Letošní aféra s neodváženými odpadky v Neapoli, které paralyzovaly život města, mne přivedla k úvaze, zda nemáme podobnou „Neapol“ také na webu. Internet je jako zdroj informací opěvován, ale o Neapoli se také kdysi říkalo: „Vidět Neapol a zemřít.“ Velká síť nevypadá v současnosti moc dobře. Často používané kopírovat/vložit nám sice šetří prsty a klávesnici, ale má také své úskalí. Množí se plagiáty a zdaleka se to netýká jen absolventských, disertačních a diplomových prací. Řada jedinců a firem vám na požádání a samozřejmě po zaplacení dodá prakticky jakékoli „duševní“ dílo. K oslnivé práci pak stačí připojit jen váš podpis. Kopie kopií se množí a zůstává otázka, kolik ještě zbývá původního obsahu. Omílání omletého generuje bezcenné megabajty. Kompilátoři publikující na internetu se neobtěžují uvést zdroj informace. Porušování autorských práv se stává běžnou praxí. Kdysi platilo, že ve vašem příspěvku musí být dost vysoké procento původního textu, aby byl považován za originální. V mnohých výplodech by se dnes i po důkladném přezkoumání našlo nových myšlenek jen žalostně málo. Kdosi řekl: „Kdo byl hlupák bez internetu, zůstane hlupákem i s ním.“
Tolik opěvovaná autenticita v blozích, videích, doporučení výrobků a služeb začínají být také problematická. Za úžasnými „autentickými“ výlevy patnáctileté dívky stojí profesionální štáb. Kolikrát už byl za opěvováním výrobku nějaké firmy odhalen její manažer! Autenticita se dá generovat a platit.
Můžeme si položit otázku, zda v jiných médiích to není podobné. Reklamy prokládané duchaplnými seriály v televizi originalitou a nápady také nehýří. Souboj o zákony týkající se „product placementu“ může snadno skončit tím, že příběh se vytratí a vše se bude točit kolem propagovaného výrobku. Tištěná média se změnila v pop-media, kde „informace“ mají jepičí život a přežívají stěží do druhého dne. Pravdivost a autenticita není důležitá, stačí drb, šťavnatá pomluva, odhalení vnitřností, příležitost si po česku zazávidět, na obsahu nezáleží. V reálném životě je to tedy podobné, jen na internetu se šíří odpadky rychlostí světla a zaplevelí každý počítač. Kdosi řekl, že rychlostí myšlenky, ale to muselo být v době, kdy myšlenky převažovaly. Možná to bylo v době, kdy zrozeni jako originál jsme se tak snadno neměnili v kopie. Informační společnost se začíná brouzdat po kolena v odpadcích. Ještě že zápach z odpadu internetu je na rozdíl od toho skutečného virtuální.
