Mezi startupovými podnikateli a manažery v „mekce“ amerických technologických firem získává na popularitě dopaminový půst: tedy snaha o co možná největší snížení hladiny dopaminu v mozku, jinými slovy: vyhýbání se tomu, co dělá mozku dobře.
Dopamin podle vědců souvisí s budováním závislostí a formováním návyků. V současnosti se může týkat nejenom sladkého, sexu či drog, ale například i hraní počítačových her, sledování porna, sociálních sítí či chytrých telefonů. Zatímco nedostatek dopaminu v mozku podle psychiatrů může na jedné straně vést až k depresi, předpokládá se, že dlouhodobé vystavení mozku vysokým dávkám této látky, právě například prostřednictvím drog, může vést k vybudování rezistence a snížení citlivosti: mozek tak pro dosažení slastných pocitů může vyžadovat stále více.
Dopaminový půst sleduje v zásadě jednoduchou strategii: maximálně omezit chování, na kterém je člověk v jakékoliv míře hypoteticky závislý a které dělá jeho mozku dobře. V teoretické rovině pak metoda pracuje s předpokladem, že se „odříkáním“ vyhnete vyplavování dopaminu v mozku, který je velmi laicky řečeno odpovědný za prožívání slasti a odměny, informoval portál Vox.
>Obrazovky chudým: boháči prahnou po životě bez zhoubné elektroniky
>
A jelikož audiovizuální civilizace počátku 21. století nenabízí potenciálně návykovou „zábavu“ jen ve formě drog, sexu či přejídání, ale problémem mohou být již zmiňované videohry a sociální sítě, je listina dopaminových asketů poměrně dlouhá. Technologie a audiovizuální zážitky na ní dokonce zabírají přední místo.
Přesyceni dopaminem
Myšlenku dopaminového půstu lze na sítích zpětně vystopovat ke sklonku roku 2016, a to na diskusním fóru Reddit, informuje web Science Alert. Muž jménem Greg Kamphuis tam tehdy zveřejnil takzvanou dopaminovou výzvu. Návštěvníky fóra v ní vyzval ke společnému čtyřicetidennímu „půstu“, který zahrnoval zřeknutí se všedních neřestí jedenadvacátého století: sledování televize, konzumace cukrů, alkoholu, tuků, nikotinu, rekreačních drog, kofeinu a sledování porna.
Motivaci Kamphuis vysvětloval tím, že jde o jeho „zcela zoufalý pokus stát se zdravým a motivovaným“ a že se rozhodl „obětovat několik týdnů svého požitkářství ve jménu nalezení pocitu celoživotní blaženosti“.
Do Silicon Valley, jehož nekorunovaní vládci jsou známí nejrůznějšími výstřelky, jako byl například pověstný dietní plán Stevea Jobse sestávající ze zrn a ořechů, nebo nárazový totální půst (rozuměj kompletní zřeknutí se potravy) výkonného ředitele Twitteru Jacka Dorseyho), se myšlenka dopaminového půstu dostala v populárnější formě zřejmě až letos.
Prosadit se jí pomohli Cameron Sepah, profesor klinické psychiatrie na univerzitě v nedalekém San Francisku. Pro Sepaha je dopaminový půst především byznys. V srpnu zveřejnil na sociální síti LinkedIn návod, jak tuto zvláštní formu asketismu praktikovat, a od té doby do své péče nabírá klienty. Značnou část jeho „pacientů“ tvoří právě startupoví podnikatelé a výkonní manažeři technologických firem.
Neřesti pod kontrolou...
Základním předpokladem Sepahovy metody je myšlenka, že lidé v současné přetechnizované a audiovizuálně orientované společnosti stimulují své mozky dopaminem až přespříliš a dvojnásob to má platit o lidech, kteří v technologické sféře přímo pracují.
Aby si mozek odpočinul a regeneroval, je podle Sepahova názoru nutné omezit právě dopamin, a to skrze přísun zážitků, které jeho vyplavování v mozku navozují. Sepah svým klientům slibuje opětovné získání kontroly nad vlastním časem, lepší ovládnutí vlastních neřestí, zdravotní stav a vyšší pracovní výkony.
Vyzkoušíte si dopaminový půst?
To, co Sepah konkrétně se svými klienty provádí, je založeno na kognitivně behaviorální metodě často využívané k léčbě závislostí. Pár rad má ale i obecně. Zájemcům o dopaminovou očistu doporučuje, aby se každý den vystříhali chování, které je pro ně z hlediska možné návykovosti či závislosti problematické. Jednou ročně by pak měli vyrazit minimálně na týdenní dovolenou, kde se těchto neřestí vyvarují docela.
Sepah tvrdí, že jeho klientela z řad technologické komunity v Silicon Valley má k návykovému chování velmi blízko. Snaží se jím podle něj odbourávat stres z práce a potlačit negativní emoce. A jelikož dlouhodobá abstinence od sociálních sítí a technologií obecně by se pro startupové manažery rovnala profesní sebevraždě, Sepah doporučuje vynechávat tyto věci alespoň krátkodobě.
Existují ale i extrémy. Jedním z těch, kteří dotahují dopaminovou pseudoteorii do krajnosti, je James Sinka, mladý startupový podnikatel ze San Franciska, o jehož příběhu v souvislosti s dopaminovou mánií informoval deník The New York Times. Těžko říct, zda se Sinka inspiroval Sepahovým návodem, který jen dotáhl do krajnosti, nebo přišel s vlastní teorií (Sepah pro média uvedl, že takto extrémní pojetí odmítá). Do běžné rutiny Sepahova dopaminového půstu začal Sinka k technologiím či alkoholu zahrnovat i oční kontakt či sociální interakci, během půstu se začal vyhýbat i rušným ulicím.
„Když James Sinka zahajuje svůj dopaminový půst, odpojí se od co možná nejvíce vnějších vlivů, jak je to jen možné,“ informuje o Sinkově askezi BBC. Sinka v té chvíli přestává jíst a začne popíjet pouze vodu, aby dodržoval správnou hydrataci. Svůj mobilní telefon, počítač a ostatní technologická zařízení od té chvíle zcela ignoruje. Zároveň omezuje kontakt s druhými lidmi a uhýbá očima.
„Sinka věří tomu, že nás pravidelné a rychlé vlny dopaminu, kterým jsme v současné době vystaveni, otupují podobně, jako si určitou toleranci vůči kofeinu vybuduje i pravidelný konzument kávy,“ píše web BBC. A právě tuto otupělost se Sinka svým „cvičením“ snaží odbourat. Poté, co jeho očištěný mozek začne opět nabírat stimuly okolní reality, ta mu osobně začne připadat atraktivnější a více poutavá, svěřuje se.
Co na to vědci?
Zdrženlivější jsou zatím ve vztahu k dopaminové teorii vědci. Aniž by jakkoliv rozporovali možné přínosy dopaminového půstu ve smyslu minimalizace technologií či laciné zábavy, upozorňují na to, že v celém procesu očisty může dopamin hrát zcela zanedbatelnou roli.
„Dopamin není v přímém vztahu s pocity slasti a štěstí,“ říká Joshua Berke, profesor neurologie a psychiatrie na univerzitě v San Francisku. Berke si dle svých slov není vědom jakýchkoliv důkazů, že by vyhýbání se technologiím a dobrému jídlu mělo na hladiny dopaminu v mozku dopady.
„Dát si pauzu od obsesivního kontrolování svého profilu na sociální síti a každodenních party vypadá dobře a určitě to na vás má pozitivní dopady. Je ale nepravděpodobné, že by to mělo vliv na vaši hladinu dopaminu,“ tvrdí.
Rozbít Facebook na malé kousky aneb Kdo chytí Zucka?
Vynechání stresujících či vzrušujících druhů zábavy a činnosti sice může podle Berkeho přinést relaxaci. „To ale pořád není to samé, jako odmítnout rozhovor s přítelem jenom proto, že jste zrovna v období dopaminového půstu“, varuje před Sinkovou metodou.
Podobný názor zastává i psycholožka Amy Miltonová přednášející na univerzitě v Cambridge. „Nejsem si jistá, že by to, co popisují, dělalo cokoliv s hladinami dopaminu v mozku. Ale to neznamená, že je to špatný nápad,“ říká.
Že dopaminový půst nemusí v praxi tak úplně souviset s dopaminem naznačuje i Joydeep Bhattacharay, neuroložka na institutu Goldsmiths při univerzitě v Londýně. Dopamin je ve skutečnosti o očekávání odměny a slasti. Primárně se vylučuje ve fázi očekávání, kdy se na vytouženou odměnu teprve těšíte, bažíte po ní, vysvětluje.
Pokud je cílem dopaminového půstu snížit v mozku vyplavování dopaminu, metoda by tak dokonce mohla působit kontraproduktivně, naznačuje. „Když se na nějaké látce snažíme abstinovat, naše mozky po ní přirozeně začnou bažit, což vede k většímu vyplavení dopaminu,“ dodává.
Skeptická je k teorii dopaminového půstu i Ciara McCabeová z univerzity v britském Readingu, která se k tématu nejnovějšího trendu ze Silicon Valley rozepsala pro server The Conversation. Podle McCabeové je sice možné omezit vyplavování dopaminu v mozku například skrze přísné hladovění. Na druhé straně ovšem, aby mohl dopaminový půst v praxi fungovat tak, jak je zamýšleno (tedy, aby docházelo k faktickému snížení dopaminu) bylo by zapotřebí v první řadě eliminovat spouštěče vylučování dopaminu: tedy pocitu bažení po odměně a příjemném zážitku.
Vyhýbat se určitému chování, které vám dělá dobře, není něco, co by mozek přesvědčilo, aby po těchto věcech nebažil a nevytvářel dopamin. Je to celé od začátku nesmysl, míní vědkyně.
O technologiích dále čtěte:
Jak miliardáři ze Silicon Valley krmí Trumpovu deportační mašinérii
Probuzený drak. Čína se připravuje na roli světové technologické jedničky