Jelikož časomíra brexitu už začala aktivací Článku 50 odpočítávat zbývající dny, je vhodná chvíle se začít zabývat tím, co bude dál a jaké implikace bude odchod Británie mít pro Česko.
Určitě nejde jenom o peníze, ale jde také o peníze, a vývoj čisté pozice od vstupu ČR do EU zachycuje tenhle graf z ministerstva financí ČR.
Vývoj čisté pozice ČR
Čistá pozice přitom není nic jiného než rozdíl mezi tím, co se do EU odvádí, a co dostává, tedy saldo, které je blíže rozepsáno níže (z téhož pramene).
Příjmy a odvody ČR
Co bylo, tedy víme, akorát po brexitu nevíme přesně, co bude, a je dobré si rozebrat možné varianty dalšího vývoje. Mimochodem, země, které nemají společnou měnu, mimo jiné Británie a Česko, přispívají do rozpočtu EU v národní měně v přepočtu na její kurz k euru ke konci předchozího roku. Oslabení libry tak znamenalo nižší příjem v přepočtu na eura, zatímco v případě zpevnění národní měny je efekt opačný - jak to bude u nás po ukončení kurzového závazku?
Ale to samozřejmě není to hlavní. Aritmetika rozvodu je hodně složitá a řešit nejdřív, kolik Británie zaplatí, a až potom, jak bude společná péče po rozvodu vypadat, což - alespoň pokud jsem to dobře pochopil - je současná negociační pozice Evropské komise, je garantovaný recept na opravdu hnusný rozvod.
Co se asi tak může stát? Veřejné mínění ve Spojeném království rozběsníte u zastánců Brexitu hned na začátku finančními požadavky. Nezapomeňte, jak Nigel Farage argumentoval 350 miliony liber týdně, které navíc dostane Národní zdravotní služba, když Británie odejde, aby pak po referendu řekl, „It was a mistake“.
Účet za minulost, bez znalosti toho, co bude, znamená, že mírně řečeno velkou nevoli začnou projevovat i ti, kteří hlasovali pro setrvání Británie.
Udělat z vyjednávání exemplární příklad tvrdosti, který odradí ostatní od svých brexitů, to také není nic chytrého. Postoj k Unii bude mít svojí dynamiku, kterou bude ovlivňovat i vývoj čisté pozice, protože výsledkem brexitu nebude nic jiného, než překreslení mapy finančních toků.
Různé varianty toho, co může nastat, existují v kvalitní analýze. Zachování rozpočtu by znamenalo zaplnit mezeru po netto finančním příspěvku Británie (asi 10 miliard EUR ročně) zvýšenými příspěvky všech, ale hlavně netto plátců. První čistí přispěvatelé se již začínají ozývat, že to takhle nebude. A ono to tak nebude.
Krácení příjmů po roce 2020 je mnohem realističtější, jenže mínus 10 miliard eur ročně znamená, že třeba strukturální a kohezní fondy se musejí scvrknout o pětinu, anebo se o pětinu musí snížit peníze pro Společnou zemědělskou politiku (CAP). Tak či onak, čistá pozice Česka po dočerpání peněz ze současného finančního rámce (2014-2020) bude klesat a pak již nejen kvůli odchodu Británie nebude nic stejné jako dřív.
Ani doma, ani v jiných členských zemích ta debata o příštím finančním modu vivendi nebude jednoduchá, a klidně se může velmi hrotit. Jestliže doma pochybujeme o návratnosti projektů financovaných z evropských fondů a z pokřivování tržního prostředí i chování subjektů, pak samozřejmě kopeme do otevřených dveří netto plátců.
Česká porevoluční filmová klasika říká: Neživíš, tak nepřepínej. V opačném gardu: kdo platí, přepíná a tady je mimořádně důležitý vhled do názorů německého Spolkového ministerstva financí.
Tohle interview je sice s náměstkem ministra Jensem Spahnem a vzniklo v listopadu loňského roku, ale ten muž nemluvil bez licence do větru. Zjevně kopíruje myšlení největšího netto plátce, kterému odchází „dvojka“, a čtěte ho pozorně, protože je směrodatné. Je to takové avízo z berlínské Wilhelmstrasse 97, co bude. Velmi benigní vize Evropy, když uvážíte alternativy. Kdyby kdokoli jiný než Německo byl největším netto plátcem Unie s takovým náskokem jako oni, udělal by to, o čem mluví Spahn, už dávno. (Američané si narýsovali to, jak budou fungovat mezinárodní finanční instituce, jež měly kondicionalitu od samého začátku, už předtím, než vjeli v srpnu 1944 do Paříže. A Marshallův plán byl velmi osvícený.)
Přečtěte si další komentáře Miroslava Zámečníka:
