Vláda souhlasí s využitím metody partnerství veřejného a soukromého sektoru
Někdejší britská premiérka Margaret Thatcherová by měla z české vlády radost. Jednu z metod, kterou prosadila proti rostoucímu schodku veřejných výdajů – Public Private Partnership (PPP), neboli partnerství veřejného a soukromého sektoru, přijal za svou i kabinet Vladimíra Špidly. Schválením deklarace ministři minulý týden potvrdili, že PPP je jedním z přijatelných způsobů poskytování veřejných služeb prostřednictvím soukromého sektoru. Na stavbách dálnic, škol či věznic, které tradičně zajišťuje stát, se budou moci ve větší míře podílet i privátní firmy (EURO 48/2003). „PPP může otevřít nové možnosti financování zejména veřejné infrastruktury tam, kde možnosti státu nestačí,“ tvrdí ministr financí Bohuslav Sobotka. Přístup k soukromým penězům není jediným přínosem PPP projektů. Důvodem, proč chce Česká republika celý systém spustit, je také budoucí přijetí eura. Podmínkou vstupu Česka do eurozóny je stlačení schodku veřejných financí pod tři procenta HDP. Česká republika letos přesáhne sedm procent. Pokud ale začneme využívat partnerství veřejného a soukromého sektoru, soukromé firmy zajistí potřebnou infrastrukturu, kterou stát splácí až po dokončení stavby. To s sebou samozřejmě nese i riziko, neboť odklad plateb může svádět politiky, aby slibovali množství služeb, které za několik let zatíží veřejné finance. I přesto ale považují ekonomové schválení deklarace o PPP za správné. „Bez zapojení soukromého sektoru nelze dokončit v rozumném termínu některé projekty, například výstavbu dálniční sítě,“ tvrdí hlavní ekonom Raiffeisenbank Pavel Mertlík.
**Dvě procenta neúspěchu.**
Public Private Partnership úspěšně využívá řada zemí. Jak vyplývá ze záznamů Světové banky, která monitoruje partnerství veřejného a soukromého sektoru po celém světě, bylo v letech 1990 až 2001 v rozvojových zemích a ve státech střední a východní Evropy zahájeno téměř 2500 projektů PPP za 254 bilionů dolarů. Statistika ukazuje, že z 98,1 procenta byly tyto projekty úspěšné. Pouze necelá dvě procenta, 48 případů, skončila nezdarem. Přestože každý tento projekt je specifický, je možné mezi těmi neúspěšnými najít shodné rysy. Nejvyšší počet zrušených PPP kontraktů byl zaznamenán v dopravní infrastruktuře, na druhém místě se umístily vodohospodářské projekty a na třetím místě ty, které byly zaměřeny na distribuci a prodej elektrické energie.
Mýtné překážkou.
Za hlavní překážku v dopravní infrastruktuře se při využití PPP považuje zavedení mýtného. „Silnice a dálnice, na kterých se vybíralo mýtné, nevyužívalo takové množství řidičů, jak předpokládaly optimistické studie podnikatelského záměru,“ konstatuje se ve studii Světové banky. Privátní firma podcenila alternativní využití tras bez poplatků. Například polovina mexických dálnic, na kterých bylo v rámci PPP projektů zavedeno mýtné, byla využívána sotva z padesáti procent původního předpokladu. Mexická vláda situaci vyřešila nepřímými finančními garancemi jednotlivým investorům, aby udržela jejich ochotu účastnit se již započatých projektů.
V oblasti správy vodovodní a kanalizační sítě narazili soukromí podnikatelé především na neochotu uživatelů platit tržní, nedotované ceny za vodné a stočné. Lidé byli zvyklí, že správy měst jim poskytují služby za ceny nižší, než jsou provozní náklady. Kvůli protestům musely místní samosprávy několik PPP projektů ukončit. S podobnými obtížemi se setkali také soukromí investoři v oblasti distribuce elektrické energie. I v tomto sektoru narazili na odpor uživatelů zvyklých na dotované ceny.