Jednovaječná dvojčata spojují nejen podobné osudy
Na Vysoké škole ekonomické oba vystudovali stejný obor, oba našli zálibu v asijských bojových uměních a oba pracují ve vysokých manažerských postech v oblasti marketingu. Nakonec asi není divu, pětatřicetiletí Jan a Šimon Leitnerovi jsou jednovaječná dvojčata. Šimon je ředitelem mediální agentury Vizeum, Jan ředitelem pro business development společnosti Big Board. „Dříve jsme opravdu měli problém je rozeznat, nyní si naštěstí pořídili rozdílný účes,“ poznamenává jednatel mediální agentury Universal McCann Marek Svoboda, který se s Leitnery setkává při obchodních jednáních.
Ukrajinské kořeny.
Poté, co oba bratři absolvovali stejné gymnázium, začali v roce 1987 studovat pražskou Vysokou školu ekonomickou, obor zahraniční obchod. Dostat se tehdy na tuto specializaci nebylo jednoduché, zahraniční obchod patřil k nejvyhledávanější studijním oborům v tehdejším Československu. „Lákala nás možnost vyjet mimo republiku. Byla to šance na poměrně dobré živobytí v rámci totality,“ říká Šimon Leitner. Závěr roku 1989 ovšem tuto filozofii značně pozměnil. Oba bratři se učili anglicky, rusky a španělsky. Z ruštiny a angličtiny si oba navíc udělali státnice. Zejména k ruštině má jejich rodina specifický vztah. „Prababička byla Ukrajinka. Pradědeček se s ní oženil a konvertoval na pravoslaví, když jako československý legionář bojoval v Rusku s bílými proti rudým. Jelikož její otec byl carský důstojník, tak je bolševici všechny až na prababičku vyvraždili. Prababička utekla s legiemi přes Japonské moře do Československa,“ vypráví Šimon. Spojení s někdejším carským režimem a členství prarodičů v lidové straně přineslo po únoru 1948 rodině problémy. „Máma se dostávala na medicínu na třikrát a její sestře to zakázali úplně. Řekli, buďte rádi, že jsme tam vzali jednu dceru,“ doplňuje bratra Jan Leitner.
Začínali u talířů.
Již během studia si bratři Leitnerové přivydělávali prodejem gastrozařízení ve společnosti Sving. Zatímco Jan ve firmě vydržel ještě šest měsíců po ukončení vysokoškolského studia v roce 1992, Šimon zamířil do reklamní agentury McCann-Erickson. „Agentura vypsala konkurs na člověka, který by se staral o Coca-Colu a General Motors. Přihlásil jsem se a vyhrál. Začátky však byly poměrně dramatické - můj předchůdce mě zaškoloval přesně osm dnů, pak odejel do Spojených států,“ vzpomíná Šimon, který v reklamní agentuře vydržel do roku 1996 a odcházel z pozice ředitele pro skupinu patnácti klíčových klientů. Kromě GM to byly firmy jako Goodyear Dunlop Tires, Gilette, Casio. „Po celou dobu na nás útočili headhunteři - manažeři v našich pozicích v Česku totiž chyběli. Proto do nás firma investovala, například hned po nástupu jsem letěl na týdenní školení do Frankfurtu na Mohanem. Tam jsem u stolu seděl s padesátiletými manažery. Mně bylo třiadvacet,“ říká Šimon.
Mediální pravěk.
Zatímco Šimon získával první zkušenosti, agentura McCann expandovala a hledala další zaměstnance. „Bratr se zmínil, že má dvojče, takže mě firma oslovila a po dvou týdnech přijala. Zpočátku jsem pracoval na podobných zadáních jako Šimon, po třech měsících jsem byl ale převelen do části firmy zabývající plánováním a nákupem medií,“ vzpomíná mladší Leitner, který tak zažil průkopnickou dobu v mediální oblasti. „Začínalo se s prvními mediálními výzkumy. Elektronické měření sledovanosti televize neexistovalo – vybraných skupin diváků se bylo třeba na sledované programy neustále dotazovat. Peoplemetry přišly až v roce 1997,“ usmívá se Jan. Koncem roku 1996 dostal nabídku na řízení velké mediální agentury, společnosti TMP, která již tehdy nakupovala ročně mediální prostor za miliardu korun. V TMP zůstal do května 1998. „Tehdy mě oslovil Rakušan Heinrich Schuster, vlastník společnosti Outdoor Media, nabízející reklamní prostor na billboardech. Z rozhovorů vyplynulo, že firma se chce z tehdejší sedmičky dostat mezi tři největší hráče na českém trhu. Zaujalo mě to a nabídku jsem přijal,“ říká Jan.
Budování impéria.
Koncem roku 1996 změnil zaměstnavatele i Šimon, který nastoupil jako výkonný ředitel do komunikační agentury Grey. Měl v ní na starosti získávání nového byznysu a restrukturalizaci obchodního oddělení. Mezitím Jan pomáhal budovat billboardové impérium. „Koupili jsme řadu konkurentů, například české Idols Group a Billboard. Tak vznikl Outdoor Billboard. V roce 2002 se pan Schuster dohodl s Raiffeisenbank a ustavili EPA Holding, který dnes působí v jedenácti zemích Evropy. V Česku se tak propojil Outdoor Billboard a společnosti B&B, Akzent Media a Český okruh. Nově vytvořený Outdoor Akzent kontroluje se 7500 billboardy 36 procent domácího trhu s těmito reklamními nosiči. Fúze skončila letos v listopadu,“ vypočítává Jan Leitner. Nová struktura firmy ho však nijak nenadchla a počátkem prosince letošního roku rezignoval na funkce předsedy představenstva v Outdoor Billboardu a jednatele v Akzent Media. Detailně o tom nechce nemluvit, takže více prozrazuje Svoboda z Universal McCann. „Jan neprosazuje svoje za každou cenu. Na druhé straně není možná dostatečně agresivní, což jej zřejmě stálo pozici v obou firmách. Nebyl totiž schopen politikařit, jako někteří jeho kolegové,“ říká Svoboda, který oceňuje Leitnerovu korektnost. „Drží dané slovo. Tam kde byly s jinými třeba psané smlouvy, v jeho případě stačila ústní dohoda. Při jednání je konstruktivní a řeší férově věci tehdy, když jiní hledají okliky,“ dodává Svoboda. Jan Leitner však nezůstal na ocet: počátkem ledna nastoupil na pozici ředitele pro business development ve společnosti Big Board nabízející rovněž reklamní plochu na billboardech.
Šel za štikou.
Zatímco Jan změnou zaměstnavatele prošel teprve nedávno, Šimon ji stihl koncem předloňského roku. Oslovil ho šéf české části největší evropské mediální skupiny Aegis Media Rudolf Novák a nabídl mu pozici ředitele agentury Vizeum. „Chtěli jsme zkusit někoho z kreativní části komunikační branže. S lidmi z marketingu totiž není možné mluvit jen o holých číslech, ale je třeba přidat i nějaké emoce. Do tohoto konceptu mi Šimon dobře zapadá, je totiž společenský a zábavný. Rovněž oceňuji, že nepatří k lidem, kteří se chovají jinak v byznyse a jinak v soukromí,“ vysvětluje Rudolf Novák.
Vizeum vzniklo v srpnu 2003 transformací někdejšího HMS Praha. „Agentura se profiluje jako štika v mediálním rybníce. Koncept Vizea odráží změny na komunikačním trhu - mediální agentury musí nabízet širší portfolio služeb než jen plánování a nákup mediálního prostoru. Stále více se musí zajímat o pochopení značek a klientů,“ říká Šimon Leitner a uvádí příklady. „Dosud se mediální plánování zakládalo především na kvantitativních ukazatelích typu sledovanosti a pokrytí. Nyní dokončujeme projekt Motivací k médiím, jenž obohacuje racionální rovinu rozhodování o nákupu médií o emocionální prvky. Vytvořili jsme motivační mapu rozdělenou do osmi zón. Schopnost spotřebitele přijímat informace se mění v průběhu dne na základě toho, jakým emocím podléhá. S klientem si sedneme a umísťujeme jednotlivé značky k motivačním zónám a pak hledáme vhodnou komunikaci. Například v Británii Coca-Cola chtěla svoji značku spojit s pocitem přátelství a kamarádství. Při výzkumu jsme zjistili, že při cestě do práce a z práce je člověk sám a podvědomě přátelství hledá. Proto Coca-Cola začala s kampaní na toto téma v městské hromadné dopravě, zejména v metru,“ vysvětluje Leitner.
Obchod je boj.
I když se v byznyse cesty bratří Leitnerů rozešly, nadále je spojují mnohé zájmy: oba například patří k vášnivým vyznavačům bojových sportů. V Janově případě to je kick box a Šimona zlákal japonský šerm kendo, které studuje u jednoho z nejlepších evropských kendistů Vladimíra Hotovce. „Dělám to pro radost, nemám ambice zúčastňovat se závodů. Podstatné je, že mě cvičení naplňuje,“ vysvětluje Leitner a vidí v kendo i přínosy pro život manažera. „Učí vás to disciplíně, trpělivosti, vnitřní harmonii a samozřejmě určité pozitivní agresivitě,“ vysvětluje Leitner. „V Japonsku je kendo velice oblíbené mezi špičkovými manažery. Byznys je přece forma boje – v tomto kontextu je kendo perfektní způsob relaxace, dokonale uvolní mentální energii a rozvíjí taktické a strategické myšlení. To vše přece patří do manažerských schopností. Navíc, tam kde v obchodě existují určitá pravidla a zásady, je „boj“ zkouškou, ve které každý ukáže svoji pravou tvář,“ potvrzuje Hotovec a poukazuje na Leitnerovu nezávislost. „V Česku není obvyklé, aby se manažeři zabývali bojovými uměními. Nenachází tam totiž kontakty jako třeba na golfu. Jeho volba je důkazem, že Šimon nepodléhá tlakům okolí,“ uzavírá Hotovec hodnocení svého žáka, se kterým se chystá příští rok na podzim do Japonska. Na cvičení s japonskými kendisty se Leitner těší, i když ví, že to bude bolestné. „Na první hodině dostanete strašně do těla, zničí vás rozcvičkou tak, že skoro zvracíte, ale když to zvládnete, vezmou vás mezi sebe,“ uvádí Šimon, který chce do Japonska vzít i přítelkyni, někdejší Miss České republiky z roku 1996 Petru Minářovou.
Rovněž Jan si pro kick box vybral špičkového trenéra: bývalého reprezentanta Martina Zavorala. Kromě kontaktních sportů se mladší Leitner věnuje hlavně jízdě na motorce a nyní si po deseti Hondách pořídil Harley Davidson. Navíc se rýsuje šance, že se cesty obou Leitnerů opět spojí. „Mluvil jsem s bráchou a uvažuje o přechodu z kick boxu na kendo, což osobně považuji určitým způsobem za morálnější a hlubší záležitost,“ uzavírá Šimon Leitner.
