Prozření kluka z plakátu S vnitrostranickou demokracií v hnutí ANO to zřejmě nebude tak růžové, jak často slýcháme z úst vůdce Andreje Babiše. Jeden z jeho „kluků z plakátu“, kterého často využíval v kampani před sněmovními volbami, se minulý týden v Poslanecké sněmovně svěřoval kolegům s tím, jak po dvou letech v politice konečně prozřel.
Někdejší populární komentátor deníku Dnes Martin Komárek dospěl k tomu, že v barvách hnutí ANO už si nemůže dělat jen tak legraci. „To už není jako v redakci, pánové. Tady si veřejně z někoho dělat legraci, to není žádná sranda,“ zachytila jeho zpověď redakce Odposlechu. Komárek, který na jarním sněmu hnutí ANO neuspěl v kandidatuře na místopředsedu a stal se jen řadovým členem předsednictva, by se dnes možná už rád vrátil zpět do newsroomu. Člověk zvyklý na svobodu vyjadřování musí patrně v hnutí ANO trpět. Možná že se Martin Komárek za čas raději přece jen vrátí k peru a klávesnici. Že by zpět do deníku Dnes, dnes již Babišova deníku? A co když nebude legrace ani tam?
Kluci v akci
Státní tajemník pro evropské záležitosti Tomáš Prouza nemá lehké dny. Pořád mu zvoní telefon a na druhém konci je rozezlený ministr vnitra Milan Chovanec. Prouzu aktuálně nemá vůbec v lásce a poměrně jadrnými výrazy mu to dává znát. Důvodem je migrační krize.
Prouza je podle jeho mínění naivní sluníčkář odtržený od reality a také prý dělá jednu chybu za druhou.
Třeba tu, když podrazil premiéra Sobotku a veřejně přiznal, že Česko vědělo týden dopředu o nejednotném hlasování visegrádské čtyřky k migračním kvótám. Prouza ale nechce s Chovancem bojovat a dá se očekávat, že stáhne půlky a svá vyjádření k migrantům upraví. Už několik měsíců ho totiž pronásledují obavy, že by mohl přijít o svůj post. A i kdyby to ustál teď, přece si nenaštve budoucího předsedu ČSSD.
Doktor může, ajťák nesmí
Zatímco tři manažeři IT ve Všeobecné zdravotní pojišťovně došéfovali, když na ně prasklo, že si od dvorního dodavatele IT řešení, nadnárodní společnosti Hewlett-Packard, nechávali platit výlety do rakouských Alp, lékařský stav může být zatím v klidu. Asi sedm tisíc jeho příslušníků přijímá dárky od farmaceutických firem výměnou za spolupráci na klinických studiích, přednášky či konzultace.
Na náklady dodavatelů a v zájmu stále lepší péče o své pacienty jsou navíc obětaví lékaři ochotni se odborně vzdělávat na konferencích, jež jsou přitom často pořádány v únavně vzdálených destinacích, často s nezdravým klimatem, případně v náročném horském terénu.
Podle Asociace inovativního farmaceutického průmyslu se sice má spustit online registr příjemců těchto náročných výzev, avšak Odposlech radí, nač stahovat kalhoty, když k brodu je ještě daleko.
Jednak musejí s uveřejněním svého jména a přijatého plnění lékaři souhlasit, kteréžto chyby se skoro dvě třetiny z nich zkušeně vyhnuly, jednak mají zastání u svých odborných společností. Podle názoru České onkologické společnosti iniciativa „vytvoří falešný obraz o finanční provázanosti lékařů a farmaceutického průmyslu při předepisování léčiv“. No tak určitě… Odposlech nemůže než souhlasit a dodává: Ajťáci, vidíte, studovali jste na úplně špatné škole.
Převlečený imigrant
Jeden z našich redaktorů se přihlásil, že bude integrovat uprchlíky do zdejší společnosti. S chutí pomáhat tedy vyplnil dobrovolnické dotazníky a čekal, až bude jeho pomoc potřeba. Dočkal se. Stal se mentorem pána z africké země, kterého má učit česky. Jenže když se muž objevil, ukázalo se, že imigrant má české občanství, českou přítelkyni, slušnou práci v americké firmě a česky obstojně mluví. Marná práce! V Česku žádní imigranti nejsou!
