Rekordních pětatřicet procent lidí věří, že ODS je lepší stranou než její konkurenti. Teď, v době bytové kauzy, je od ministerských křesel jen krůček. Není nereálné, že začne vládnout už letos. Je na to připravena? Po Topolánkově jednoznačném vítězství na kongresu se může zdát, že ve straně panuje jednota.
Rekordních pětatřicet procent lidí věří, že ODS je lepší stranou než její konkurenti. Teď, v době bytové kauzy, je od ministerských křesel jen krůček. Není nereálné, že začne vládnout už letos. Je na to připravena?
Po Topolánkově jednoznačném vítězství na kongresu se může zdát, že ve straně panuje jednota. Strakovu akademii zaplní sehraný tým, který bude aplikovat skvělé pravicové myšlenky. Je to ale jen iluze. Partaj je stejně rozštěpená, jako byla loni v létě. Mirek Topolánek ji v podstatě neovládá. Grémium, které se kromě předsedy skládá z místopředsedů a šéfů parlamentních klubů, se nijak výrazně nezměnilo.
Silnou opozici tvoří místopředsedové Petr Nečas a Miroslava Němcová a pochopitelně předseda poslaneckého klubu Vlastimil Tlustý. Šéf ODS posílil jen o novopečeného předsedu senátorského klubu Tomáše Julínka. Jediným Topolánkovým úspěchem v personální oblasti bylo nahrazení manažerky Libuše Benešové bývalým ministerským náměstkem a senátorem Jaroslavem Jurečkou. Nepočítáme-li rozlučku s tiskovým mluvčím Petrem Husákem. Nápad vyhodit Benešovou realizoval Topolánek už na kongresu, kdy to jednoduše přednesl veřejnosti jako holý fakt a zabránil tak protivníkům vložit se do hry. Kdyby to neudělal, zřejmě by Benešová byla na Jánském Vršku dodnes, a reformy by zamrzly zcela.
Od kongresu se nicméně v sídle ODS na malostranském kopci už nic nestalo. Topolánkovci sice na přelomu roku oznámili vznik velkého analytického týmu, jaký mají pravicové strany na Západě, ale nic z něj dosud není. Za dveřmi je jaro a po analyticích není ani vidu ani slechu. Není divu, znamenalo by to posílení pozice předsedy strany, a to si partajní opozice nemůže přát.
Její představitelé se jen těžko smiřují s výsledkem kongresu a bez jejich souhlasu žádné reformy v ODS nebudou. A tak se tam rodí pravicové ideje jen pomalu a chaoticky. Skupinu Topolánkových poradců vede Marek Dalík, který v podstatě stojí mimo strukturu strany, stejně jako jeho podřízení. Centrální instituce ODS jsou paralyzovány, není jasné, kdo vlastně velí.
Rozštěpení se odráží i na vzniku ústředního ideového programu strany, Modré šance, jejíž příprava nemá konce. Autoři jednotlivých pasáží musí dlouze čekat na to, až jim nápady schválí nejednotné partajní vedení. A také nevědí, zda budou moci v budoucnu své vize vůbec realizovat. Například na koncepci reformy zdravotnictví pracuje už léta již zmíněný stínový ministr Julínek. O jeho křeslo si ale nahlas řekl černý kůň strany Pavel Bém a Topolánek nesdělil, s kým vlastně do voleb počítá. A jaká křesla bude po volbách žádat druhý muž ve straně, Vlastimil Tlustý?
To vše jsou důvody, proč není Modrá šance zdaleka dopracovaná a představuje v řadě svých kapitol jen přehršli obecných myšlenek. Chybí návrhy na jejich konkrétní aplikace do legislativy. Bez nich se nedá do Strakovy akademie vstoupit. Kdo tam chce vejít předními dveřmi, musí už nést realistické nápady v kapse.
Strana má tedy štěstí, že se současné koalici ještě nechce od koryt. Vedení ČSSD je ještě méně jednotné než občanští demokraté. V ODS mluví sice každý za sebe, ale všichni alespoň drží jakous takous linii. Sociální demokraté už jednotu ani nepředstírají. Škromachovci by se Grosse rádi zbavili, aby mohli otočit kormidlo doleva. Vše kritizuje Zeman z Vysočiny. A Buzková se bojí, aby se novináři nezačali hrabat ve financování jejího vlastního bydlení.
Sociální demokraté tím Topolánkovi dávají nezaslouženou šanci. Za patnáct měsíců ještě může udělat v partaji pořádek a dotáhnout program tak, aby byl použitelný v realitě. Jinak nastane ve státě stejný chaos, jaký předvádí ČSSD.
Partaj je stejně rozštěpená, jako byla loni v létě. Mirek Topolánek ji stále neovládá.
