři miliardy korun. ]
Očekávané události roku 2000 mohou paradoxy doby ještě zvýraznit. Budeme asi svědky podivuhodného obrazu solidarity přicházejícího 21. století se stoletím končícím. Má to být rok privatizační, slibuje vláda. Ale co se vlastně chystá? Prodej Českého Tele comu a Českých radiokomunikací, prodej České spořitelny a Komerční banky a pak revitalizace několika klíčových průmyslových podniků. S ohledem na znalost myšlenkových pochodů uvnitř ČSSD lze tušit, jak rozdělování privatizačních výnos ů dopadne. Valná většina ze 120 miliard očekávaných z prodeje Telecomu a radiokomunikací skončí jako prostředky určené na sanaci bank, skomírajících zejména pod tíhou miliardových úvěrů poskytnutých průmyslovým kolosům a jejich novodobým vlastníkům, zbytek bude do hynoucího velkoprůmyslu napumpován přímo.
Ministr dopravy a spojů Antonín Peltrám 13. prosince na tiskové konferenci po zasedání vlády mimoděk naznačil, co je cílem privatizace Českého Telecomu. Uvedl, že vybraná poradenská firma „musí navrhnout jakým způsobem přeměnit státní podíl na pros tředky potřebné pro státní rozpočet . Tedy cílem není výkonnější privátní podnik, ale peníze z něj plynoucí. Na začátku procesu bude úctyhodných dvanáct desítek telekomunikačních miliard, které budou moci být investovány do vybraných sektorů ekonomi ky. Pokud bude přijato krátkozraké rozhodnutí, z privatizace může zbýt jedna velká nula.
Všechny polistopadové vlády dokolečka opakují stále stejnou chybu. Prostředky, které by mohly posloužit na rozvoj nového a perspektivního, jdou na záchranu starého a odepsaného. Místo milosrdné eutanazie nekonečná revitali zace. Podniky, jako je Zetor či ČKD, se zachraňují již po několikáté a výsledek je pořád stejný - kolaps. Nikomu na pravici, natož na levici to příliš nevadí. Nebo možná vadí, ale bojí se to říci nahlas. Svědomí je zatěžko nechat umírat staré „slavn é firmy. Jako bychom tím pohřbívali vlastní minulost, své otce a dědy. A tak si raději všichni připlatíme, abychom skanzeny zašlé ekonomické slávy ještě několik let udrželi při životě.
Mladší generace již touto technonostalgií tolik netrpí a své soukromé peníze investuje do toho, co se jí zdá být životaschopné. Nynější obrovský boom mobilní komunikace a internetu v době recese je neoficiálním referendem, které dává jas nou odpověď, v čem spatřují ekonomickou budoucnost občané. Vláda by to měla vzít na vědomí a zahraniční investory by to mohlo přesvědčit, že ve středu Evropy je země novým technologiím zaslíbená. Jestliže v řadě tradičních odvětví se naše zpoždění za světem pohybuje až v desítkách let, v oblasti telekomunikací a informatiky jde jen o měsíce a roky. Máme šanci se během relativně krátké doby vrátit mezi ty, kteří drží v ruce taktovku. Loňský zájem všech světových firem o získání licence pro třetího mobilního operátora dává velkou naději, že investoři se České republice vyhýbat nehodlají. Záleží na nás, zda zájmu a důvěry dokážeme využít k vlastnímu prospěchu.
Svět moderní komunikace láká a současně budí obavy, protože se v něm relativizuje nejenom čas a prostor. Mobilní telefon nám umožňuje být za všech okolností v kontaktu se svými blízkými, za určitých okolností ale dovoluje i zneužití, odposlouchávání a sledování. Je ambivalentním prostředkem, který může sloužit jak k posílení, tak k oslabení svobody a bezpečnosti člověka. Počítačové systémy skrývají informace, které jedněm mohou velmi pom oci a druhým velmi ublížit. I proto tolik záleží na tom, zda státní orgány udávají tón, či hrají jen pasivní roli a dostávají se do vleku událostí. Svým rozhodnutím o prodeji strategických telekomunikačních firem vláda rozhoduje nejen o ekonomické prosperitě, ale i bezpečnosti země a jejích občanů v příštím tisíciletí.
