Strach z eurohujerů Boj proti diktátu z Bruselu se stává oblíbeným hitem politiků napříč Evropou.
Nicméně otrlí bruselští úředníci stále mají v rukávu nové trumfy, jak členské země přechytračit. Příkladem může být zimní balíček návrhů ke klimatické a energetické politice Evropské unie. Závazné cíle pro rok 2030 – snížení emisí skleníkových plynů o 40 procent, 27procentní podíl obnovitelných zdrojů a nárůst energetické efektivity o nejméně 27 procent – zatím platí jen na úrovni EU. Členské země si závazná procenta nechtějí nechat určit shora.
Evropská komise však přichází s rafi novaným trikem. Dá vládám evropských zemí za úkol, ať samy sobě vypíšou závazné cíle. Jejich plnění bude pak každý rok kontrolovat. Z českého pohledu to přináší dvě rizika. Pokud budou cíle příliš nízké, bruselští úředníci vrátí návrh k přepracování – třeba i opakovaně. Zdrojem obav v prostředí byznysu jsou však také slabí a vyděšení čeští úředníci i „eurohujeři“ z přesvědčení.
Po zkušenostech z minulosti není vyloučeno, že Česko se zaváže k přísnějším cílům, než bude nezbytně nutné, jako se stalo v případě čistíren odpadních vod či vyhlášení ptačích oblastí Natura na prakticky celém území republiky. Aspoň že to pak budeme moct svést na Brusel.
Avada kedavra
Smrtící kletbu, která se nepromíjí: „A protože, pane velvyslanče, nerozumíte diplomatickému protokolu, udělám teď něco, čemu budete rozumět: proklínám vás, proklínám vás, proklínám vás, umřete, umřete dřív, než zplodíte syny, a umřete beze cti,“ vynesla advokátka Klára Samková 7. června tohoto roku před tureckým velvyslanectvím na adresu tureckého velvyslance Ahmeta Necati Bigaliho. Turecký velvyslanec ani Česká advokátní komora jí tento veřejný projev opravdu prominout nechtějí. Proti člence advokátního stavu, která čelila kárné žalobě již několikrát, bylo zahájeno další kárné řízení, neboť Česká advokátní komora má za to, že Klára Samková tímto svým projevem snížila důstojnost advokátního stavu, což jí stavovský etický kodex zapovídá. Čeho je moc, toho je příliš, ozývá se z řad advokátů, zatímco Klára Samková se brání: „Můj výrok před tureckým velvyslanectvím byl tedy jediným možným projevem nesouhlasu a jedinou možnou obranou; můj výrok je tedy sebeobranou, na kterou mám nezadatelné morální i právní právo.“ Po všem, co už předvedla, by si takové maličké „crucio“ zasloužila, ale pravděpodobnější bohužel je, že dostane jenom pokutu
O co, pane Horáčku?
Celoživotní sázkař a kandidát na prezidenta republiky Michal Horáček se minulý týden představil studentům jedné pražské soukromé vysoké školy. První otázka z pléna samozřejmě mířila na jeho úspěch a bohatství. Jak se dá vydělat miliarda, pane Horáčku? Zkušený bookmaker se ihned ujal přednášky. A jak se později ukázalo, ta otázka skutečně měla své opodstatnění.
Některé Horáčkovy životní sázky totiž budí rozpaky. Nejprve se prezidentský kandidát rozpovídal o tom, jak v roce 1984 (v době tuhé normalizace) při svém půlročním studijním pobytu ve Spojených státech přičichl ke kouzlu západních volebních kampaní. Vybral si kampaň demokratického kandidáta Waltera Mondalea, a podle svých slov dokonce několik měsíců trávil s jeho týmem. Ovšem sázka to nebyla dobrá – Mondale nakonec drtivě prohrál s Reaganem. Vzápětí Horáček pohovořil o své nejnovější sázce – nedávno přišel o 100 tisíc korun, když si vsadil na vítězství Hillary Clintonové v listopadových volbách. Zase vedle. Na co asi Michal Horáček vsadí příští rok při své vlastní kampani?
Sám básník a textař se přiznal, že rozhodně nestojí o podporu hnutí ANO a Andreje Babiše. Připomeňme si, že jde o nejpopulárnější politickou stranu a o nejpopulárnějšího českého politika. „Ani nevím, co mají v programu,“ řekl na adresu ANO s despektem. Tak hodně štěstí.