Kateřina Keplerová, matka významného německého astronoma, kořenářka a znalkyně léčitelských praktik, byla obžalována z čarodějnictví. Dlela ve vězení a hrozilo jí upálení. Teta Keplerovy matky Kateřina Streicherová jako čarodějnice upálena byla. Po šesti letech, když Johannes Kepler na rok přerušil svoji práci a odjel hájit matku, byla žaloba zamítnuta. Po tu dobu musel astronom svoje dílo Sen neboli měsíční astronomie, kterým hájil Kopernikovu představu, že Slunce - a nikoli Země – je středem vesmíru, pečlivě skrývat. Inkvizice tehdy ještě sdílela obecné předsvědčení, že Slunce obíhá kolem Země, a Keplerova práce by byla jistě použita u soudu proti jeho matce. Proto ji napsal v jinotajích a detailní poznámky dopsal až po její smrti, s odstupem řady let.
Kopernikovskou představu Kepler podepřel krásným myšlenkovým pokusem. Začal popisovat Zemi, Měsíc a vesmír vůbec očima člověka žijícího na Měsíci. Počítal, jak dlouhý by měl den, jak by měl strukturovaný rok, jak by viděl Zemi a Slunce… Kromě toho se věnoval i otázce, jak by se člověk mohl na Měsíc dostat. Spojil okultní představy, do kterých se opakovaně ironicky strefoval, s vědeckými poznatky. Jeho kosmonaut by tak cestoval kuželem stínu při zatmění Slunce, temnem – územím démonů, ale překonával by nejprve gravitační přitažlivost Země, nedostatek atmosféry, stav beztíže až nakonec zase přitažlivost Měsíce (aby nedopadl příliš rychle). Sám však cestě na Měsíc nevěřil, klíčový pro něj byl popis měsíční astronomie, kterou argumentoval proti tehdejším tmářům a ve prospěch tichého zvolání „a přece se točí“. V poznámce 60 sám uvádí: „Měl jsem pouze chuť žertovat a důkazy uvádět vtipně. Je-li pravda, co o čarodějnicích říká většina soudních tribunálů, totiž že se přenášejí vzduchem, tvrdím, že snad bude možné i to, aby nějaké tělo bylo silou dopraveno ze Země na Měsíc.“ (strana 31)
Kniha, kterou přeložili astrofyzik Petr Hadrava a klasická filoložka Alena Hadravová, je nejen myšlenkovým skvostem a dokladem génia žijícího před čtyřmi sty lety, ale je i nádherně graficky vydána nakladatelstvím Paseka a Národním technickým muzeem. Potěšením je tak už pouhé listování tímto dílem, které je sítí tří textů – původního Keplerova Snu, jeho dodatečných poznámek a pečlivého poznámkového aparátu překladatelů.
Génius současné kosmologie Stephen Hawking už sice není zdaleka tak renesanční bytostí, jako byl astronom z dvoru císaře Rudolfa II., ale jeho teoretické závěry jsou možná pro fyziku stejně významné, jako byly Keplerovy zákony o pohybu planet. Nakladatelství Argo vydalo již třetí knihu v řadě bohatě ilustrovaných Hawkingových prací - v Ilustrované teorii všeho, sérii sedmi přednášek z Cambridgeské univerzity, podává přehled současných představ o vývoji vesmíru od velkého třesku až po černé díry.
Právě černé díry, místa s mimořádnou hustotou hmoty, jsou jeho dítětem. Sám si předpovídá, že pokud budou někdy empiricky potvrzeny, on za ně dostane Nobelovu cenu. Když popisuje tyto úchvatné a děsuplné objekty, které jsou ohraničeny plochou horizontu událostí, přes nějž se ven k nám nedostane žádný světelný paprsek, není úplně zřejmé, jestli čteme vědeckou práci nebo pohádku pro dospělé. Složitou matematikou vědci třeba spočítali, že černá díra o hmotnosti velké pozemské hory bude stlačená do velikosti jádra atomu a může vydávat energii jako deset velkých elektráren. Jen není znám žádný způsob, jak takového prcka případně udržet na podlaze na povrchu Země – okamžitě by se propadl do jejího středu. „Fyzik John Wheeler jednou spočítal, že pokud bychom vzali veškerou těžkou vodu ze všech světových oceánů, mohli bychom vyrobit vodíkovou bombu, která by hmotu ve svém středu stlačila natolik, že by vznikla černá díra. Bohužel by tu však nezbyl nikdo, kdo by ji mohl pozorovat.“ (strana 55)
Dech se tají i při pouhém popisu velikosti vesmíru: „Naše galaxie je pouze jednou z přibližně sto tisíc milionů galaxií, které lze spatřit pomocí moderních dalekohledů, přičemž každá z těchto galaxií sama o sobě obsahuje okolo sta tisíc milionů hvězd. Žijeme v galaxii, která měří napříč přibližně sto tisíc světelných roků a pomalu se otáčí. Hvězdy v jejích spirálních ramenech oběhnou kolem jejího středu jednou za sto milionů let. Naše Slunce je pouhou všední hvězdou o průměrné velikosti, která se nachází poblíž vnějšího okraje jednoho ze spirálních ramen.“ (strana 20)
Problémy a představy současné teoretické fyziky podává bez matematických vzorců, takže vesměs srozumitelně i pro laiky. I když místy se v tomto textu nepoučený čtenář jistě ztratí. Hawking podává přehled, ale pokud chcete vědeckým teoriím porozumět, je mnohem lépe napsaná kniha Elegantní vesmír od Briana Greena (vyšla v roce 2001 v edici Kolumbus v nakladatelství Mladá fronta).
S Keplerem a dalšími starými astronomy Hawkinga spojuje jistá nedůvěra k organizaci katolické církve: „Na konci této konference (1981 ve Vatikánu o kosmologii - pozn. red.) udělil papež účastníkům audienci. Řekl nám, že studovat vývoj vesmíru po velkém třesku je v pořádku, neměli bychom však zkoumat velký třesk samotný, protože jde o okamžik stvoření, a tudíž o dílo Boží. Byl jsem tehdy rád, že papež nezná téma přednášky, kterou jsem právě na konferenci proslovil. Neměl jsem vůbec chuť sdílet Galileův osud. Ke Galileovi cítím hodně sympatií, částečně také proto, že jsem se narodil přesně tři sta let po jeho smrti.“ (strana 71)
Hawking, Stephen: Ilustrovaná teorie všeho (Argo, Praha 2004)
Kepler, Johannes: Sen neboli měsíční astronomie (Paseka a Národní technické muzeum, Praha a Litomyšl 2004)
Johannes Kepler (1571-1630) byl jedním z nejvýznamnějších astronomů historie, je autorem tří zákonů o pohybu planet. Významně přispěl i do rozvoje optiky, matematiky a krystalografie. V Praze strávil dvanáct let na dvoře císaře Rudolfa II., kam přišel na pozvání astronoma Tychona de Brahe.
Stephen Hawking (62) patří mezi nejvýznamnější teoretické fyziky současnosti. Věnuje se kosmologii a jeho specialitou jsou černé díry. Už během studia na Cambridgeské univerzitě mu byla zjištěna amyotrofická laterální skleróza, při níž postupně ochrne celé tělo. Hawking, který od roku 1985 může s okolním světem komunikovat pouze prostřednictvím počítače, přesto stále pracuje na řešení otázek současné fyziky. Napsal řadu odborných textů a několik populárně naučných knih, česky vyšlo: Stručná historie času, Černé díry a budoucnost vesmíru, Hledání teorie všeho a Povaha prostoru a času.
