Ceny elektřiny pro konečné spotřebitele budou růst minimálně do roku 2030
Bruselští úředníci, začněte více používat mozek při vymýšlení evropské energetické strategie, přestaňte se poddávat módním politickým vlnám propagujícím rozvoj obnovitelných zdrojů. To je jeden z klíčových závěrů akce Euro Business Lunch, kterou v úterý 23. října v pražském hotelu Mandarin Oriental Prague uspořádal týdeník Euro. Patronem setkání pod názvem Energetická budoucnost ČR byla společnost Deloitte, partnerem pak advokátní kancelář Havel, Holásek & Partners.
Balík z Bruselu Účastníci akce se shodli na tom, že tuzemskou energetiku v současné době velmi zásadně a negativně ovlivňuje klimatická politika Evropské komise a její energetická koncepce.
Jejich prostřednictvím vyvíjí Brusel tlak na jednotlivé členské státy Unie, aby rychleji a masivněji budovaly nízkoemisní energetiku, tedy především drahé obnovitelné zdroje. Na tuzemskou energetiku navíc doléhá i ekonomická krize v Evropě a rozhodnutí Německa skoncovat definitivně s jadernou energetikou.
V roce 2009 schválil Brusel takzvaný energetickoklimatický balíček, který platí do roku 2020. Ten mimo jiné počítá v tomto časovém horizontu se snížením emisí skleníkových plynů o dvacet procent a zvýšením podílu obnovitelných zdrojů energií (OZE) na celkové výrobě energií v Unii na dvacet procent.
To vše vede postupně k tomu, že cena energií pro konečné spotřebitele skokově roste a unijní průmysl pomalu, ale jistě ztrácí svoji schopnost konkurovat. A patrně bude ještě hůř. Bruselským úředníkům to nestačí, přišli s novým klimatickým plánem s názvem Roadmap 2050.
Jádro nechceme „Počítá se sedmi scénáři. Ty mají jedno společné: těžko skrývanou nechuť k jaderné energetice a naopak neskrývané nadšení k obnovitelným zdrojům energie, které by se měly v budoucnu podílet na celkové výrobě energií v Unii z 55 až 75 procent,“ upřesňoval jeden z řečníků akce, náměstek ministra průmyslu a obchodu Pavel Šolc, který je na ministerstvu pověřen řízením sekce průmyslu a energetiky. Jak dodal, Roadmap 2050 počítá s tím, že ceny elektřiny v Unii do roku 2030 porostou, poté by ale měly klesat.
Roadmap 2050 mimo jiné plánuje útlum jaderné energetiky. Počítá sice s větším využitím zemního plynu, ale především v elektrárnách vybavených technologií CCS. Ta se však teprve zkouší na několika pilotních projektech, a pokud jde o její masivnější využití, odborníci jsou notně skeptičtí.
Diskutující se v Mandarinu shodli na tom, že Brusel svou klimatickou politikou podkopává suverenitu jednotlivých členských států při rozhodování, jaký budou mít energetický mix. Třeba tím, že jim diktuje, jak velký podíl obnovitelných zdrojů musejí provozovat.
„Tlak Unie na obnovitelné zdroje je masivní, svět přitom řeší jiné problémy. Třeba USA břidlicový plyn,“ prohlásil například Vladimír Vaněk, vedoucí partner společnosti Deloitte pro energetiku. Poukázal zároveň na to, že klimatické podmínky v Česku nejsou pro výrobu elektřiny z větru a slunce optimální. „Pokud má být rozvíjena, tak jen za pomoci masivních dotací, které zvyšují konečnou cenu elektřiny a naopak snižují konkurenceschopnost českého průmyslu,“ dodal Vaněk.
Jedním z možných řešení současné situace je podle něj rozvoj jaderné energetiky. „Musíme se rozhodnout, zda být konkurenceschopní, nebo se zazelenat a platit za rozvoj obnovitelných zdrojů,“ míní Vaněk. Připomněl také dění kolem biopaliv, která Brusel v minulosti výrazně podporoval. „Moc se ale ekonomicky neosvědčila a Unie je potichu opouští. Věřím, že v budoucnu ekonomika zvítězí i u obnovitelných zdrojů energií,“ doufá Vaněk.
Bez klasiky to nejde Další z řečníků, ředitel divize obchod ČEZ Alan Svoboda, upozornil, že energetika žádného z unijních států se nemůže obejít bez klasického zdroje elektřiny. „Jenže ceny proudu na trhu zcela deformují obnovitelné zdroje a provoz klasických elektráren se nerentuje,“ tvrdí.
Za příklad může sloužit sousední Německo. Zde nedávno investoři postavili tři elektrárny na zemní plyn. Ani jedna z nich ale nevyrábí, kvůli zdeformovaným cenám elektřiny na trhu se to totiž nevyplatí. „I z tohoto důvodu jednotlivé státy přicházejí s různými podporami klasických zdrojů,“ říká Svoboda. Jednou z nich může být fixace cen elektřiny, což je model podpory, o kterém se vážně uvažuje v souvislosti s výstavbou dvou nových bloků v Temelíně. Česká energetika, míní Svoboda, se nachází na pomyslné křižovatce: „Buď se vrátí kredibilita trhu s elektřinou, nebo se bude investovat tam, kde existuje příslib dotací či jiných forem podpory.“ Svoboda současně předpověděl, že kvůli podpoře obnovitelných zdrojů bude v následujících letech exponenciálně růst cena elektřiny koncovým odběratelům. Případný pokles cen připadá v úvahu nejdříve za dvacet let, kdy přestanou platit závazky jednotlivých členů Unie pro různé druhy podpor obnovitelných zdrojů. „Politické priority nedohlížejí za horizont reálných dopadů,“ kritizoval bruselské plány Svoboda.
Někdejší šéf ČEZ a exprezident Svazu průmyslu a dopravy Jaroslav Míl konstatoval, že za současnou situaci si energetické firmy mohou částečně samy, když před pár lety se kromě energetiky snažily proniknout i do jiných činností podnikání. Třeba francouzské energetické společnosti do filmového průmyslu. „Měli jsme se víc soustředit na to, co umíme, tedy na energetiku,“ dodal Míl.
Další z řečníků akce, člen představenstva společnosti ČEPS Milan Vrba, konstatoval, že si Česká republika i přes současný vývoj zachovává v energetice jednu z konkurenčních výhod. Tedy spolehlivost dodávek elektřiny. „I tohle hraje významnou roli v rozhodování investora, kde postaví svoji továrnu,“ řekl. Zmíněná konkurenční výhoda ale může být v budoucnu vážně ohrožena. Českou páteřní síť na rozvod elektřiny zatěžují v posledních letech přetoky proudu, který produkují větrné farmy na severu Německa. Správce sítí, společnost ČEPS, registruje kvůli těmto přetokům stále více situací, které hrozí rozpadem tuzemské sítě, tedy blackoutem. „Německo chystá modernizaci a posílení linek, je to ale časově náročný proces,“ varoval Vrba.
O autorovi| Vadim Fojtík, fojtik@mf.cz
