Deset let s Barrosem bylo přelomových. Především v tom, jak se EU odcizila
S Pánom Bohom, idem od vás, neublížil som nikomu z vás. Televizní rozlučku s národem, jakou v roce 1998 v přímém přenosu vystřihl někdejší slovenský premiér Vladimír Mečiar, asi sotva někdo překoná. Odcházející předseda Evropské komise José Manuel Barroso minulý týden svému evropskému lidu nezazpíval a ani slzu neuronil. Zato neopomněl zdůraznit svou historickou úlohu. A ještě stihl křest dvou memoárů. Ty první vydal ve vlastním nakladatelství (pardon, v tiskovém oddělení komise), druhé za něj napsali dva francouzští novináři. „Když se ohlédnu zpět, musím si říct: kolik jsme jen za těch deset let stihli převratných rozhodnutí!“ pochválil se Barroso v předmluvě.
Jestli něco charakterizuje těch deset let, která Barroso strávil v čele eurokomise, pak především to, jak je velká evropská politika pomíjivá. Bitvy o evropskou ústavu nebo Lisabonskou smlouvu dnes nikoho nedojmou. Stejně tak je dávno zasutá vzpomínka na roli EU ve finanční a dluhové krizi. Dnešní Evropu trápí úplně jiné věci: ztrácí konkurenceschopnost, hospodářsky se propadá a neví si rady s armádou mladých nezaměstnaných.
Především si ale čím dál více lidí klade otázku, k čemu je jim EU vlastně dobrá. Mechanismus stmelující Evropu, který měl za cíl vytvořit pásmo svobody ducha a podnikání, se jim smrskl na zákaz žárovek a pomazánkového másla.
Lví podíl na tom má právě Barroso. Nikdy si nepřipustil, že se takovou legislativou Brusel zesměšňuje. Naopak, myšlenka všeobjímající regulace podle něj byla správná. Jen ji nedokázal Evropanům správně vysvětlit.
Stejně tak zůstal přesvědčený, že hlubší federalizace je východiskem ze všech patálií, které Evropu potkaly. A že jen zatvrzelí lidé, jako je třeba exprezident Václav Klaus, jeho velké evropské dílo nejsou schopni docenit.
Umění odejít, či aspoň dobře zrežírovat své odcházení zvládá málokdo. Skoro každý ale přitom dbá na diváky. Barroso ještě poslední týden v úřadu zdůraznil, že Evropa je silnější, než si lidé myslí. Ukázal tak, že ho vnímání jím vedené instituce zvnějšku zas tak moc nezajímá a že se správně dokáže ocenit sám. O stavu klíčové evropské instituce to vypovídá víc, než by bylo zdrávo.
O autorovi| hruskab@mf.cz
