MLÝN V MECLOVĚ U DOMAŽLIC - Obec Meclov leží v jihozápadních Čechách mezi Horšovským Týnem a Domažlicemi. Kromě kostela je její dominantou mlýn, který patří rodině Šimáků. V současnosti je však na prodej a nutně potřebuje rekonstrukci.
Areál bývalého mlýna se nachází přímo v centru obce, vzdálené zhruba 50 kilometrů jihozápadně od Plzně. Komplex tvoří budova mlýna se čtyřmi nadzemními podlažími, administrativní část, dříve sloužící k obývání, stáje a stodoly.
Turbína je stále ještě funkční, náhon je ale již zasypaný a zprovoznění mlýna tedy není možné. Budovy jsou navíc vinou dlouholetého zanedbávání ve špatném stavu a nutně potřebují rekonstrukci.
Objekt je majetkem bratří Šimáků, jejichž otec kdysi mlýn výrazně zmodernizoval a rozšířil. Rodina však nyní nemá na opravy peníze a nabízí areál k prodeji. Cena je 1,8 milionu korun.
Vzestup ospalé vísky
POPIS OBJEKTU
- *název - mlýn Meclov místo - Meclov kraj - Plzeňský adresa - č. p. 118, 131 typ - mlýn stav - chátrající využití - žádné kult. památka - ne vlastník - bratři Šimákové cena - 1,8 milionu Kč První písemná zmínka o Meclovu pochází z roku 1115. Obec byla tehdy majetkem Kladrubského kláštera, pod jehož správou zůstala až do roku 1313. Majitelé se poté často střídali, žádný z nich se zde ale natrvalo neusadil. Výraznější rozvoj Meclova přišel teprve s nástupem průmyslové revoluce ve druhé polovině 19. století. V okolí začala těžba živce a region rychle bohatl. Roku 1900 byla obec napojena na železniční trať a počet obyvatel přesáhl sedm set. Doba přála i místnímu mlýnu, který zde fungoval snad již od středověku. Byl postupně modernizován a jeho výkon se zvyšoval. Nejlepších výsledků dosáhl ale teprve za mlynáře Josefa Šimáka po skončení druhé světové války. Vždy proti režimu**
Josef Šimák pocházel z nedalekých Předenic. Byl zkušeným mlynářem a hlavně měl pro strach uděláno. Za války mlel mouku načerno a prodával ji po celém kraji i bez tehdy požadovaných potravinových lístků. Roku 1945 mu proto byl za odměnu přidělen mlýn v Meclově, který byl zrovna volný.
Šimák ho postupně opravil a práce se mu dařila. Po roce 1948 však začal pomáhat lidem, kteří se snažili ilegálně opustit Československo, čímž se dostal do konfliktu s komunistickou Státní bezpečností. Mlýn mu byl zabaven a rodina měla být roku 1954 z obce vystěhována. Nakonec sice směla zůstat, kvůli nesplaceným úvěrům se ale dostala do finanční tísně a v dalších letech pouze živořila.
Změny k lepšímu se již Josef Šimák nedožil. Teprve po roce 1989 byl mlýn vrácen jeho dvěma synům, kteří však již mlynářskou tradici obnovovat nechtějí. Přejí si jen, aby památka na jejich otce zůstala zachována.
