To, že žijeme v mimořádné době, nemá pobízet vlády k tomu, aby k veřejným rozpočtům a zadluženosti přistupovaly s opičí lehkostí
Když je výnos z desetiletého německého vládního dluhopisu 0,16 procenta, a ze švýcarského protějšku dokonce OE0,13 procenta, jako tomu bylo minulý týden ve středu, nemůže být o normální situaci řeč. Nejdelší zkušenost s velmi nízkými dlouhodobými úrokovými sazbami má Japonsko, kde se výnosy z desetiletých vládních dluhopisů drží pod dvěma procenty ročně už nějakých dvacet let. To ještě neznamená, že Japonci či jejich firmy neplatili reálný úrok.
Platili ho, protože za celé toto období byla spotřebitelská inflace záporná.
Zároveň však země od prasknutí bubliny na přelomu osmdesátých a devadesátých let minulého století jen velmi pomalu rostla. Průměrné složené tempo růstu od roku 1990 je s bídou jedno procento. Připočtěte k tomu ještě jednu z nejstarších populací na světě a fakt, že čistá zadluženost japonského veřejného sektoru za tu dobu stoupla ze zanedbatelných 12,9 procenta HDP na dnešních velmi vysokých 130 procent (brutto dluh je astronomických 250 procent HDP). Nyní uznáte, že vláda nemá problém s financováním rozpočtových deficitů a „otáčením“ splatného dluhu především proto, že úrokové sazby jsou už dlouho tak směšně nízké. Když „dlouhé peníze“ skoro nic nestojí (výnos z japonských desetiletých bondů je kolem 0,3 procenta), pak lze i s takovými veřejnými financemi existovat velmi dlouho, neříkám, že bez nočních můr, ale úrokové náklady jsou z hlediska veřejných financí skoro zanedbatelné.
„BLAHODÁRNÉ“ INTERVENCE Takže řádky o potenciálních důsledcích dlouhodobě velmi nízkých úrokových sazeb z pera Daniela Grose berte jako nadsázku: téměř nulové, natož pak záporné dlouhodobé sazby se netýkají velké skupiny zemí ani náhodou. “e si německá vláda nechává za dluhopisy od investorů milostivě platit a pozitivní výnos začíná někde kolem sedmého roku, je sice neuvěřitelné, ale v téhle pozici zdaleka nejsou všichni. Nebýt intervencí Evropské centrální banky (ECB) do nákupů vládních dluhopisů, byly by sazby pochopitelně někde jinde, a zejména na jihu Evropy by si dlužníci připlatili.
Kdyby jen privátní investoři včetně obyvatelstva takhle věřili řecké vládě! To, že dostala superdlouhé a superlevné půjčky od vládních věřitelů výměnou za příslib reforem, ještě vůbec neznamená, že řecká vláda má dneska na výplaty. Nemá na ně a kvůli pár set milionům eur, které má Řecko zaplatit Mezinárodnímu měnovému fondu a ECB, musí vymetat hotovost z účtů nejzapadlejší nemocnice okresního typu. Z jednoho prostého důvodu - Řecko totiž absolutně není schopno se financovat na trhu, žádný dlouhodobý dluhopis by nikdo nekoupil, ani kdyby nabízelo bůhvíco. Tohle je typická situace, do níž se dlužníci dostávají pár dní před hozením ručníku do ringu, tedy vyhlášením neschopnosti splácet svoje závazky. Na rozdíl od japonské vlády je ta řecká v diametrálně odlišné pozici - je totálně závislá na mezinárodním společenství, jehož podmínky ovšem neplní a nechce plnit. K jednáním s věřiteli přistoupila se směsí furiantství a arogance, která v dějinách státních bankrotů opravdu nemá obdoby.
NA DLUHU ZÁLEŽÍ Takže to, že žijeme v mimořádné době, kdy se dobří dlužníci v eurozóně i mimo ni dovedou financovat skoro zadarmo, a pár z nich dokonce dostává za svůj dluh zaplaceno, nemá pobízet vlády k tomu, aby k veřejným rozpočtům a zadluženosti přistupovaly s opičí lehkostí. Ostatně velmi nesouhlasím s Grosovým závěrem, že by zadluženost přestala hrát roli, natožpak v případě Řecka, Portugalska, Španělska a Irska. Ó nikoli, to pouze centrální banky velkých zemí a ECB intervenovaly na trzích vládních dluhopisů způsobem a v rozsahu, který nemá obdoby, takže sazby jsou opravdu hodně zdeformované.
Nebýt těchhle zásahů, byly by výnosy požadované investory vyšší, v některých případech dokonce výrazně. Kdo chce, může v zásahu ECB, a to nejen v tom posledním, vidět skrytou, ale docela masivní pomoc veřejným rozpočtům, která výrazně zlevňuje obsluhu opět nejen veřejného dluhu. Takže pokud jste dlužníci, koukejte využít příležitosti a zafixovat si tuhle láci na co nejdéle. Pokud máte dluh s pohyblivou sazbou, užijte si uspořených peněz a utrašte je. Pokud jste konzervativní střádalové a máte peníze v bance, a ještě na netermínovaných účtech, doufejte, že nic nebude trvat věčně.
Nesouhlasím s Grosovým závěrem, že by zadluženost přestala hrát roli, natožpak v případě Řecka, Portugalska, Španělska a Irska. peníze zadarmo Dlouhodobé úrokové sazby (v % p.a., roční / kvartální / měsíční)
O autorovi| MIROSLAV ZÁMEČNÍK * zamecnik@mf.cz
