Co je to odstupné
Typ finančního odškodnění, jež zaměstnanci kompenzuje ušlý příjem kvůli ztrátě zaměstnaní, se označuje jako odstupné. Jedná se o určité peněžité vyrovnání, které zaměstnanci náleží za specifických podmínek dle zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce. Odstupné se přitom vyplácí pouze za předpokladu, že je zaměstnanci ukončen pracovní poměr ze strany zaměstnavatele.
Kdo má nárok na odstupné
Nárok na odstupné při výpovědi nevzniká zaměstnanci automaticky. Jak bylo výše uvedeno, musí se jednat o výpověď ze strany zaměstnavatele. V případě, že výpověď podal pracovník sám, nárok na odstupné nemá, jelikož pracovní poměr rozvazuje z vlastní vůle. Stejně tak mu nenáleží odstupné ani tehdy, pokud zaměstnanci skončila smlouva na dobu určitou.
Další situace, kdy není nárok na odstupné zaměstnanci možné přiznat, nastává v případě, že závažným způsobem porušil pracovní smlouvu, respektive povinnosti z této smlouvy vyplývající. V takovém momentě se jedná o chybu na straně zaměstnance a zaměstnavatel má právo s ním poměr rozvázat bez povinnosti vyplatit mu finanční kompenzaci za ztrátu zaměstnání.
Zda zaměstnanci vznikne nárok na odstupné, tedy záleží na okolnostech a důvodech jeho propuštění. Peněžitou kompenzaci pracovník dostane ve chvíli, kdy s ním byl rozvázán poměr kvůli organizačním důvodům. V některých případech lze však přiznat také odstupné ze zdravotních důvodů. Zaměstnavatel tedy musí vyplatit zaměstnanci odpovídající kompenzaci, pokud platí jedna z následujících situací:
- zaměstnavatel ukončuje svoji činnost nebo ruší pobočku,
- zaměstnavatel nebo část jeho podnikání se přesouvá,
- zaměstnavatel snižuje stavy,
- zaměstnanec nemůže dál vykonávat práci kvůli pracovnímu úrazu nebo nemoci z povolání.
Z čeho se počítá odstupné
Výpočet odstupného není žádná věda, jelikož se stanovuje na základě jednoho jediného parametru. Podle zákoníku práce totiž závisí pouze na tom, jak dlouho zaměstnanec u daného zaměstnavatele pracoval. Pokud vám vznikl na základě výše uvedených informací nárok na finanční kompenzaci za ztrátu zaměstnání, měl by vám ji zaměstnavatel vyplatit v nejbližším výplatním termínu. Výše odstupného je přitom stanovena následujícím způsobem:
- zaměstnanec pracoval u zaměstnavatele méně než rok – odstupné bude činit jeden průměrný měsíční plat,
- zaměstnanec pracoval u zaměstnavatele jeden až dva roky – odstupné bude činit dva průměrné měsíční platy,
- zaměstnanec pracoval u zaměstnavatele déle než dva roky – odstupné bude činit tři průměrné měsíční platy.
Pakliže si zaměstnavatel svého pracovníka výjimečně vážil, jelikož odváděl po dobu svého působení v podniku perfektní práci, je samozřejmě možné poskytnout mu odstupné vyšší než jsou tři průměrné měsíční platy. Žádná maximální částka zákonem stanovená není. Záleží tak pouze na zaměstnavateli, kolik je ochoten uvolnit pro tyto účely peněžních prostředků. Není však možné, aby bylo odstupné nižší, než je stanoveno v zákoníku práce.
Odvody z odstupného
Pokud si kladete otázku, jak se daní odstupné, pak je to stejné jako u výplaty. To znamená, že se nejčastěji odvádí daň z příjmů ve výši 15 procent. Pakliže ale váš hrubý měsíční výdělek včetně odstupného překročí částku 155 644 korun, bude z něj stržena zvýšená sazba daně, která činí 23 procent. U této sazby probíhá srážka daně tím způsobem, že vše do limitu 155 644 korun je daněno 15procentní sazbou a vše nad tuto hranici pak 23procentní daní.
Jaké nejvyšší odstupné jste od zaměstnavatele dostali?
Standardně se z každé výplaty odvádí také povinné zálohy na sociální a zdravotní pojištění. V případě finančního vyrovnání za ztrátu zaměstnání tomu tak ale na rozdíl od daní není. Za odstupné sociální a zdravotní pojištění odvádět vůbec nemusíte. Jakmile vám přijde výplata společně s částkou příslušného odstupného, budou zálohy na pojištění strženy pouze samostatně z výplaty účtované za daný kalendářní měsíc.
Kdo platí odstupné při krachu firmy
Někdy může podnik propouštět své zaměstnance z důvodu insolvence. Dojde-li k takové situaci, pak zaměstnavatel pravděpodobně nebude mít dostatek prostředků na to, aby poskytl všem svým pracovníkům finanční vyrovnání. I s těmito situacemi však české zákonodárství počítá a zaměstnancům poskytne v takovém případě takzvané kompenzační odstupné úřad práce. Tento typ finančního vyrovnání je osvobozen od povinných záloh na pojistném a také od daně z příjmů.
Odstupné a podpora v nezaměstnanosti
Podpora v nezaměstnanosti a odstupné se žádným způsobem nevylučují, avšak nelze je čerpat zároveň. Pokud byl zaměstnanec propuštěn z organizačních nebo zdravotních důvodů a obdržel tak od zaměstnavatele finanční vyrovnání, může se s klidným svědomím přihlásit na úřad práce. Ten mu poskytne podporu v nezaměstnanosti, avšak čerpat ji daná osoba může až ve chvíli, kdy uběhne počet měsíců odpovídající výši odstupného.
V případě, že zaměstnanci byla vyplacena jedna průměrná měsíční mzda, bude podporu v nezaměstnanosti čerpat po uplynutí jednoho měsíce. U dvou průměrných měsíčních mezd si na podporu počká dva měsíce, a pokud obdržel odstupné ve výši tří průměrných měsíčních mezd, posune se čerpání podpory o tři měsíce. Dobrou zprávou však je, že tímto čekáním se doba, po kterou je možné standardně podporu v nezaměstnanosti čerpat, nijak nekrátí.
Standardní lhůta pobírání podpory v nezaměstnanosti činí u osob evidovaných na úřadu práce do 50 let věku pět měsíců. V případě nezaměstnaných osob, kterým je mezi 50 a 55 lety, je tato doba prodloužena na osm měsíců a uchazeči o zaměstnání, kterým je více než 55 let, pak pobírají dávky až v délce 11 měsíců.
Vrácení odstupného
V některých případech může dojít také k tomu, že zaměstnanec musí část odstupného vrátit. Tato situace nastává, když se pracovník vrátí zpět do zaměstnání, ze kterého byl předtím propuštěn. Může se tak stát například v momentě, kdy zaměstnavatel vyřešil problém, který ho nutil k předchozímu snižování stavů, a nyní opět může zaměstnat více lidí.
Není však pravidlem, že se odstupné musí vracet. Samozřejmě to záleží především na vůli zaměstnavatele. Ten má nicméně právo chtít po znovu přijatém pracovníkovi, aby vrátil část finanční kompenzace, a to za předpokladu, že nový pracovní poměr uzavřel a do zaměstnání nastoupil dříve, než uplynula doba, která odpovídá násobku výdělku, ze kterého bylo odstupné odvozeno.
Zjednodušeně řečeno, pokud zaměstnanec nastoupil do stejné práce měsíc poté, co byl propuštěn, a bylo mu poskytnuto odstupné ve výši tří měsíčních platů, zaměstnavatel po něm může požadovat vrácení poměrné části tohoto vyrovnání. Pakliže by do zaměstnání nastoupil až po uplynutí tří měsíců, odstupné mu zůstane celé.