Jak nepřijít o vliv Bývalý ředitel Bezpečnostní informační služby Jiří Lang se stejně jako jiní lidé v postech se silným vlivem nerad smiřuje s myšlenkou, že přijde o informace a postavení. Po spekulacích o možném nástupu na místo bezpečnostního ředitele České národní banky či méně pravděpodobném získání pozice šéfa bezpečnosti v ČEZ se v Langově hlavě zrodil takřka geniální nápad. Podle něj by se od Národního bezpečnostního úřadu (NBÚ), udělujícího bezpečnostní prověrky nutné pro práci na citlivých místech státní správy, oddělilo Národní centrum kybernetické bezpečnosti, které sídlí v Brně. Jeho šéfem by se pak stal stávající ředitel NBÚ Dušan Navrátil, který do hlavního města dojíždí z Brna. Ředitelem NBÚ by poté vláda jmenovala jistého Jiřího Langa. Jak se to bude líbit premiérovi, závisí na tom, zda bude chtít dopadnout jako Topolánek s Randákem.
Přesný jako Němec
Zdá se, že se v Česku rozeběhla soutěž o to, kdo bude rekonstruovat svoje elektrárny co možná nejdéle. V této kategorii zatím vede ČEZ. Polostátní firma odkládá spuštění svých modernizovaných zdrojů asi tak často jako císař Claudius sex se svojí ženou Messalinou.
ČEZ dlouho soutěžil sám, ale teď má na scéně zdatného soupeře. Společnost Severní energetickou, která se zatím marně snaží zmodernizovat svoji elektrárnu Chvaletice. Ani to není moc veselý příběh a i v tomto případě v hlavní roli vystupují dodavatelé. V případě ČEZ je to především francouzský Alstom. Kdo zná Francouze, pár rokům zpoždění se příliš nediví, ale u Chvaletic je to trochu překvapení. Tady totiž nejvíc zdržuje německý Siemens. Dle zdrojů z elektrárny to v praxi vypadá následovně: Inženýři německé firmy, kteří dostali na starost hlavně repasování turbíny, přijíždějí do elektrárny ve skupinkách. Přeměří rotor turbíny, moudře pokývají hlavami a zařízení odvezou. Za několik týdnů jsou zpět. Rotor spustí na jeřábu a ejhle, ono nám to nepasuje. Tak ještě jednou. Když takhle neuspěli ani napotřetí, došla vedení elektrárny trpělivost. „Měli jste si koupit turbínu novou a nic takového by se nestalo,“ vzkázal prý mezi třetím a pátým přeměřováním rotoru manažer Siemensu.
Nejsem oligarcha
Když někdo přijede do Česka, chce se potkat hlavně s Andrejem Babišem. Český ministr financí na sebe umí upozornit. Je ale trochu s podivem, když zahraničním návštěvám vykládá hned při prvním obědě, jak nenávidí své koaliční partnery a otevřeně jimi pohrdá.
„Ještě jsem se s tím nesetkal,“ komentoval to nedávno jeden cizinec pro Odposlech. „Babiš mi pořád opakoval, že není oligarcha, stěžoval si, jak ho ve vládě utlačují a že politiku nemá vůbec zapotřebí dělat,“ dodal. Babiš dokola vykládá svou mantru, že bez politiky by mu bylo líp. Pravdou je, že například svoje média by asi mohl využívat mnohem víc než teď, kdy ho každý podezřívá z manipulací, ještě než k nim dojde. Jedno se ale Babišovi musí nechat: umí udělat dojem. „Přece jen je lepší mít ministrem financí oligarchu, který je nepochybně vysoce inteligentní, než podprůměrného profesionální politika,“ glosoval českou situaci zahraniční pozorovatel. A to ani neznal Slávka Sobotku!
Japonec v NATO
Jednou řekl: „Chování NATO je velmi podivné.“ Jindy zase: „NATO není ochotno chránit země ve středoevropském regionu.“ Anebo se Srbsku omluvil za bombardování v roce 1999. To je jen krátký výčet útoků tokijského rodáka Tomia Okamury na adresu Severoatlantické aliance. Nikdo doposud nepochyboval o tom, že mu členství Česka ve vojenském paktu nevoní. Jaké překvapení ale čekalo na návštěvníky mošnovských Dnů NATO v polovině září? Okamura se tam procházel s hrstkou věrných, jeden by řekl, že spojeneckou techniku obdivovali. Ba co víc. S VIP vstupenkou na zápěstí byl dokonce váženým hostem těch, kdo podle jeho slov bombardovali Srbsko a chovají se velmi podivně. Takže jak to s tím NATO vlastně má?
