Veřejnoprávní médium je v krizi, která nemá dobré řešení
Kdo jede na Kavčí hory metrem, vystupuje ve stanici Pražského povstání. A tak jako má 17. listopad v Česku dvojí historický význam, letošní události v České televizi možná dají nový význam i názvu nedaleké stanice podzemky. V úterý 26. prosince večer se před budovou „malých Kavek , jak se v České televizi přezdívá sídlu redakce zpravodajství, sešlo zhruba tisíc lidí. Na improvizovaném pódiu se střídali umělci, politici i novináři. Všichni přišli chránit svou televizi před politicky motivovanými zásahy, před cenzurou. Druhý den mířila ke Kavčím horám už celá procesí. Nakonec se tu sešlo asi pět tisíc lidí. Na klopách měli připnuté červenobílé stužky na znamení solidarity s televizními vzbouřenci. Debatovali o drzosti politiků, kteří chtějí televizi zglajchšaltovat a používat pro vlastní propagandu. O podstatu dění kolem České televize se v tu chvíli nikdo nezajímal. Z věcného problému se stal povánoční happening evokující revoluční náladu listopadu a prosince 1989. Snaha provést systémové změny ve fungování televize se zvrátila v odpor proti opoziční smlouvě Klause a Zemana. Ničivý krok. Na první pohled začalo vše v úterý 12. listopadu. V ten den dostal každý z devíti členů Rady České televize tři hlasovací lístky. Jeden s nápisem ANO, druhý NE a na třetím bylo napsáno „Zdržel se . Když dal předseda rady Miroslav Mareš hlasovat o návrhu na odvolání generálního ředitele České televize Dušana Chmelíčka, zvedlo se ze stolu sedm kartiček s nápisem ANO. Chmelíček byl odvolán. Hlasování se zdržela členka rady Marcella Marboe–Hrabincová. S výtkami k práci Dušana Chmelíčka sice souhlasila, ale chtěla mu dát ještě šanci. „Výhrady, které ke stylu práce generálního ředitele a k plnění úkolů, jež si sám stanovil, rada má, jsou opodstatněné, stojí v poněkud kostrbatě formulovaném zápisu z jednání rady. „Přesto jsem nehlasovala pro jeho odvolání. Domnívám se totiž, že střídat lidi na špičkových pozicích v časovém horizontu měsíců, není už z principu rozumné. Uskutečnit pozitivní systémové změny v takovém kolosu, jakým je Česká televize, není otázkou měsíců, dodala Marboe–Hrabincová, která podle svých slov před nástupem do televizní rady, kam byla nominována klubem sociální demokracie, neměla doma televizor. Proti odvolání Dušana Chmelíčka se vyslovil jediný radní – Miloš Rejchrt, nominovaný do Rady České televize Unií svobody. Do zápisu nechal napsat následující vyjádření: „Odvolání generálního ředitele v současné chvíli považuji za krok ve svých důsledcích pro Českou televizi ničivý. V tu chvíli si Rejchrt zřejmě vůbec neuvědomoval, že vynáší slova téměř prorocká. Revoluce. Nespokojenost členů rady s prací generálního ředitele Chmelíčka byla dlouhodobá. Největší kritičkou ředitele Chmelíčka byla Jana Dědečková, nominovaná do rady poslaneckým klubem ODS. Podle jejích slov se Chmelíček nedokázal držet ani vlastního plánu na chod České televize. Dědečková Chmelíčkovi dále vytýká, že ohrozil pověst veřejnoprávní televize, když letos v říjnu stáhl z vysílání reportáž pořadu Klekánice. O stížnosti redaktora Britských listů Tomáše Peciny na Chmelíčkovo jednání jednala rada loni 21. listopadu. Tehdy Pecinovu stížnost označila za opodstatněnou a konstatovala, že Chmelíček rozhodnutím zastavit vysílání reportáže kritické vůči vedení akciové společnosti Sazka „poškodil pověst České televize jako média veřejné služby. Paradoxně za to byla později kritizovaná rada, která koncem listopadu hájila redaktory České televize proti cenzurním zásahům ředitele Chmelíčka. Chybu však rada udělala v tom, že Chmelíčka neodvolala už na zasedání 21. listopadu, ale až o tři týdny později. Jelikož předseda Rady České televize Miroslav Mareš nedokázal jasně a srozumitelně tlumočit důvody pro Chmelíčkovo odvolání, zvedl se hlas odporu v řadách profesních skupin participujících na chodu veřejnoprávní televize. Předseda Českého filmového a televizního svazu FITES Martin Skyba označil rozhodnutí rady za zradu a dodal: „Prokázalo se, že to jsou nezkušení lidé, kteří nerozumějí televizi. Zároveň řekl, že je třeba změnit platný zákon o České televizi, neboť současný způsob volby členů Rady ČT je „nehorázný . „Je to jen další politický orgán, řekl doslova Skyba. Stručně tak shrnul vzbouřeneckou rétoriku příštích dnů. Umělecká fronta se do záležitosti vložila ve čtvrtek 14. prosince, kdy na Chmelíčkovu obranu vystoupili členové sboru poradců ředitele České televize. Výzvu k odvolání Rady České televize podepsalo devět z patnácti členů sboru, jehož vznik inicioval sám Chmelíček a také sám vybíral jeho členy. Tento argument už nikdy neslyšel. Důležité bylo, že se za Chmelíčka postavili lidé jako Ludvík Vaculík, Jiřina Bohdalová nebo Jiří Bartoška. Prezident Havel se za Chmelíčka postavil sice až o pět dní později, ale „revoluce už byla na světě. Takzvaný dialog. Ihned po odvolání ředitele Chmelíčka Rada České televize vypsala výběrové řízení na obsazení uprázdněného křesla. Zájemci o ředitelskou funkci se mohli hlásit do devatenáctého prosince, kdy také rada měla začít s výběrem. Ještě předtím se však televizní odboráři a zástupci „kulturní fronty semkli v iniciativě ČT – Věc veřejná. „Lidé z různých organizací se budou snažit zabránit radě, ,aby šla volit , oznámila den před zasedáním Rady ČT mluvčí nové iniciativy Alena Müllerová, jinak Chmelíčkova šéfdramaturgyně. V ten samý den se ke kritikům rady připojili také iniciátoři petic „Děkujeme, odejděte! a „Impuls 99 . Krátce před zasedáním rady její předseda Mareš prohlásil, že pod nátlakem s nikým jednat nebude. Spor mezi vzbouřenci a Radou České televize se tak začal vyhrocovat. Hodinu po poledni 19. prosince se před hlavní budovu České televize na Kavčích horách shromáždilo asi dvě stě lidí, kteří se dožadovali vstupu na jednání rady. Předseda Mareš slíbil, že rada žádost projedná. Pár minut po čtrnácté hodině oznámil shromážděným, že jednání zůstane uzavřeno. Rada však nakonec přijala zástupce iniciativy ČT – Věc veřejná Alenu Müllerovou, herce Jana Krause, herce a režiséra Břetislava Rychlíka a bosse televizních odborů Antonína Dekoje. Demonstranti čekali ve velké projekční místnosti v hlavní budově na Kavčích horách. První se vrátil Jan Kraus, který přítomným sdělil, že se s radními pohádal a další jednání odmítl. „My si to budeme muset tvrdě vyvzdorovat, jinak oni nás uvaří na lhůtách, jednáních, setkáních a takzvaným dialogu, popsal novou strategii před shromážděnými televizními aktivisty. Jak řekl, tak se také stalo. Nový ředitel. Ve středu 20. prosince měla rada na stole ze třiatřiceti kandidátů už jen šest jmen. Mezi nimi také bývalou ředitelku TV Prima Kateřinu Fričovou a finančního ředitele České televize Ladislava Palusku. Nakonec však oznámila jméno, které všem vyrazilo dech – Jiří Hodač. Bývalý ředitel zpravodajství ČT, kterého do funkce přivedl Chmelíček, ale Hodač po čtyřech měsících sám odstoupil k velké úlevě celé zpravodajské redakce. Zděšení z nového ředitele proto zavládlo hlavně mezi redaktory zpravodajství. Ti se ihned spojili s vůdci iniciativy Česká televize – Věc veřejná. Byl to totiž právě Hodač, kdo redaktorům zpravodajství loni nařídil, aby ve zprávách přečetli reakci ODS na článek v listu MF Dnes. Deník tehdy uvedl, že Václav Klaus telefonicky intervenoval do chodu zpravodajské redakce, což předseda ODS popřel. Hodač tak získal pověst politicky zabarveného cenzora. Ještě před vyhlášením výsledků výběrového řízení se do hry vložili politici čtyřkoalice. „Rada České televize neplní funkci svěřenou zákonem, nezastupuje zájem veřejnosti, oznámil místopředseda Unie svobody Vladimír Mlynář. Zhruba ve stejnou chvíli rezignoval na členství v Radě České televize Miloš Rejchrt, jediný radní nominovaný Unií svobody. Umělci, televizní odboráři i vzbouření redaktoři začali volat po „radě odborníků . Ještě před Vánocemi se uskutečnilo první setkání v garážích České televize. Shromáždění evokovalo události listopadu 1989, kdy se „televizáci scházeli na stejném místě. První paralela se sametovou revolucí byla na světě a vyvrcholila na povánočních setkáních před „malými Kavkami . Lidé z televize vypověděli Hodačovi i Radě České televize poslušnost. Nový zákon. Ve středu 27. prosince dal nový ředitel vypnout televizní vysílání obou programů České televize a do věci se poprvé vložila Zemanova vláda. Místopředsedové vlády Vladimír Špidla a Pavel Rychetský přijeli na Kavčí hory vyjednávat jak se vzbouřenci, tak s ředitelem Hodačem. Ve vypjaté atmosféře však vicepremiéři nedosáhli žádného výsledku. Napětí na Kavčích horách zjevně pomine, až bude schválen nový zákon o České televizi. Podle návrhu znění, které vypracovalo ministerstvo kultury pod Pavlem Dostálem, bude sice členy Rady ČT i nadále volit Poslanecká sněmovna, ale navrhovat je už nebudou politické strany, nýbrž „odborné, profesní a další skupiny veřejného života. Oba odpojené programy České televize budou všechny odpovědné orgány tlačit k větší rozhodnosti při řešení vzniklého problému. Veselo bude hlavně na lednovém zasedání Poslanecké sněmovny, která se sejde mimořádně jen kvůli České televizi, veřejnoprávní instituci s ročním rozpočtem ve výši bezmála pěti miliard korun.
