Už i Vojtěch Slówik, dříve zastánce kvót a licencí, je pro volný trh
Již od ledna příštího roku se má do veškerého benzinu povinně přimíchávat líh a do nafty MEŘO (metylester řepkového oleje). Ministerstvo zemědělství na poslední chvíli vymýšlí model veřejné podpory, který by byl akceptovatelný Evropskou komisí. Ovšem jak rychle plyne čas, stále více odborníků se přiklání k názoru, že jedinou variantou, u níž nehrozí problémy s notifikací v Bruselu a kterou je ještě schopen státní aparát „zúřadovat“, je výroba biopaliv bez finanční podpory státu, byť veškeré zvýšené náklady ponesou motoristé.
Zlomový okamžik.
K liberálnímu modelu se dnes překvapivě hlásí i Vojtěch Slówik, někdejší parlamentní asistent ministra zemědělství Jaroslava Palase. Přitom právě on se v roce 2003 výraznou měrou podílel na přípravě vládního biolihového programu obsahujícího řadu regulačních prvků (licence a výrobní kvóty pro nové lihovary, pálení lihu pouze z obilí vypěstovaného v ČR, používání výhradně certifikovaného osiva). „Jakákoliv jiná cesta než cesta volného trhu dnes už není možná,“ prohlašuje Slówik dnes.
Proč tak radikálně změnil názor? „Už když jsem si loni 8. prosince přečetl 'Akční plán pro biomasu', který den předtím schválila Evropská komise, pochopil jsem, že je konec s jakoukoliv veřejnou podporou. EU se rozhodla jít liberální cestou a my jako členský stát jsme povinni to respektovat. Také si myslím, že i kdyby Evropská komise proti našemu programu výroby biopaliv námitky neměla, vždycky se proti postaví nějaká domácí podnikatelská skupina, která bude mít pocit, že je někdo na úkor někoho jiného zvýhodňován,“ soudí Slówik.
Souhlasí i s názorem, že by bioetanol měl mít možnost pálit „kdo chce, z čeho chce“, pokud bude dodržovat obecně platné předpisy upravující lihovarnickou výrobu. Už si nemyslí, že jako vstupní surovina musí být používáno jen hustě seté obilí. „Před třemi lety byla úplně jiná situace. Obilí byl na našem trhu nadbytek, dnes jsou spíše problémy opačného rázu, většina zásob byla vyvezena.“
Vše dodržíme.
Do 31. května má ministerstvo zemědělství dát vládě návrh dalšího postupu. Jak již uvedl týdeník EURO, ve hře jsou stále tři možnosti - a) výroba biopaliv podporovaná formou vratky spotřební daně, b) přímá podpora výrobců biopaliv, c) výroba bez jakékoliv veřejné podpory (pouze by byla zachována povinnost plošného přimíchávání lihu a MEŘO). Mluvčí ministerstva zemědělství Tomáš Loskot sdělil, že jejich úřad vedený ministrem Janem Mládkem ve spolupráci s odborníky z pražské Vysoké školy ekonomické a Vysoké školy chemicko-technologické nyní všechny tři varianty analyzuje, porovnává výhody i rizika. Ministerstvo by jednu verzi mělo vládě doporučit, ale konečné rozhodnutí bude na celém kabinetu, pravděpodobně už vzešlého z příštích voleb. „Na termínu zahájení povinného přimíchávání biopaliv do pohonných hmot se ale nic nemění. Stále platí 1. leden 2007,“ tvrdí mluvčí Loskot.
Ač poslední, je první.
Otázkou je, jaká biopaliva se budou nakonec přimíchávat. V první fázi možná z větší části importovaná, alespoň co se týče lihu. Nejblíže dokončení nového lihovaru je podnikatel Otakar Moťka, majoritní vlastník společnosti Dehtochema Bitumat. Jeho provoz vzniká rekonstrukcí někdejšího cukrovaru ve Vrdech na Kutnohorsku. Paradoxem dokreslujícím situaci v ČR je skutečnost, že Moťka bude asi první, ač jej státní úředníci loni ze soutěže o pět licencí na výrobu biolihu vyloučili pro nesplněné formálních požadavků. Svůj záměr nevzdal a pokračoval ve výstavbě. Soutěž nakonec musela být kvůli řadě pochybností zrušena a Moťkova firma si vytvořila náskok. Zkušební výrobu chce zahájit už v srpnu letošního roku. Nakonec budou státní úřady ještě rády, že Moťku mají. Sice se začíná rozjíždět výstavba i jinde v republice (viz EURO 16/2006), ale vesměs jde jen o zemní práce.
Jansta prý Ambrozka varoval.
Loňský tendr o licence na výrobu biolihu, vypsaný ministerstvem životního prostředí, je neustále předmětem diskusí, ač soutěž už dávno zkrachovala . Dřívější informace, hovořící o tom, že celé klání mohlo být zmanipulováno, protože až nápadně hrálo do karet několika firmám, které si vybraly technologii americké firmy Katzen (viz EURO 13, 19, 20/2005) podpořila i nedávná korupční aféra, do níž se zapletli tři lidé z vládní ČSSD a také představitelé kolínské lihovarnické firmy Biopal, jednoho z uchazečů o licenci. Na stůl se vrátily staré otázky. Zkoumá se například role advokáta Miroslava Jansty, blízkého vedení ČSSD, který na sebe nyní upoutal pozornost v souvislosti se stomilionovou odměnou za práci pro ČSOB při dojednání smlouvy se státní Českou poštou. Janstova kancelář uzavřela 1. listopadu 2004 s ministerstvem životního prostředí pro biolihový tendr smlouvu o poskytování právních služeb. Podle některých názorů právě Jansta vše kočíroval. Advokát k celé věci nechce sdělovat žádné informace, jelikož je vázán mlčenlivostí, ale z okruhu jeho blízkých je možné zaslechnout některé sebeobranné argumenty. Například, že sama kancelář sdělila Ambrozkovu ministerstvu své výhrady k tendru - poukázala prý na nedostatečný právní rámec, na problematičnost licencování výroby bioetanolu omezenému okruhu subjektů i na daňové problémy. Ministerstvo podle tohoto zdroje ale striktně trvalo na splnění usnesení vlády.
To připravovali jiní.
Lidé blízcí Janstově kanceláři také uvádějí, že kritéria výběrového řízení se nevymýšlela u Jansty - na vypracování se podíleli především Leoš Voleský a Jiří Trnka z ministerstva zemědělství, Ivana Jirásková a Jan Kužel z ministerstva životního prostředí a dále dva lihovarníci, někdejší členové meziresortní odborné komise pro bioetanol Milan Křikava a Josef Diviš. A odborníci na bioetanol prý advokáty ujišťovali, že poměrně přísně nastavená kritéria bude schopno splnit hned několik světových dodavatelů technologií. Nakonec však bylo výběrovou komisí vybráno šest firem, všechny s technologií Katzen (později k nim byly ministrem Ambrozkem připsány ještě dvě - Citronelle a právě Biopal). S firmou Katzen ovšem spolupracoval i zmíněný Vojtěch Slówik a velmi blízko k ní měla i bývalá externí poradkyně ministra zemědělství Palase a další z členů týmu „Biopaliva“ Jana Nagyová. Slówik nepopírá, že některým firmám skutečně doporučil technologii Katzen (včetně těch, u nichž lze vystopovat osobní vazby - Jihočeský zemědělský lihovar a firma Chebio), ale žádného obchodního zástupce Katzenu prý nikdy nedělal. Stále tvrdí, že kritériím mohli vyhovět i další dodavatelé technologií. „Já znám ještě třeba firmy Delta T a Vogelbusch,“ říká. Proč si ale všichni vybrali Katzen? Neplynuly z toho nějaké skryté výhody?
My jsme je přivedli ke Katzenu.
Ne všichni finalisté si Katzen vybrali až těsně před soutěží. Podnikatel Miroslav Anděl, spolumajitel firmy ADW Bio, která připravuje výstavbu lihovaru v Krahulově u Třebíče, říká, že si ji zvolili už v roce 2002, v době, kdy ji v ČR ještě nikdo neznal. „Tehdy jsme oslovili asi šest světových a jednu českou firmu, které mají s výstavbou lihovarů zkušenosti. Do finále se dostala firma Katzen, protože splňovala všechny naše požadavky. Umožnila nám i prohlídku již existujících lihovarů ve Španělsku a USA,“ říká Anděl. I podle jeho názoru loňská soutěž mohla působit tak, že je ušita na míru firmám spolupracujících s Američany. „Osobně jsem navštívil pana Bipina Schroffa z firmy Katzen a vyjádřil jsem nespokojenost, že do tendru jdou se všemi firmami a nás to ohrožuje. V té době jsme už měli doma kompletní projektovou dokumentaci a měli jsme ji také zaplacenu. Nebylo nám moc po chuti, že v ČR by měl být jenom jeden typ technologie a nebude zde tržní systém. Nehledě na to, že Katzen je malá firma, čítá asi 25 lidí, a nebyla by schopna všechny projekty uspokojit. Navštívil jsem proto i zástupce Katzenu v ČR, slečnu Nagyovou a pana Slówika, a tlumočil jim své výhrady,“ vzpomíná Anděl. Byla to právě asi ADW Bio, kdo autory vládního lihového programu nasměroval ke Katzenu. „K firmě Katzen se slečna Jana Nagyová dostala přes naši firmu, protože v letech 2002 a 2003 nám tlumočila, když jsme byli u Katzenu v USA na návštěvě. Pak s námi spolupráci ukončila a přešla k JUDr. Slówikovi. Nakonec nastoupila na podzim 2004 do firmy Agrofert,“ vysvětluje Anděl.
Vzít moc úředníkům.
Vojtěch Slówik připouští, že se on i Jana Nagyová podíleli na přípravě biolihového programu (stejně tak uvádí za spoluautory i zadrženého podnikatele Jaromíra Janatu z Biopalu, který předsedal Svazu průmyslových lihovarů a lihovarníky Milan Křikavu a Josefa Diviše), ale do tendru a jeho vyhodnocení prý nijak nezasahovali. Slówik zdůrazňuje, že v samé závěru soutěže byl navíc mimo republiku. Co se týče úplatků, které měli představitelé Biopalu v závěru loňského roku poskytnout skrze lobbistu Františka Vybírala úředníkům z ministerstva dopravy, celou věc považuje Slówik za absurdní. „Kdo se v té problematice trochu orientuje, musí vědět, že od prosince loňského roku, kdy Evropská komise přijala onen liberální Akční plán pro biomasu, už jakékoliv pokusy o ovlivňování úředníků postrádají smysl. Každopádně se potvrzuje, že přístup státu k biopalivům je třeba změnit, aby vládní úředník neměl takovou moc,“ horuje za protikorupční opatření.
