ODEVZDÁNÍ DAŇOVÉHO PŘIZNÁNÍ SE BLÍŽÍ: TĚM, KDO JE PODÁVAJÍ SAMI, ZBÝVAJÍ DVA DNY. TI, KDO VYUŽÍVAJÍ SLUŽEB DAŇOVÉHO PORADCE, MAJÍ FINIŠ O TŘI MĚSÍCE PRODLOUŽEN. PLATIT ZBYTEČNĚ MOC OVŠEM NECHCE NIKDO Z NICH - A TAK BY NEMĚL ZAPOMENOUT ZKONTROLOVAT VŠECHNY POLOŽKY, O NĚŽ LZE SNÍŽIT DAŇOVÝ ZÁKLAD.
Jak může auto ovlivnit daňový základ K položkám, v nichž lze snížit daňový základ, patří v mnoha případech i výdaje a náklady spojené s využíváním automobilu pro výdělečnou činnost. Pro daňové účely je důležitý už způsob, jakým si firma či podnikatel automobil pořídili. VLASTNÍ, NEBO NA LEASING?
Mezi způsoby pořízení automobilu je v první řadě koupě vozu. „Jedná-li se o starší automobil, jehož vstupní cena je nižší než 40 000 Kč, pak lze v řadě případů celou tuto částku uplatnit do daňových výdajů či nákladů jednorázově. Každý dražší automobil firma zaeviduje do svého majetku, zařadí jej do odpisové skupiny podle jeho typu a vytvoří plán odepisování. Podle něj pak může v dalších letech odpisy v plné výši, částečně nebo vůbec ne zahrnout do svých daňových výdajů či nákladů. Pokud ovšem bude cena vozidla zařazena do daňových nákladů, je třeba si uvědomit, že se v případě vyřazení vozidla z majetku firmy formou prodeje stane jeho kupní cena daňovým výnosem,“ upozorňuje daňový poradce Pavel Vacík z pražské daňové kanceláře Kalamář. Řada podniků a firem si dnes ovšem pořizuje auta na leasing. V tom případě je až do konce leasingové smlouvy majitelem vozidla leasingová společnost, která je také odepisuje. I tady však má druhá smluvní strana možnost svůj daňový základ snížit. Obvykle celý leasingový cyklus, trvající minimálně 36 měsíců, zahrnuje počáteční mimořádnou splátku, běžné splátky a závěrečnou splátku (odprodej za dohodnutou cenu). První mimořádná splátka neboli akontace může být v leasingových smlouvách formulována jako záloha na koupi vozidla, pro nájemce je však mnohem výhodnější, je-li v nich tato splátka označena jako záloha na nájemné nebo první vyšší splátka. Záloha na koupi vozidla i záloha na nájemné představují sice daňově neúčinné výdaje, ale v druhém případě se poměrná část zálohy připočítává k běžným splátkám, které již daňovými výdaji jsou. „V podstatě se tak v průběhu splácení záloha na nájemné umoří a závěrečná splátka, která bývá velice nízká, nepřesáhne 40 000 Kč, takže se může rovnou odepsat. Pokud by ovšem šlo o zálohu na koupi vozidla, připočetla by se tato částka až k závěrečné splátce, která zpravidla pak částku oněch 40 000 Kč přesáhne. V takovém případě je třeba vozidlo po dobu dalších 4 nebo 6 let ještě odepisovat,“ vysvětluje Pavel Vacík. Do daňových nákladů (v případě vlastního automobilu i vozidla na leasing) je ale samozřejmě možné zahrnout i další výdaje spojené s jeho provozem. K nim patří koupě pohonných hmot a údržba vozu (jako výdaj podle dokladů v prokázané výši), pojistné, technické prohlídky a měření emisí, školení řidičů a jejich zdravotní prohlídky, silniční daň, parkovné a mýtné - jde-li o nutný vedlejší výdaj na pracovní cestě. „Jestliže je automobil vlastnictvím podnikatele či firmy, patří k uznatelným výdajům - opět podle dokladů v prokázané výši - samozřejmě i jeho opravy. Nájemce je však může do daňových nákladů zahrnout pouze tehdy, vyplývá-li mu z leasingové smlouvy povinnost provádět je. I vlastník vozidla ovšem musí sledovat, zda při opravách se jedná jen o opravy a nedojde k technickému zhodnocení vozu - nad 40 000 Kč v jednom roce. Pak by docházelo k navýšení ceny majetku, které by bylo třeba odepisovat spolu s majetkem,“ upozorňují v daňové kanceláři Kalamář.
AUTO PRONAJATÉ A VYPŮJČENÉ
Automobil si samozřejmě firma může i pronajmout - v takovém případě je nájemné plným daňovým nákladem, pouze se musí v souladu s použitou účetní soustavou správně zařadit do daného účetního období: v případě podvojného účetnictví provést časovou a věcnou souvislost účtovaného nájmu, v případě účetnictví jednoduchého (do konce roku 2003) v roce 2004 daňové evidence je rozhodující termín platby. „Údržba vozidla je v tomto případě daňově uznatelná v prokázané výši pro nájemce, opravy by měl naopak hradit a daňově uplatnit vlastník, nestanoví-li smlouva jinak. K dalším daňově uznatelným výdajům pak patří pouze parkovné a mýtné, školení řidičů a jejich zdravotní prohlídky. Výdaje na pohonné hmoty jsou opět výdajem podle dokladů v prokázané výši,“ říká Pavel Vacík. Ve stejném rozsahu jsou daňově uznatelné výdaje i v případě, kdy je k firemním účelům používáno vozidlo bezplatně zapůjčené (speciálním druhem smlouvy podle občanského zákoníku) - jen opravy (je-li je nájemce povinen podle smlouvy provádět) se vždy musí uplatňovat v prokazatelné výši podle dokladů a v míře odpovídající provozu. „V e všech případech, o nichž jsme hovořili, ovšem může nastat situace, kdy se automobil používá částečně pro firemní podnikatelské účely a částečně pro účely soukromé - například zaměstnanci podnikatele o víkendech. V takovém případě je třeba veškeré daňové výdaje na straně firmy snížit v poměrné výši. Je-li například vozidlo užíváno pro služební účely z 80 %, pak se také uplatní jen 80 % daňových nákladů,“ upozorňuje Pavel Vacík a závěrem zdůrazňuje, že chce-li někdo výdaje spojené s provozem motorových vozidel použít k daňovým účelům, musí především dokázat, že se o takto vynaložený výdaj skutečně jedná. Nesmí proto zapomenout na vedení průkazné evidence o provozu vozidla, tzv. knihy jízd. Ta by pro tyto účely měla obsahovat alespoň firmu dopravce, druh vozidla a jeho SPZ, jméno a příjmení řidiče, datum, místo a čas začátku i konce jízdy stejně jako stav počitadla ujetých kilometrů při odjezdu a příjezdu, účel jízdy a při nákladní dopravě i druh nákladu.
