V současné době náš právní řád neobsahuje speciální právní úpravu, jež by stanovila podmínky, za kterých lze u soudu uplatnit nárok z odpovědnosti za škodu vzniklou porušením pravidel hospodářské soutěže - tedy uzavřením zakázané kartelové dohody nebo zneužitím dominantního postavení na trhu. Bez ohledu na absenci speciální právní úpravy je však dle převládajícího názoru odborné veřejnosti možné se náhrady škody domáhat i na základě obecných právních předpisů. Těmi jsou Obchodní a Občanský zákoník ve spojení se zákonem o ochraně hospodářské soutěže, respektive smlouvou o založení Evropských společenství.
Procesní předpis.
Základním procesním předpisem umožňujícím vymáhání nároků z odpovědnosti za škodu je občanský soudní řád. Poškozený je v soudním řízení zejména povinen dokázat porušení antimonopolních pravidel žalovaným, vznik škody poškozenému a příčinnou souvislost mezi takovým porušením a vznikem škody. V případě, že obě strany soudního sporu jsou podnikateli, není nutné prokazovat zavinění na straně žalovaného. Důkazní břemeno nicméně dosud leží na žalobci s tím, že je nelze přenést na žalovaného ani v případech, kdy se náhrady škody domáhá spotřebitel. Je tak třeba tuto odpovědnost za škodu způsobenou porušením antimonopolních pravidel striktně odlišovat od odpovědnosti za škodu způsobenou porušením pravidel proti nekalé soutěži. Ta naopak ve prospěch žalujících spotřebitelů přenášejí důkazní břemeno ohledně porušení pravidel nekalé soutěže na žalovaného. V případě porušení antimonopolních pravidel platná právní úprava přenos důkazního břemene na žalovaného neobsahuje.
Rozhodnutí ÚOHS.
Významným prostředkem k vymáhání soukromoprávních nároků je i vázanost soudu na rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže (ÚOHS), že určitou osobou byl spáchán správní delikt. Je však třeba zdůraznit, že rozhodnutí ÚOHS o spáchání správního deliktu a případné udělení pokuty není podmínkou pro to, aby se poškozený mohl domáhat náhrady škody způsobené porušením antimonopolních pravidel u soudu. To znamená, že soudy jsou oprávněny takovou předběžnou otázku při absenci rozhodnutí ÚOHS samy posoudit.
Kodifikace.
Ve snaze zajistit vyšší míru dodržování pravidel zakazujících uzavírání kartelových dohod a zneužití dominantního postavení Evropská komise před několika lety zahájila odbornou diskusi o jednotné úpravě pravidel soukromoprávní ochrany proti porušování pravidel hospodářské soutěže, která se v jednotlivých členských státech EU dosud značně liší. Kodifikací soukromoprávní ochrany má být (ve spojení s veřejnoprávní ochranou) posíleno efektivní prosazování hospodářské soutěže na jednotném trhu. Nutnost této kodifikace naznačil i přelomový rozsudek Evropského soudního dvora ze dne 22. března 2001 (Courage versus Bernard Crehan), v němž soud dovodil právní základ této odpovědnosti ve smlouvě o založení Evropských společenství a identifikoval základní podmínky pro její uplatnění.
Zelená kniha.
Na konci roku 2005 Evropská komise vydala dokument Zelená kniha, shrnující zkušenosti jednotlivých členských států s aplikací národních úprav odpovědnosti za škodu způsobenou porušením antimonopolních pravidel a obsahující rovněž řadu pracovních návrhů jednotných pravidel. Publikaci konkrétnějších návrhů v Bílé knize lze očekávat na přelomu roku 2007 a 2008.
Z návrhů uvedených v Zelené knize stojí za zmínku zejména návrhy na přenos důkazního břemene na žalovaného za účelem kompenzace obvyklé důkazní nouze žalobce. V tomto případě potřebnými důkazy ohledně porušení antimonopolních pravidel disponuje v praxi žalovaný.
Dále by mohlo mít odmítnutí předložit důkazy stranou sporu (zejména žalobcem) za následek vznik vyvratitelné či nevyvratitelné domněnky o tom, zda byla příslušná skutečnost dokázána. S ohledem na výše uvedené stadium příprav však nelze přijetí příslušného nařízení či směrnice předpokládat dříve než v horizontu dvou let.
Nedořešená otázka.
Závěrem je třeba zmínit, že nedořešená zůstává otázka, zda se bude případná jednotná úprava odpovědnosti za škodu způsobenou porušením antimonopolních pravidel vztahovat jen na případy porušení antimonopolních pravidel stanovených smlouvou o založení Evropských společenství, která se v České republice aplikují od 1. května 2004, nebo též na v praxi častější případy porušení národních antimonopolních pravidel obsažených v zákoně o ochraně hospodářské soutěže.
