Na politický nátlak a lobbisty, kteří stáli za jeho pádem z funkce ředitele Českého rozhlasu (ČRo), si loni stěžoval Václav Kasík. Minulý týden byl jmenován dočasným šéfem České filharmonie (ČF). Stalo se tak po kontroverzním odvolání Vladimíra Darjanina, jenž na ministra kultury a exředitele filharmonie Václava Riedlbaucha vytáhl nesrovnalosti v hospodaření ČF. Kasík posloužil jako šikovná figurka ministra, který se tři týdny před volbami rozhodl Darjanina sesadit a potřeboval zalepit vzniklou díru.
Signálů, že Kasík není tak „neohebný“, jak o sobě rád prohlašoval, vzaly za své již krátce po jeho loňském odchodu z rozhlasu. Ani ne týden po vyklizení Vinohradské 12 kývl na nabídku primátora Pavla Béma a šel mu radit s PR. Na to, že obviňoval rozhlasové radní, kteří ho údajně odvolali právě na popud ODS, to byla nebývale rychlá otočka! O několik měsíců později se české politické luhy a háje chystají na volební klání a souhrou náhod se do hledáčku dostane jiný šéf významné instituce. Není prý schopen manažersky vést svěřený úřad. Mimochodem, po dlouhé době se tomuto řediteli podaří získat si na svou stranu jindy rozhádané filharmoniky. Jeden den se zástupce ministerstva kultury dušuje, že Václav Darjanin v čele ČF zůstává, druhý den je ministr odvolá. A Václav Kasík? Ten neváhá a přijímá nabídku tentokrát Václava Riedlbaucha, exkomunisty a sociálnědemokratického nominanta do úřednického kabinetu. Opět netradiční proměna. Kasík kritizující postupy a okolnosti provázející vlastní „popravu“ v ČRo se v podobném případě, který mu otevírá zajímavé místo, zdržel hodnocení postupu politiků. Aby toho nebylo málo, tak když byl odejit z rozhlasu kvůli pochybením ve funkci generálního ředitele, tvrdil, že každý manažer má přeci při daném objemu rozhodování nárok na třicet procent chyb. Doufejme, že vymezený limit Kasík během několika měsíců, než se vypíše konkurz na řádného šéfa filharmoniků, nepřekročí.
