Neschvaluji „pěstní“ souboje v tisku, ani novinový ping-pong dalekosáhlých reakcí na publikované články. Rád bych proto v několika větách ukončil diskusi, která byla v posledních číslech týdeníku EURO vedena na téma vojenské zpravodajství. Pouze krátce zopakuji fakta vztahující se ke konkrétním tvrzením: Vojenské zpravodajství nesledovalo styk „ruského špiona“ s dotčenými generály pět let, jak se uvádělo v tisku a nad čímž se pan Schneider pozastavoval především. Výsledky a průběh práce zpravodajců okomentoval v pochvalném duchu i ministr obrany Vondra v článku v deníku Právo ze 12. srpna.
Co se týče teorií a různých spekulací o „interním boji o post náčelníka Generálního štábu“, rád bych pouze doplnil, že návrh na jmenování do této významné funkce přísluší ministru obrany. V době svého působení jsem o změně nikdy neuvažoval a byl bych velice rád, kdyby toto mé tvrzení, na rozdíl od úvah uklízeček, které jsou pravděpodobně zdrojem této fámy, bylo vzato za nesporný fakt. Spiklenecké teorie byly populární již za časů Shakespearových a jejich obliba v současné době a našich geografických podmínkách je snad ještě přirozenější. Jejich životnost však patří ve většině případů do sféry fantazie a v některých případech i chorobné mysli.
Posledním stvrzením tohoto obecného faktu je i vlnou spekulací zahalené vloupání do budovy Generálního štábu, které zrealizoval zcela hladce, neorganizovaně a nespiklenecky neznámý opilec. Možná tato tragikomická historie přiměje aspoň některé příčetnější autory divokých špionážních fabulací k tomu, aby se vrátili z říše fantazie na zem a soustředili se na problémy reálného života a jejich skutečné příčiny.
Martin Barták
náměstek ministra financí ČR
