I fondy zvučných světových jmen se rodily v malých amerických kancelářích. Dnes se jim to vyplácí. Čím starší je nějaká firma nebo značka, tím snáze se dá spojovat se seriózností a renomovaností. Toho pochopitelně využívají různé investiční banky a správci finančních aktiv; na vysoce konkurenčním trhu je historie značky výraznou předností. To je také jeden z důvodů, proč se především britským a americkým investičním společnostem podařilo získat během několika let ohromný podíl na evropském trhu, ačkoliv zde neměly distribuční síť, bankovní zázemí a jejich jména byla Evropanům prakticky neznámá. Reklama zdůrazňující fakt, že Templeton Growth Fund přinesl již od roku 1954 dobré výnosy, nebo že Pioneer překonal i krizi v roce 1929, se neminula účinkem. Zatímco myšlenka fondů na evropském kontinentu začala své vítězné tažení asi v polovině devadesátých let, fondy v USA měly už několik desetiletí za sebou. Na začátku stáli vizionáři a pionýři, kteří neměli víc než nápad založit dnešní multimiliardový průmysl.
Philip L. Carret – Přečkal i krach roku 1929.
Pokud jde o pionýry fondového průmyslu, musíme začít jménem Philip L. Carret, velkou postavou společnosti Pioneer. Narodil se roku 1896 v Lynnu, ve státě Massachusetts. Absolvoval klasické vzdělání finančníka na Harvardu a potom Harvard Business School. Jeho úspěch nepramenil jen z obchodní obratnosti a erudice. U Philipa Carreta začínal hluboko v rodině, je potomkem lidí, které vyneslo napoleonské vzepětí. Jeho prapředek byl velitelem týlových jednotek císaře Napoleona. Sám Philip byl prvním slavným manažerem v rodině. Během první světové války působil jako letec při bojovém nasazení ve Francii.
První krok do investiční branže učinil v roce 1922 coby reportér finančních novin Barron‘s, ve kterých zpracovával rešerše takzvaných Investment Pools (investičních klubů), předchůdců dnešních fondů. O dva roky později si vypůjčil od svých příbuzných a přátel 25 tisíc dolarů a založil vlastní investiční trust, který byl v roce 1928 transformován na Pioneer Fund, a dnes do jeho irského klonu mohou investovat i Češi.
Americké hospodářství prožilo po první světové válce známý boom, který vyústil v roce 1929 v masivní krach na burze. Carret uplatnil taktiku držet akcie i v době burzovního krachu. Jeho specifický přístup, takzvaný Basic Value Investing (výběr hodnotových akcií) se stal legendou a základem dnešního managementu fondu. Vedle fundamentální analýzy stála v centru jeho dlouhodobé investiční strategie víra v pozitivní vývoj dobrých podniků i v těžkých dobách. „Prodávat by měl jen člověk, který potřebuje peníze, nebo má lepší investiční příležitost.“ Ve svých devadesáti letech ještě formuloval heslo: „S trpělivostí můžeme dosáhnout mimořádných zisků.“
Jakkoli byl Carret činný v různých profesích, mimo jiné jako obchodník s mědí a vedoucí nakladatelství, zůstal až do své smrti věrný finančnictví. V roce 1963 založil společnost Carret & Company v New Yorku, o šest let později začal distribuovat americké fondy v Německu. Ještě ve vysokém věku trávil pět pracovních dnů v newyorské kanceláři a jako „šedá eminence financí“ radil mimo jiné svému příteli Warrenu Buffetovi, který po Carretovi převzal investiční filozofii. Pan Carret patřil mezi těch několik málo vyvolených, kteří se mohli dožít vysokého věku (101 let) v plné mentální síle. Lidé většinou umírají tak brzy, že dlouhověcí mezi nimi, pokud si zachovají vitalitu, působí
trochu jako proroci, stanou se mediálními osobnostmi, mohou vydělat dost peněz a dosáhnout slávy. Pan Carret se mezi proroky zařadil.
Rodina Putnamů – Balancované investování.
V roce 1830 definoval Samuel Putnam, člen nejvyššího soudního dvora v Massachussets, takzvaný Kantův imperativ správy majetku: „Cizí majetek by měl být spravován s takovou péčí, jako by to byl majetek náš.“ O století později začal jeho potomek George Putnam spravovat jeden z prvních investičních fondů v USA a podílel se na založení společnosti Incorporated Investors.
Rodina Putnamů působila už několik generací v Bostonu, který byl ve 20. letech centrem všech finančních inovací. Město bylo po několik století centrem rozvoje obchodu a mořeplavby, proto se zde hromadily značné majetky, které bylo třeba spravovat. Navíc hospodářský boom 20. let vyvolal zájem o akcie, takže zde brzy vzniklo asi čtyřicet uzavřených investičních fondů. Od roku 1925 do roku 1933 vedl George Putnam firmu Incorporated Investors a rozvinul myšlenku balancovaného investování - kombinaci akcií a dluhopisů v jednom fondu. Konzervativní investoři, kteří se omezují jen na dluhopisy, by totiž byli podle Putnama zvlášť postiženi případnou vysokou inflací, a proto je pro ně vhodné vložit část peněz i do akcií, které v dlouhodobé periodě inflaci odolávají. Putnam ovšem myšlenku balancovaného investování sám neobjevil, tu používal již od roku 1928 Wellington Fund. Na vrcholu podniku, který se postupně etabloval jako investiční správce na celém světě, dnes stojí jeho syn, který prosazuje nezměněnou doktrínu svého předchůdce.
Edward C. Johnson – Tvůrce analytického trendu.
Muž přezdívaný také pan Fidelity (věrnost, přesnost) absolvoval „klasické zastávky“ finanční kariéry, než založil vlastní fond. S právnickým diplomem z Harvardu nastoupil do advokátní kanceláře, kde pracoval na fúzích a převzetích firem, ale brzy se začal zajímat o akciový trh. Sbíral novinové výstřižky a s poznámkami je zakládal do malých knížek, které tvořily základ jeho budoucího obchodního úspěchu. V roce 1939, šest let po odstoupení George Putnama, na čas vstoupil do Incorporated Investors.
Společnost Fidelity sídlila na samém začátku v malé kanceláři na bostonské Congress Street se dvěma úředníky. Stěny byly polepeny poznámkami a grafy pana Johnsona. V roce 1945 definitivně odešel od Incorporated Investors a věnoval se výhradně Fidelity. Rok nato založil Fidelity Management Research Company, a tím položil stavební kámen vysoce moderních analytických metod. Ty dnes ve Fidelity zaměstnávají 500 expertů, kteří ročně analyzují 25 tisíc výročních zpráv.
Edward C. Johnson byl do roku 1950 manažerem původního Fidelity Fund a přebíral s další expanzí stále více manažerské agendy, ačkoli k jeho vášni stále ještě patřilo aktivní investování a řízení rizika. Když jeho syn Edward C. Johnson III. převzal v 70. letech vedení Fidelity, popsal vztah k otci: „Moje investiční filozofie staví čísla a grafy do středu pozornosti. Můj otec měl úplně jiný přístup. To ale ukazuje, že i člověk s odlišným přístupem může být úspěšný.“
Jack Dreyfus – A proč ne kampaň?
Reklama na podílový fond jako na mýdlo nebo zubní pastu? Dnes v USA sotva někoho překvapí, ale když ji poprvé v polovině 40. let začal dělat pan Dreyfus, překvapivá byla. Mnoho lidí narozených během takzvaného „Baby Boomu“ se pravděpodobně s nějakou možností investování vůbec poprvé setkalo právě přes reklamu na Dreyfus fondy znázorňující řvoucího lva.
Než se Jack Dreyfus objevil na scéně, investiční manažeři stejně jako právníci nebo lékaři považovali reklamu za něco pod profesionální úroveň. Časem se změnilo uvažování všech tří komunit. Pan Dreyfus psal svá reklamní díla sám, a to z jednoduchého důvodu: Měl omezený rozpočet. Většina jeho prvotin představovala kreslené vtipy a výroky ve stylu Marka Twaina. Oficiální prospekt Dreyfus fondů dokonce publikoval v New York Times v hovorové angličtině. Získal tím pověst „Toho“, který poprvé poznal, že průměrný malý investor není finanční právník. Vedle inzerátů se ale jeho fondy proslavily i dobrou výkonností. Jack Dreyfus velmi aktivně časoval trh a byl prvním manažerem, který chápal změnu krátkodobých úroků jako signál k nákupům nebo prodejům.
Sir John Templeton – Třicet let náskok.
V roce 1954 založil legendární fond Templeton Growth Fund a jako první manažer v USA se výrazně angažoval na zahraničních akciových trzích. Zbytku investiční komunity totéž trvalo 30 let.
John Templeton vyrůstal ve Winchesteru, Tennessee, jako vnuk chirurga a stěží někdo odhadoval, že se dostane na Wall Street. „Nikdo v takové malé farmářské vesnici nevlastnil absolutně žádné akcie,“ říká. Sám si myslel, že skončí jako presbyteriánský misionář. Ale během studií na univerzitě v Yale si všiml, že „mnoho bohatých kamarádů kupuje akcie. To, že ignorovali zbytek světa, se mi zdálo arogantní“.
Po ukončení studií cestoval sedm měsíců po cizích zemích, později si založil vlastní investiční „obchod“, který se vyvinul ve firmu spravující podílové fondy. Od svého založení v listopadu 1954 do začátku roku 1987, kdy pan Templeton přestal řídit portfolia, dosáhla jeho „vlajková loď“ Templeton Growth průměrné roční návratnosti 15,8 procenta, zatímco index S&P 500 rostl pouze tempem 10,6 procenta. Sir John prodal v roce 1992 společnost Templeton Group firmě Franklin Resources za zhruba jednu miliardu dolarů.
Od poloviny 80. let hrála v jeho životě stále větší roli dobročinnost. Velkou měrou přispěl k obnově Westminster Abbey. Protože se stal britským občanem, mohl být za své zásluhy v roce 1987 královnou Alžbětou povýšen do šlechtického stavu.
Tom Bailey – Růstový styl.
V římské mytologii je dvojhlavý Janus bohem dveří a bran. Právě pod jeho jménem otevřel dveře do moderního světa amerických financí v roce 1969 v Denveru Tom Bailey, když založil fondy Janus. V pouhých třiceti letech se tak zařadil mezi „velké hráče“. V téměř čtyřicítce fondů dnes Janus spravuje dvě stě miliard dolarů pro čtyři miliony klientů z celého světa.
Po získání titulu MBA na univerzitě West-Ontario v Kanadě působil rok jako specialista u brokerské firmy v Denveru, než přešel k podnikání. V roce 1969 si zařídil v Denveru malou kancelář a založil společnost, která zaznamenala razantní tempo rozvoje.
Základem jeho investiční filozofie je růstový (Growth) styl. V 90. letech stanul Janus na vrcholu jako nejrychleji rostoucí investiční společnost, jejíž produkty v období 1998 až 1999 přinášely 80-100procentní zhodnocení. Velikost a razance následného propadu odpovídala předchozímu růstu. Janus díky krachu technologických akcií výrazně zaostal za konkurencí.
Charles W. Brady – Ještě několik let
Jedním z nejmocnějších mužů ve fondovém průmyslu je předseda společnosti AMVESCAP Charles W. Brady, který se narodil v roce 1935 v Atlantě, ve státě Georgia. Během necelých třiceti let vybudoval pět nezávislých firem zabývajících se správou majetku, které nyní obhospodařují 408 miliard dolarů. Ve věku 65 let, kdy si jeho klienti už nechávají vyplácet penze, je stále aktivní a těší se z práce jako generální ředitel: „Mám ještě několik let před sebou. Založil jsem tuto společnost a od prvního dne ji řídím. Na tomto byznysu mě fascinuje, že to není nuda. Člověk musí vědět prakticky o všem, od počasí v Asii, přes politiku ve východní Evropě až po aféry amerického prezidenta.“
Peter Lynch – Novodobá legenda.
Nepatří mezi zakladatele, ale zapsal se do historie jako příklad dlouhodobého úspěchu. Ačkoli Peter Lynch v posledních deseti letech neřídil žádné investice pro široký okruh investorů, zůstal nejváženějším a nejpopulárnějším portfolio manažerem planety.
Existují pro to pádné důvody. Lynch dal běžným investorům pocit stejné důležitosti, jakou mají velké instituce a lidé s přístupem k neveřejným informacím. Největší slávu (a také nejvíce peněz) mu přineslo správcovství největšího fondu na světě, Fidelity Magellan. Od roku 1977 do 1990, kdy stál v jeho čele, dokázal přilákat do tohoto fondu řadu investorů a objem aktiv pod správou se zvýšil z 20 milionů na 13,3 miliardy dolarů. Od roku 1980 do dubna 1990, měsíc předtím, než z fondu odešel, dosáhl průměrné roční výkonnosti 28,5 procenta, zatímco index S&P 500 rostl jen o 17,5 procenta. V posledních pěti letech svého šéfování dokázal překonat 99,5 procenta všech ostatních fondů a navíc se každý rok zlepšoval. Pouze tehdy byl spokojen. Když odešel, mnoho nových manažerů ve srovnání s jeho ohromnou úspěšností zklamalo, což ještě zvýšilo jeho reputaci. Až Robertu Stanskemu, žáku Petera Lynche, se podařilo nasměrovat fond, jehož objem majetku nyní činí 79 miliard USD, jeho obvyklým směrem. Z hlediska velikosti mu „šlape na paty“ Vanguard 500 Index, který spravuje 67 miliard USD a je největším pasivně spravovaným fondem, který kopíruje index S&P 500.
Jak je vidět, i manažer, který se vědomě vzdá snahy překonávat trh, může patřit do síně slávy. Fidelity nechce dovolit veřejnosti, aby zapomněla na pana Lynche. Muž, který svým vzhledem připomíná Andy Warhola, stále shlíží na americké investory ze všech billboardů a magazínů propagujících jméno největší investiční skupiny na světě.
Box:
Investiční rady Philipa L. Carreta
1. Nikdy nedržet akcie méně než deseti firem, které pokrývají alespoň pět různých odvětví.
2. Alespoň jednou za půl roku provádět zásadní investiční rozhodnutí.
3. Alespoň polovinu majetku držet v akciích.
4. Ztráty realizovat co nejrychleji, ale zisky „nechat běžet“.
5. Nikdy neinvestovat více než 25 procent portfolia do titulů, o kterých nemáte rychlé a pravidelné informace.
6. Vyhýbat se informacím insiderů (neveřejně dostupným informacím).
7. Rozhodovat se na základě faktů, a ne na základě rad třetích osob.
8. Když jsou akcie vysoko, úrokové sazby rostou a ekonomika kvete, investovat alespoň polovinu portfolia do krátkodobých obligací.
9. Půjčovat si peníze na úvěr jen tehdy, jsou-li kursy a úrokové sazby nízké a hospodářství se nachází v recesi.
(box 2)
Klasické firmy
Některé z nejstarších společností zabývajících se správou aktiv
Společnost Rok založení Země
Baring 1762 Velká Británie
Schroders 1804 Velká Británie
Pictet 1805 Švýcarsko
Merrill Lynch 1915 USA
Pioneer 1924 USA
M&G 1931 USA
Putnam 1933 USA
Templeton 1940 USA
Fidelity 1946 USA
Franklin 1947 USA
Adig 1949 Německo
DWS 1956 Německo
DIT 1956 Německo
