Nejvyšší správní soud opět zkomplikoval „křížovou výpravu“ Finanční správy proti údajným daňovým únikům.
Soudy zahánějí Finanční správu pomalu ale jistě do kouta. Už před časem se jí kvůli několika rozsudkům začal pod rukama drolit její oblíbený nástroj – zajišťovací příkazy. Ne že by občas nebyly namístě, ale ukládají se zkrátka moc často, moc snadno a sem tam docela svévolně.
Nejvyšší správní soud navíc nedávno vydal další důležité usnesení, které se týká daně z přidané hodnoty a řetězových obchodů. Nyní se případem českobudějovické společnosti Arex CZ bude zabývat Soudní dvůr Evropské unie a je docela pravděpodobné, že Finanční správa bude muset svůj přístup změnit a stát kvůli této precedentní věci přijde o velké peníze. „V případě, že soudy nepotvrdí správnost názoru Finanční správy, bude se náhrada škody pohybovat v miliardách korun,“ míní Jan Rambousek, daňový poradce společnosti Arex a člen rady Unie daňových poplatníků.
Čí jsou naši? Finanční správa likviduje fungující firmy
Odvolací finanční ředitelství ve svém stručném vyjádření pro týdeník Euro tvrdí, že se v případě firmy Arex „názor Nejvyššího správního soudu zásadně neodlišuje od dosavadní praxe zastávané Odvolacím finančním ředitelstvím“. Kvantifikovat počet případů, případně finanční dopady, kterých by se rozhodnutí evropského soudního dvoru mohlo teoreticky dotknout, je prý „v tuto chvíli předčasné“. V současnosti každopádně Odvolací finanční ředitelství řeší „devět kauz, kde je předmětem sporu posouzení stanovení místa plnění u řetězových dodávek pohonných hmot mezi členskými státy“, a celkem se v těchto případech jedná „o zhruba 300 milionů korun odlišně vyměřené DPH“.
Na řetězové obchody (v tomto případě šlo o dovoz pohonných hmot ze zahraničí), během kterých není některým článkem odvedena daň z přidané hodnoty, hledí finanční úřady poměrně jednoznačně a používají taktiku, kterou lze popsat slovy „odstřel silného kusu“ neboli přenesení daňové povinnosti na firmu na konci řetězce, která je stabilní, solventní a lze z ní něco dostat. Má to svoji logiku a vlastně to může být docela spravedlivé – to však jen v případě, že se taková společnost záměrně zapojila do podvodného řetězce ad hoc zřízených firem, jehož smyslem bylo obrat stát o DPH. Pokud ale „silný kus“ nic takového v plánu neměl a pohonné hmoty – či cokoli jiného – v dobré víře kupoval, sotva to lze chápat jinak než jako úřední šikanu.
Rozhodne soudní dvůr
Firma Arex dovážela vlastní cisternou z rakouských rafinerií společnosti Shell pohonné hmoty pro firmy, které si zboží přeprodávaly, a po propuštění do režimu volného oběhu v České republice si od nich zboží koupila. Firmy, které přímo přebíraly pohonné hmoty od rakouského prostředníka, vždy uhradily spotřební daň, ovšem některé (jak stojí v příslušných soudních rozhodnutích) nezaplatily – i když měly – DPH a dnes už neexistují. To jsou fakta. Rambousek pak – ve svém vyjádření pro evropský soudní dvůr – tvrdí, že Arex byl v kontaktu jen se svým bezprostředním dodavatelem a ostatní články řetězu vůbec neznal. Nákup pohonných hmot přes prostředníky je navíc dle tohoto vyjádření běžný a postupuje tak třeba i státní podnik Čepro. Důvodů je hned několik. Například nemožnost jednat přímo s rafinerií kvůli neschopnosti jednotlivých menších firem „garantovat odběr desítek cisteren denně“ či snaha vyhnout se přebujelému úřadování.
Autor tohoto článku naprosto nechce hodnotit (a ani k tomu nemá možnosti) motivace a vzájemné vztahy jednotlivých článků řetězce. Jihočeský finanční úřad každopádně provedl v Arexu kontrolu, rozhodl, že ekonomickým vlastníkem pohonných hmot z pohledu DPH se stal – nehledě na tři patra českých vlastníků – už v Rakousku, a nikoli až v Česku, neuznal mu proto nárok na odpočet DPH a v roce 2014 mu doměřil sedm dodatečných platebních výměrů (za sedm měsíců roku 2010). Arex poté – i když ho Finanční správa neoznačila za vědomého účastníka daňového úniku – musel požadovanou částku doplatit. Peníze si na to opatřil, a tak ho to na rozdíl od některých jiných firem z branže nepoložilo. Předloni správnost tohoto postupu potvrdilo Odvolací finanční ředitelství a loni rovněž Krajský soud v Českých Budějovicích.
Špatně převedená směrnice
Arex se s tím však nespokojil a obrátil se na Nejvyšší správní soud. „Správci daně skuteční podvodníci patrně unikli, a tak se zaměřil na firmy, které mají majetek. Vytvořil proto teorii, že nabytí vlastnictví z hlediska DPH proběhlo v okamžiku, kdy pohonné hmoty natekly do cisterny,“ říká Rambousek.
Právní argumentace Arexu spočívá v tom – a tady velmi zjednodušujeme –, že po celou dobu figuroval jako dopravce a se zbožím mohl volně disponovat až v České republice po ukončení režimu podmíněného osvobození od spotřební daně (v opačném případě by se dle Rambouska každý řidič kamionu, který naloží zboží, stal jeho vlastníkem a měl z něho zaplatit daň). Arex dále argumentuje tím, že evropská směrnice o DPH byla do našeho právního řádu chybně implementovaná. Nejvyšší správní soud vzal tyto argumenty v potaz, řízení přerušil a položil Soudnímu dvoru EU tři předběžné otázky (celkem se české soudy obrátily na evropský soudní dvůr pouze pětapadesátkrát), které mají vyjasnit, jestli Finanční správa postupovala správně, či ne.
Nyní je na Soudním dvoru EU, aby rozhodl. Trvat to bude minimálně několik měsíců a výsledek může být pro Českou republiku hodně nepříjemný. Podobných případů je víc, a pokud by se ukázalo, že v nich Finanční správa chybovala, opravdu by to nemuselo být levné.
| „Zajišťováky“ |
|---|
| Zajišťovací příkazy se v minulých letech staly oblíbeným nástrojem Finanční správy. Jen loni jich vydala 1561, a to na celkem 3,3 miliardy korun. Správní soudy se zatím zabývaly desítkami zajišťovacích příkazů (jde o předběžné zajištění majetku v situaci, kdy Finanční správa dojde k závěru, že dotyčná firma vyměřenou daň v budoucnu neuhradí) a skóre je zhruba vyrovnané: některé Nejvyšší správní soud označil za oprávněné, jiné však podle něj indikují přehnanou aktivitu finančních úřadů. Některé zajišťovací příkazy proto Nejvyšší správní soud zrušil. Naposledy se to týkalo menší stavební firmy ze Zlínska Naryner Construction, kterou jejich uvalení málem položilo. „De facto veškerý volný kapitál zmizel, nebyly peníze pro obchodní partnery, nebyly peníze na výplaty. Zvládli jsme to jen díky tomu, že jsem si půjčil od známých,“ řekl před třemi týdny serveru Neovlivní.cz jednatel firmy Michal Kramoliš. |
Přečtěte si také:
