P l y n á r e n s t v í
Dlouhodobý kontrakt na dovoz plynu z Norska se ukázal jako dobrý prostředek pro nedávná jednání České republiky o dalším dovozu ruského plynu.
V polovině října zahájil na západě Německa provoz 320 km dlouhý plynovod Wedal mezi Cáchami a Bielefeldem.
„Není významný co do velikosti, ale velký co do významu,“ řekl při této příležitosti v Düselldorfu na tiskové konferenci šéf ruského Gazpromu Rem I. Vjachirev. Tento plynovod poprvé v historii propojil nejzápadnější evropská naleziště zemního plynu ve Velké Británii s nejvýchodnějšími v Rusku.
Gazprom stále jednička
Na západě se napojil na plynovod Interconnector, přepravující přes Belgii na kontinent plyn z britského sektoru Severního moře, a na východě na německé plynovody Midal a Stegal, které na česko-německé hranici (Hora sv. Kateřiny) přebírají ruský plyn z tranzitního plynovodu (zatím jediné dopravní tepny přivádějící do západní Evropy ruský plyn ze sibiřských nalezišť). Plynovody Wedal, Midal i Stegal paří firmě Wingas, která je společným podnikem gigantické plynárenské společnosti Gazprom a německé plynárenské firmy Wintershall, která je dceřinou společností koncernu BASF.
Strategický význam spojovacího plynovodu Wedal podtrhuje navíc fakt, že v blízké budoucnosti bude mít také napojení na druhou plynovou magistrálu z východu - na již budovaný plynovod Jamal. Tato tzv. severní cesta přes Polsko má zahájit provoz v roce 2012 a přivést do střední i západní Evropy dodatečné množství plynu, které může bezpečně pokrýt potřeby těchto regionů. Gigantické naleziště Jamal disponuje prokázanými zásobami kolem 30,4 miliardy m3, což je pětina veškerých ruských zásob plynu.
Ruský Gazprom vidí pochopitelně značný význam celého nynějšího „plynového“ propojení Evropy také v tom, že Interconnector bude možno použít v budoucnu i v opačném směru. Až se vyčerpají britská naleziště plynu (což podle odborníků může při dnešní těžbě trvat nejdéle 12 až 15 let), bude možno díky Wedalu a Interconnectoru (jeho výstavby se účastnil i Gazprom) dodávat ruský plyn do Velké Británie, což je pro Gazprom perspektivně velké lákadlo. Tento ruský megaexportér je nejvýznamějším dodavatelem plynu na evropský trh, pokrývá kolem 20 procent západoevropské spotřeby.
Největšími západními dovozci zemního plynu jsou Německo, Itálie a Francie, kde činí podíl ruského plynu na celkové spotřebě 36, resp. 24, resp. 29 procent. Nedávná jednání Gazpromu se západoevropskými partnery vyústila v řadu nových dlouhodobých kontraktů včetně 14 miliard m3 ročně do Polska, 8 miliard m3 do Itálie a 24 miliard m3 do Turecka.
Obrovský význam má pro ruského exportéra zejména letošní rozšíření kontraktů s německým Ruhrgasem na celkových 160 mi-liard m3 plynu v období 2008 - 2020.
Také český Transgas v říjnu uzavřel s Gazpromem patnáctiletý kontrakt na šest až sedm miliard m3 ročně (plus dvě miliardy m3, které Transgas dostane za přepravu ruského plynu do západní Evropy). Tato smlouva se automaticky prodlouží na dalších deset let, pokud partneři nenarazí na potíže.
Evropa má i Norsko
Do západní Evropy přitéká také velice významné množství zemního plynu z norského sektoru Severního moře. Norsko dnes na tento trh dodává kolem 38 miliard m3 zemního plynu a je jeho třetím největším dodavatelem (po Rusku asi se 73 mld. m3 a Nizozemsku s asi 42 mld. m3). Jeho podíl na evropské spotřebě dále poroste - do roku 2005 by se měl zvýšit na 26 procent. Podle nedávno uzavřených kontraktů bude Norsko v první dekádě příštího tisíciletí ročně dodávat na evropský trh až 74 miliard m3 ročně.
Norský plyn na evropském trhu získal významnou pozici zásluhou několika dopravních cest. Jde o podmořské plynovody Statpipe/Norpipe a Europipe, které ústí v německém přístavu Emden a dále Zeepipe, končící v belgickém Zeebrugge. U Zeebruge v Dunkerque ústí i další přivaděč norského plynu - plynovod Norfra, který je jedním z nejdelších podmořských plynovodů na světě (měří 840 km) a prvním přímým spojením mezi norskými severomořskými nalezišti a Francií. Provoz zahájil letos začátkem října. Francouzský dovozce plynu Gaz de France pokryje nyní norským plynem 33 procent svých dodávek ve Francii. Do roku 2005 má z Norska kupovat 15 miliard m3 plynu. Je to výhodné i pro norského dodavatele, kterému se tak otevírá přístup až na Iberský poloostrov a alternativní cesta do Itálie.
Norský plyn si už našel cestu také do střední Evropy. Plynovod Netra vybudovaný německými společnostmi Ruhrgas a BEB a norskými plynárenskymi firmami Statoil a Norsk Hydro umožnil přístup norského plynu až k Berlínu s postupnou možností dosažení české hranice. Česká republika si zajistila dodávky norského plynu, celkem 53 mld. m3, dlouhodobým kontraktem na dvacet let (od jara 1997).
Jednaní s Nory se tehdy odrazilo na připravovaném kontraktu s Rusy, kteří pro dodávky do České republiky pohrozili horšími podmínkami. Přesto byl však nákup plynu v Norsku důležitým krokem směrem k diverzifikaci českého dovozu této strategické suroviny, která hraje důležitou roli při formování zahraniční politiky světovych velmocí, včetne Ruska. Navíc, jak se nyní ukázalo, udělal i dobrou službu při letošním dojednávání podmínek nového dlouhodobého kontraktu s ruským Gazpromem.
Konkurence na trhu, se kterou počítá i legislativa Evropské unie, se tedy přes počáteční rozpaky kolem česko-norských jednání, a zejména přes odmítavý přístup projevovaný dříve ruským Gazpromem, ukázala být velmi prospěšnou.
Norské plynovody (42 kB)
Plynové propojení Východ - Západ (30 kB)
Cesta plynu do Evropy (30)
