Anglický šálek čaje pronásledují v Česku problémy
Rada pro rozhlasové a televizní vysílání se po téměř sedmdesáti letech pokouší zastavit vysílání BBC pro Čechy a Moravu.
Ani poté, co loni v prosinci skončilo vysílání rozhlasové stanice BBC v Česku, se prominentní světové rádio na našem území neodmlčelo. Část ze čtyřiceti redaktorů české sekce BBC přešla do Rádia Česko, které provozuje Český rozhlas. Nyní však Rada pro rozhlasové a televizní vysílání společné vysílání BBC World Service a Rádia Česko nepovolila. Verdikt rady je přinejmenším zarážející.
Společnosti BBC Radiocom, která má na vysílání BBC v Česku licenci, bylo nařízeno vrátit se k původnímu konceptu: vysílání v angličtině doplněné zpravodajstvím české redakce BBC. To ovšem BBC udělat nemůže, protože vysílání z úsporných důvodů zrušila, a to nejen u nás, ale i v dalších deseti zemích, kde už buď dle vedení BBC existuje demokracie (což je náš případ), nebo je poslechovost zcela zanedbatelná (mimo jiné třeba v Kazachstánu). BBC se totiž rozhodla mohutně investovat do provozu televize pro arabskou oblast, aby tak prolomila masivní převahu Al-Džazíry a v tomto důležitém prostoru zajistila pluralitu informací.
Předsedovi rady Václavu Žákovi ani Evě Kantůrkové se zbytek rady nepodařilo přesvědčit o tom, že kdyby si zákon vyložili vstřícněji, nic by se jistě nestalo, snad naopak by jen tehdy rada naplnila svůj úkol, totiž snažit se o zachování tak kvalitního programu. Zřejmě zafungovala stará česká (nebo brněnská) tradice pozitivního práva, která upřednostňuje doslovné znění paragrafů před přirozeným výkladem. Rozhodnutí nezvrátil ani ministr zahraničí Cyril Svoboda, který se za současné kombinované vysílání postavil. Nepodařilo se mu přesvědčit ani ty členy rady, které nominovala KDU-ČSL, a tak kromě Žáka a Kantůrkové byli všichni ostatní proti nebo se zdrželi hlasování.
Místopředseda rady Jiří Šenkýř řekl Hospodářským novinám, že se rozhodoval jen podle příslušného práva, a připustil, že se BBC dostala do začarovaného kruhu. Rada jakožto státní orgán by však měla z principu vydávat jasná rozhodnutí, která jinou instituci do začarovaného kruhu nepřivedou. Za takové situace totiž není možné vyloučit v českém prostředí ani takové výklady, jako že část radních hlasovala o odejmutí licence proto, aby se frekvence uvolnila pro jiného zájemce (spekuluje se o Frekvenci 1 a Evropě 2), či z pouhého lidského trucu (vedení rady se změnilo, z čela odešel Petr Pospíchal, který zastával jinou variantu řešení). Tyto teorie podporuje i skutečnost, že novou konstrukci vysílání BBC stanice po celou dobu s radou konzultovala a řídila se přesně jejími pokyny.
Jednatel BBC Radiocom a bývalý šéfredaktor české sekce Vít Kolář rozhodnutí rady nechápe: „Po poradě s vedením v Anglii nic měnit nebudeme, dokud nedostaneme písemné vyjádření. V krajním případě se chceme bránit i soudní cestou.“
Dle odborníků jedno východisko ještě existuje: Rádio Česko bude pro vysílání BBC pořizovat některé pořady v originále (například komentář dne či přehled tisku, nebo že zase bude vysílat kurzy angličtiny, což je originální pořad BBC). Otázkou je, zda je to finančně i technicky možné a jestli by na něco takového Český rozhlas a jeho vedení bylo ochotno vůbec přistoupit.
Kdyby se poslední variantu nepodařilo v nějaké podobě prosadit, byla by Česká republika v Evropě výjimkou: i v Německu, na Slovensku nebo v Maďarsku, kde byly tamní redakce BBC rovněž zrušeny, vysílání v angličtině dále existuje a každý den připomíná vysoké standardy tamního zpravodajství a publicistiky, na kterých se lze stále co učit. Hlavně proto, že pokud vedení redakce považuje nějakou zprávu za skutečně důležitou, nebojí se jí věnovat ve zpravodajském bloku třeba na stanici Chanell 4, který trvá 55 minut, i deset minut; zpráva je probrána ze všech úhlů pohledu, nechybí jí kontext a nakonec ji okomentuje analytik stanice. Taková důkladnost chybí u nás i všem veřejnoprávním stanicím. A jak známo, nedostatek informací vzbuzuje v lidech strach a dává velký prostor dohadům a drbům, které zase znehodnocují pohled na politiku jako na řádné řemeslo.
Nebo jak by řekl filozof Václav Bělohradský, v komunikačním provozu namísto hlubokých kulturních kontextů začne převažovat povrch: překřikující se hlasy, které nemají žádnou relevanci a jen páchnou.