Novodobý korporátní maháradža skončil koncem roku v nejvyšší pozici slavné firmy. Jeho odkaz zůstává. I nadále se chce věnovat charitě
Ratan Naval Tata opouštěl post šéfa nejznámějšího indického rodinného konglomerátu natřikrát. Poprvé v roce 2002, když slavil pětašedesáté narozeniny.
Představenstvo společnosti Tata Group jej však tehdy do důchodu neuvolnilo. Pouze pozměnilo název jeho funkce. Důvod byl jednoduchý. V té době neměl Ratan Tata vhodného nástupce. Situace se opakovala o tři roky později.
Čas však nešlo zastavit. Pravidla společnosti týkající se věkové hranice předsedy byla neúprosná. V den svých pětasedmdesátých narozenin, 28. prosince, Ratan Tata uvolnil místo dosavadnímu zástupci, čtyřiačtyřicetiletému Cyrusovi Mistrymu. Tento krok byl plánován dlouho předem, Tatovi zůstává čestná funkce emeritního předsedy. Nicméně se jedná o zásadní změnu. Obří podnik začal řídit člověk, který není členem slavné Tata rodiny. Stalo se tak poprvé v historii firmy vzniklé před téměř 150 lety. Tata, kam se podíváš Podnik založil Ratanův pradědeček Jamsetji Tata v roce 1868. Zpočátku podnikal především v oblasti textilu. Dařilo se mu a stejně tak jeho následovníkům, díky čemuž se firma v průběhu let rozrostla do neuvěřitelných rozměrů. Nadnárodní skupina Tata Group dnes zahrnuje stovky podniků s velice pestrou produkcí. Obchodují s ocelí, vyrábějí automobily, chemikálie, elektrárenská zařízení, šperky, hodinky, počítačový software. Indové se s produkty nesoucí jméno Tata setkávají takřka denně. Pijí Tata čaj, ochucují si jídla Tata kořením, mohou jezdit autem vyrobeným v továrně Tata Motors, pořídit si levný domek nesoucí jméno slavné rodiny, a to dokonce přes realitní kancelář Tata, případně se mohou ubytovat v některém z Tata hotelů a před cestou uzavřít Tata pojistku v některé z četných poboček v zemi.
Značka Tata se však proslavila i za hranicemi Indie. Velkou zásluhu na tom má právě Ratan. Podniku začal šéfovat v roce 1991, kdy vystřídal v nejvyšší funkci svého strýce J. R. D. Tatu, který zastával tento post padesát let. Do firmy vnesl čerstvý vítr, do vysokých manažerských funkcí dosadil mladší lidi. Generační výměna se navíc odehrála ve velice zajímavé době. Globalizace nabírala na obrátkách a také indická ekonomika se začala více otevírat světu. I vlivem těchto vnějších okolností se Ratan Tata nestal pouze pokračovatelem, jakýmsi „držitelem pochodně“, své zámožné podnikatelské rodiny. Měl nadhled (několik let žil v zahraničí), nechyběly mu nápady a ani vize. Díky tomu posunul firmu o stupeň výš. Za jeho působení se její záběr rozšířil na mnoho dalších oborů. Ale hlavně: koncern začal zásadním způsobem expandovat i do zahraničí. V loňském roce měla společnost obrat přes 100 miliard dolarů, přičemž více než polovina vznikla mimo Indii. Tata Group má dnes přibližně 450 tisíc zaměstnanců a působí v nejméně osmdesáti zemích světa.
Mnoho Indů je na Ratana Tatu hrdých především proto, že zviditelnil indickou ekonomiku na globální scéně a že koupil firmy i ve vyspělých západních zemích. Dokonce ovládl některé podniky i v bývalé koloniální mocnosti, ve Velké Británii. Na jaře 2008 získala společnost Tata Group dvě nejznámější britské automobilové značky, a sice Jaguar a Land Rover. Za kompletní převzetí výroby legendárních vozů zaplatil Ratan Tata přibližně miliardu liber (kolem 45 miliard korun). Ukázalo se, že šlo o velice chytrý tah. Kromě jiného i díky zvyšující se poptávce po evropských značkových automobilech v Číně se podniku Jaguar Land Rover PLC daří. Za finanční rok, který končil k 31. březnu 2012, představoval obrat automobilky 13,5 milionu liber (418 milionů korun) a její čistý příjem za stejné období dosáhl 1,5 milionu
liber. V podniku Jaguar Land Rover dnes pracuje přibližně 24 tisíc lidí, díky čemuž patří Tata Group v Británii suverénně mezi největší zaměstnavatele ve výrobě.
Na vyučování rolls-roycem Ratan Tata se narodil 28. prosince 1937 v Bombaji v zámožné indické rodině Pársů vyznávající menšinové náboženství zoroastrismus. (Šlo o potomky Peršanů, kteří po dobytí říše Sásánovců Araby nepřijali islám a uprchli do západní Indie.)
Odmalička byl obklopen bohatstvím, jež nastřádaly předchozí generace obchodníků a průmyslníků. Vyrůstal v paláci, společně s dalšími členy rodiny měl k dispozici přes padesát služebníků. Malého Ratana vozili do školy rolls-roycem. Přesto se tento životní styl nestal jeho vzorem, který by napodoboval i v dospělosti. Dnes bydlí na jihu Bombaje v domě s výhledem na moře, kde mu společnost dělají knížky, cédéčka a jeho milovaní psi. Nikdy se neoženil.
I když stál v čele konglomerátu, vlastnil pouze malou část akcií firmy. Nehromadil majetek, neobjevoval se ani na seznamu indických miliardářů v časopise Forbes. Vzhledem k původu a funkci, kterou až donedávna zastával, žije ve srovnání s jinými indickými boháči docela střídmě. Nosí kvalitní vlněné obleky, značkové kravaty a má slabost pro rychlá auta, v nichž se prohání ulicemi Bombaje především o víkendu. V minulosti se nejednou zúčastnil i závodů rychlých motorových člunů a několikrát řídil také tryskáč.
„Létal jsem s firemním letadlem. Nyní se to bude muset změnit. Pořídím si zřejmě vlastní malé letadlo nebo vrtulník, abych se mohl věnovat i nadále své vášni,“ uvedl v polovině prosince v rozhovoru pro Financial Times.
Tata studoval na prestižních univerzitách ve Spojených státech. Na Cornell University získal bakalářský titul z architektury a na Harvard Business School studoval management. I když po ukončení školy dostal pracovní nabídky v USA (údajně od IBM) a také se šeptalo, že chtěl ve Spojených státech zůstat mj. i kvůli své tehdejší lásce, rodinná tradice velela jinak. Vrátil se do Indie a nastoupil do podniku Tata, kde zpočátku pracoval na nižších pozicích. Vůdčí schopnosti prokázal již při vedení textilky Empress Mills, do jejíhož čela byl dosazen v roce 1977. Firmu, která se stala již na konci devatenáctého století historicky vůbec prvním průmyslovým podnikem vlastněným rodinou Tata, přebíral v krizovém stavu. Dokázal ji udržet při životě téměř dalších deset let, nicméně nejvyšší vedení zamítlo jeho požadavky na další investice do textilky.
Podnik musel být v roce 1986 zavřen, což si Tata vyčítal jako prohru.
Ocel a lidová autíčka V rámci skupiny expandovala pod vedením Ratana Taty nejvíce Tata Steel a Tata Motors. V roce 2007 koupila společnost za 13,1 miliardy dolarů ocelářský anglo-nizozemský gigant Corus. Vzhledem k poklesu poptávky po oceČeská li v následujících letech se z dnešního pohledu tento nákup firmě nevyplatil. Ratan Tata však nepovažuje tuto akvizici za chybu. „Neměli jsme v žádném případě tušení, že přijde ekonomická krize a co všechno bude poté následovat,“ uvedl pro deník Financial Times. Jak však dodal, dnes jej spíše mrzí příliš vysoká cena, kterou skupina za podnik zaplatila. Když totiž o koupi začal uvažovat, hodnota Corusu se pohybovala kolem pěti miliard dolarů.
Nicméně z projektu Nano, ultralevných automobilů, byl Ratan Tata těsně před odchodem z funkce rozčarován. „Nejlevnější auto světa“ představila společnost Tata Motors v lednu 2008. Okamžitě na sebe strhla pozornost globálního významu. Šlo o skvělý a originální nápad, který se údajně zrodil v hlavě samotného šéfa v okamžiku, kdy viděl čtyřčlennou indickou rodinu jedoucí na motorce. Tata slíbil, že půjde o nejlevnější auto světa (cena se měla pohybovat v přepočtu kolem 50 tisíc korun), které si budou moci dovolit i chudší masy indických zákazníků.
„Slib je slib,“ reagoval při prvním představení vozu na pochybnosti některých kritiků, zda se podaří avizované ceny dosáhnout.
Nižší ceny Nano chtěla automobilka docílit například tím, že kola vozu měla být z lisované oceli, což je levnější než kola ze slitin. Další snížení mělo přinést umístění motoru, který je celý vyrobený v Tata Motors, za zadním sedadlem.
Původně měla být lidová autíčka k dostání už na konci roku 2008. Tata Motors však musela hlavní továrnu kvůli násilným protestům místních zemědělců přestěhovat.
Pak přišly na řadu technické problémy, auto například několikrát samo vzplálo. Momentálně Tata Motors bojuje, jako mnoho jiných světových výrobců, s krizí. Nano auto, byť technicky vylepšené, se prodává dost mizerně.
Ratan Tata však doufá, že i přesto má u zákazníků šance, a to i v jiných asijských zemích, například v Indonésii nebo Malajsii. Pan Čistý Ekologové vyčítali skupině Tata prohřešky při výstavbě jedné z oceláren, Greenpeace ji pro změnu kritizovali kvůli výstavbě přístavu Dharma Port nacházejícího se v blízkosti přírodních rezervací. Za celou svoji existenci se však Tata Group nenamočila do žádného velkého korupčního skandálu.
Přitom je všeobecně známo, že byznys se v Indii dělá bez úplatků velice těžce. Nicméně i Ratan Tata musel jednou v souvislosti s aférou zmanipulovaných prodejů telekomunikačních licencí úřadům některé „nejasnosti“ vysvětlovat. O co konkrétně šlo? Aféru způsobil bývalý indický ministr telekomunikací Andimusu Rádža, který od roku 2008 prodával podezřelým firmám za nesmírně výhodné ceny licence na provozování sítí pro mobilní telefony zažívající v Indii obrovský rozvoj. Kvůli podvodným operacím přišla podle některých odhadů indická státní pokladna v přepočtu možná až o 39 miliard dolarů. Tata Group sice nebyla na seznamu podezřelých firem, nicméně do médií se dostaly tajné vládní nahrávky telefonických rozhovorů mezi lobbistkou Nirou Radiovou a samotným Tatou. Ten nepopíral, že podobně jako před propuknutím skandálu s ní komunikoval, protože její firma zastupovala Tata Group v PR záležitostech. Podle slov Taty však v žádném případě nešlo o nezákonný lobbing.
Ratan Tata však ani tentokrát zcela neodešel do důchodu. Společnost Tata Sons je zakladatelem hlavních provozních společností skupiny Tata a zároveň vlastníkem významných podílů akcií v těchto firmách, přičemž přibližně 66 procent kmenového kapitálu Tata Sons je ve vlastnictví filantropických trustů založených a financovaných členy rodiny. Ratan Tata dostal koncem roku na starost charitativní projekty týkající se například výživy dětí, čisté pitné vody a dostupného levného bydlení. Základem náboženství, které rodina vyznává, je totiž myšlenka, že „lidé konající v průběhu života dobro, přijdou na sklonku věků do říše světla“.
Ratan Tata byl součástí indické korporátní scény přes dvacet let. I když již nebude hýbat hlavními pákami slavné rodinné firmy, ze scény tak docela neodchází. Indové a možná i svět o něm zřejmě ještě uslyší.
Odmalička byl obklopen bohatstvím, jež nastřádaly předchozí generace obchodníků Vývoj cen akcií Tata
Graf
Motors na bombajské burze (v INR)
pramen: Factiva, Dow Jones
Vývoj cen akcií Tata SteeL na bombajské burze (v INR)
pramen: Factiva, Dow Jones
STOPA
Skupina Tata obchoduje také s typickým indickým tovarem, se značkovým čajem. S tímto zbožím patří k největším obchodníkům na světě. Právě díky němu se koncern Tata Group dostal i do České republiky. Prostřednictvím své firmy Tetley totiž koupil v roce 2006 výrobce čajů Jemču Jemnice. Tetley Group sídlí ve Velké Británii, prodává více než 60 značkových čajů do 40 zemí světa. Tetley je druhou největší značkou sáčkového čaje na světě, jedničkou v Británii a v Kanadě, silnou pozici má také v USA, Austrálii, Polsku a ve Francii. Od roku 2009 jsou černé a zelené čaje značky Tetley k dostání i na českém trhu. Tata Tea, Ltd., vznikla v roce 1964. Dnes je celosvětově na druhém místě v produkci značkového čaje a operuje ve více než 40 zemích světa. Kromě obchodu s čajem provozuje Tata Tea rozsáhlé čajové plantáže v Indii a na Srí Lance. Na podzim roku 2010 dochází ke sjednocení všech společností Tata Group pod jednotný název Tata Global Beverages. V souvislosti s těmito změnami mění i Jemča, a. s., název společnosti na na Tata Global Beverages Czech Republic, a. s. Známá česká značka Jemča zůstává zachována. Společnost TGB má největší podíl na objemu prodaných čajů v České republice. Dosahuje tržeb přes 300 milionů korun ročně. Vyrábí více než 50 produktů, každý rok zabalí přes 36 milionů krabiček čaje, což je přes 1,3 miliardy čajových sáčků. l Za celou svoji existenci se Tata Group nenamočila do žádného velkého korupčního skandálu
O autorovi| DÁŠA HYKLOVÁ • hyklova@mf.cz
