Dosud se mělo za to, že pokud firma s manažerem, který byl do funkce jmenován před 1. lednem 2007, nesjednala možnost odvolání z funkce, nemůže jej už z funkce platným způsobem odvolat. Nejvyšší soud ČR tvrdí opak.
Foto: Martin Siebert
Zákoník práce až do 31. prosince 2006 dovoloval jmenování do funkce, kterým byl založen pracovní poměr, u všech zaměstnavatelů. Tato možnost byla v zásadě omezena jen zařazením daného pracovního místa v řídící organizační struktuře příslušného zaměstnavatele. Nový zákoník práce s účinností od 1. ledna 2007 podstatně zredukoval možnost jmenovat zaměstnance do funkce.
Výčet případů, kdy se pracovní poměr zakládá jmenováním, je obsažen § 33 odst. 3 zákoníku práce. Jde jednak o případy stanovené zvláštními právními předpisy a jednak o vedoucí funkce ve státní a veřejné správě a službách (tj. v tzv. rozpočtové sféře) a ve státních podnicích.
Pracovní poměr zaměstnance jmenovaného do funkce (také pracovní poměr založený volbou) podle dřívějších právních předpisů, tedy před 1. lednem 2007, se stanoveným okruhem výjimek, se nyní považuje za pracovní poměr založený pracovní smlouvou (viz § 364 odst. 3 zákoníku práce) a řídí se pro něj stanoveným režimem.
Právní postavení zaměstnanců, kteří byli před rokem 2007 do řídící funkce jmenovaní, je tedy od ledna 2007 zásadně stejné, jaké mají zaměstnanci, jejichž pracovní poměr byl již v době před 31. 12. 2006 založen pracovní smlouvou. Pro jejich právní postavení podle dosavadní právní úpravy bylo současně charakteristické, že mohli být z funkce (pracovního místa) odvoláni nebo že se své funkce (pracovního místa) mohli vzdát.
Dosud se všeobecně soudilo, že takto jmenovaného zaměstnance, s nímž nebyla sjednána možnost odvolání z funkce a možnost vzdání se funkce, nelze od roku 2007 z funkce platně odvolat. A při ukončení pracovního poměru musí proto zaměstnavatel postupovat výhradně standardní cestou rozvázání pracovního poměru. To znamená, že musí dát zaměstnanci výpověď nebo s ním uzavřít dohodu o rozvázání pracovního poměru.
Jenže tento všeobecně přijímaný názor 23. listopadu 2010 změnil Nejvyšší soud. Ten ve svém rozhodnutí píše: „Vedoucí (a jiní) zaměstnanci, jejichž pracovní poměr byl v době do 31. 12. 2006 založen jmenováním a jejichž pracovní poměr se nadále pokládá za založený pracovní smlouvou, mohou být v době po 1. 1. 2007 ze svého vedoucího místa odvoláni nebo se ho mohou vzdát, tedy že jejich právní postavení je ode dne 1. 1. 2007 přímo ze zákona stejné jako u vedoucích zaměstnanců, u nichž byl počínaje dnem 1. 1. 2007 založen pracovní poměr pracovní smlouvou a s nimiž zaměstnavatel současně sjednal ve smyslu ust. § 73 odst. 2 a 3 zákoníku práce možnost odvolání z vedoucího místa a vzdání se takového pracovního místa.“
“Pro závěr, zda odvolanému vedoucímu zaměstnanci náleží odstupné, není významné, jaké pracovní místo zastával v době skončení pracovního poměru, ale jen (výlučně) skutečnost, co bylo příčinou odvolání zaměstnance z funkce (z místa vedoucího zaměstnance). Nárok na odstupné je ve smyslu ust. § 73 odst. 6 zákoníku práce (stejně jako podle ust. § 65 odst. 3 zákoníku práce ve znění účinném do 31. 12. 2006) dán pouze tehdy, došlo-li k odvolání zaměstnance v souvislosti se zrušením jeho (jím zastávaného) pracovního místa v důsledku organizační změny.“
