Z peněz EU lze modernizovat české školství, říká náměstkyně ministra vnitra
Stát potřebuje chytré lidi. Nejen děti školou povinné, ale i lidi ve státní správě. A má Česko chytré úředníky? „Má i nemá. Posun tu už je. Systém vzdělávání pro výkon českého předsednictví EU byl velmi dobrý. Stovky úředníků prošly kurzy jazykovými, negociačními, legislativními… Na druhé straně si ale pamatuji, když jsem potřebovala do Parlamentu poslat z ministerstva vnitra nějakou informaci. A dotyčný úředník mi říkal do telefonu: ,Já vám to donesu.‘ Říkám mu, nic mi nevozte, pošlete to e-mailem. On na to: ,Pošlu to tedy faxem.‘ Odmítla jsem. Ať to naskenuje a pošle do mailu. Teprve pak přiznal, že to neumí… To bylo před čtyřmi lety! Tehdy se mi udělaly vrásky. Dnes úředníci mohou získat počítačový ,řidičák‘ ECDL,“ říká Lenka Ptáčková Melicharová (KDU-ČSL), energická náměstkyně ministra vnitra pro evropské záležitosti. Do její agendy spadají mezinárodní vztahy a smlouvy, ale i strukturální fondy.
EURO: Už jste pracovala pro čtyři ministry. Můžete je popsat? PTÁČKOVÁ: Všechno to jsou osobnosti. Prvním byl Vladimír Mlynář na ministerstvu informatiky, a pokud mám říci jedinou charakteristiku, tak byl nesmírně „lidský“. S ním jsem si prošla i doby, kdy mu nebylo nejlíp. Druhou byla Dana Bérová, s níž mám velmi přátelský vztah. Na ní oceňuji zejména mně blízký ženský přístup k řešení problémů…
EURO: A ministři vnitra? PTÁČKOVÁ: Ivan Langer je jedním slovem profesionál. A dříč. Nikdy jsem si nemyslela, že mne bude na vnitru bavit pracovat od osmi ráno do osmi večer. Fakt! Připravovali jsme vstup do Schengenského prostoru, zrušení víz do USA, pak předsednictví. Obrovský kus práce! Čtvrtým je Martin Pecina, toho bych asi nyní neměla hodnotit, vždyť je to můj šéf. Nastoupil do rozjetého vlaku a zhostil se dokončení předsednictví skvěle. Pecina je vynikající negociátor. Musím říci, že se všemi se mi pracovalo výborně, nezapírám ale chvilky, kdy už jsme se měli vzájemně dost a jiskřilo to (smích)!
EURO: Nebála jste se, že budete Pecinou vyměněna? PTÁČKOVÁ: Obavy jsem neměla. Už proto, že předsednictví EU bylo v chodu. Byla jsem jeho kontinuální součástí. Každý je nahraditelný, ale bylo zřejmé, že výměna by nejspíše nebyla rozumná. V Česku se málo ví, jak na nás koukali úředníci Evropské komise krátce poté, kdy padla vláda. Nastala doba, kdy se obtížně cokoli dojednávalo. ČR nebyla brána vážně! Bylo to pro nás náročné. Ta doba výrazně poškodila image ČR na delší dobu.
EURO: Jak se k Čechům chovali? PTÁČKOVÁ: Nereagovali! Používali veškeré obstrukční prostředky. On sice úředník neřekne, že vám nepomůže, ale s věcí prakticky nic neudělá. Použije všechny zdržovací techniky. Ještě dnes to cítím. Poškození jména Česka ve strukturách EU, v aparátu, se kterým musíte pracovat, je velmi vážné. A pocítí to bohužel i každá další vláda. Praktický příklad jsou kanadská víza – myslím, že by EK vystupovala daleko razantněji, pokud by šlo o jiný členský stát… Dnes je to takový, řekněme, vlažný přístup.
EURO: Zmizí to stigma? PTÁČKOVÁ: Určitě, ale až po nějaké době. Zaplaťpánbůh už máme spoustu mladých a vzdělaných lidí, kteří v Bruselu vykonávají i docela vysoké funkce a osvědčují se.
EURO: Vaším tématem je vzdělávání, prosazujete projekt notebooků do škol. To vás napadlo už na ministerstvu informatiky? PTÁČKOVÁ: Tam jsem se pochopitelně dostala k problematice IT blízko, ale také jsem léta učila ve škole a vnímala věc i z pedagogické stránky. Nicméně hlavním impulzem bylo mé dítě, které se umělo dříve zalogovat do počítače než podepsat rukou…
EURO: Je to správný vývoj? PTÁČKOVÁ: To nechci hodnotit. Třeba je také špatně, že pereme v automatické pračce a bylo by lepší používat valchu, mýdlo a potok.. Ale je to pokrok. A teď si vezměte, jak vypadaly školy při zavedení docházky za Marie Terezie a dnes. On ten rozdíl není zase tak veliký! Frontální vyučování, sedí se ve škamnách. Sice už děti nepíšou na břidlicovou tabulku, ale pokrok? Ve srovnání s jinými odvětvími – nic moc. Notebooky do škol nejsou cílem, ale prostředkem – k modernímu, daleko efektivnějšímu a snad i zábavnějšímu učení. Nejsou všespasitelné a v žádném případě nechci školu bez výuky čtení a psaní. Naopak. Česká školní inspekce ve zprávě ze září 2009 mapovala úroveň ICT na základních školách a výsledky nejsou radostné: 44 procent počítačů ve školách je starších pěti let. Katastrofická situace je především u malých škol, takže PC nedokážou pracovat s moderními programy.
EURO: Je „notebookový“ projekt ojedinělý? PTÁČKOVÁ: Rozhodně to nenapadlo jen mne. Ale protože se pohybuji na evropské půdě, vidím, že třeba Portugalci mají na vládní úrovni projekt Magalhães, díky němuž vybavují školy. Polské Katovice podobně. Přístup k technologiím je stále ještě podmíněn sociálním statusem. A nejsou to nějak ojedinělá místa. Zatímco vysokorychlostní připojení k internetu mělo na Islandu v roce 2007 skoro osmdesát procent domácností, u nás to bylo pouze nějakých třicet! I dnes v Česku existují rodiny, jejichž děti nejdou ze ZŠ na střední školu, poněvadž by to neufinancovaly. Ptám se: neztrácíme už zde ty talentované?
EURO: Možná. Jak chcete počítače financovat? PTÁČKOVÁ: Notebook by byl zapůjčen na dobu životnosti, předpokládejme pěti let. Splátky by činily stokoruny měsíčně s tím, že by si jej pak rodina odkoupila za symbolickou korunu. Tím by se zároveň vytvořil fond, z něhož by se platily notebooky pro další ročník.
EURO: Takže jde vlastně jen o tu první investici? PTÁČKOVÁ: Ano. Která je ale v řádu několika miliard. Jde o vstupní moment, který ovšem musí chtít vláda a politická reprezentace. Financování by bylo možné z evropských fondů, kde se z operačních programů na vzdělávání zatím málo čerpá. A pokud ne nyní, tak určitě v dalším programovacím období.
EURO: Internet do škol byl podobně velkolepý, a jak dopadl… PTÁČKOVÁ: Pravda, je tu stín Indoše. Ale z něj jsme poučeni, že přes centrální zakázky a dodávky cesta nevede. Přece ale nemůžeme stále říkat, že do IT ve školách investovat nic nebudeme! A pokud skutečně ne, pánbůh s námi…
EURO: Kolik by to stálo peněz? PTÁČKOVÁ: Když začneme s notebooky pro učitele, jichž je asi sto tisíc, mluvíme o půl miliardě korun. První etapa, čili notebooky pro středoškoláky, může stát tři a půl miliardy. Po třech miliardách by si pak vyžádaly postupné investice do počítačů i pro druhý a první stupeň ZŠ. A řekla bych, že to je důležité právě v krizi. Statistiky OECD ukazují, že v minulých letech řada zemí prudce zvýšila výdaje na školství, dokonce i v situaci, kdy jejich ekonomický výkon stagnoval – nebo právě proto… V ČR to bylo opačně. HDP prudce rostl, ale stagnoval podíl výdajů na školství. Krize je příležitostí k mobilizaci tvořivého potenciálu země.
EURO: Je to už zahrnuto v nějakém operačním programu? PTÁČKOVÁ: Ne, nebylo na to myšleno. Ale mluvíme o tom ve chvíli, kdy se začnou chystat programy pro další plánovací období, u nichž jsme se báli, že se tam ČR nevejde, ale teď to vypadá, že ano. Záleží, jak se zachová EU. Evropské iniciativy rozvoje ICT tomu i fandí.
EURO: A kdy budou žáci nosit do školy pouze notebooky? PTÁČKOVÁ: Doufám, že brzy. Na Facebooku můj návrh podpořilo více než 125 tisíc lidí! Věřím, že studenti kromě pera a svačiny budou mít i svůj notebook. Kladný vztah k ICT u nás uvádí devět z deseti žáků, přesně tolik jich má doma k dispozici počítač. Plných 85 procent žáků užívá počítač pro zábavu, 53 k učení. Pouze 62 procent žáků má ale možnost využívat ICT ve škole i mimo vyučování! V Portugalsku mají pro zavádění notebooků vládní program, v Německu to zemská ministerstva podporují, začínají Slováci. I my tomu můžeme jít naproti. Děti už jsou opravdu jiné. Je to první generace, která je technicky zdatnější, než byla generace jejich rodičů. Měli bychom proto chytit šanci za pačesy!
*
CV
Lenka Ptáčková Melicharová** (40)
Od roku 2007 náměstkyně ministra vnitra pro evropské záležitosti. Působila na ministerstvu informatiky a učila na základní škole. Nyní vede kandidátku KDU-ČSL ve Středočeském kraji. Vystudovala Pedagogickou fakultu UK a management výtvarné kultury na Západočeské univerzitě v Plzni. MBA získala na Univerzitě Jana Amose Komenského. Je vdaná, má syna Vojtěcha.