Jestli v zahraničí podpoříme neseriózního českého šíbra, který sice vydělá nějaký peníz, ale pokazí image republiky, Česko tím ekonomicky poškodíme
Nedostatek finančních prostředků na veřejnou diplomacii považuji za ohrožení hospodářských zájmů Česka.
České firmy od zastupitelských úřadů žádají ekonomické informace, navázání kontaktů a pomoc při jednáních, propagaci výrobků, přístup k ředitelům větších podniků a rozhodujícím místním politikům, ale i ovlivnění místních předpisů a legislativy souvisejících s jejich činností v dané zemi. Setkat se však s podnikatelem, který opravdu ví, co chce, je pro české zastupitelské úřady stále vzácností. Často je tomu tak, že úřad nejen pomáhá prosadit určité záměry, ale přímo je i vytváří. Většinou to vyžaduje zdravý rozum, znalost místního prostředí a vstřícný vztah k české firmě – to zastupitelské úřady zvládnou.
OSVÍCENÍ MANAŽEŘI Pokud by zastupitelské úřady dělaly jen výše zmíněné, je to žalostně málo. Samozřejmě, tento servis je třeba firmám poskytnout. Osvícenější čeští manažeři však požadují mnohem více, propagaci země jako takové. Patří přece mezi banální ekonomické pravdy, že na rozhodnutí investovat či kupovat určité produkty má výrazný podíl celková image země. Německý či skandinávský výrobek má a priori větší důvěru než výrobek rumunský, bez ohledu na skutečnou kvalitu. Naším cílem by mělo být, aby se pověst českých výrobků blížila spíše imagi těch německých a skandinávských. Podpoříli organizaci výstavy o českém skle Brilliant by Design v Bukurešti firmy ČEZ nebo Staropramen, není to charitativní pomoc jinému odvětví, ale investice do dobré značky vlastní země. Roli státu a zastupitelských úřadů na tomto poli může stěží někdo nahradit.
Koneckonců i šéf finanční skupiny Erste (patří jí Česká spořitelna) Andreas Treichl nám kdysi na poradě velvyslanců řekl, že investice do image země je ekonomicky naprosto zásadním faktorem: Česko je vnímáno jako stabilní země proto, že má image stabilní země – když tuto image ztratíme, přestaneme být z pohledu investorů stabilní, a objektivní tvrdá data se přitom vůbec nemusejí změnit.
Z pohledu úzce definované ekonomické diplomacie jsou ale peníze vynaložené na veřejnou diplomacii a kulturu penězi mrtvými.
Jenže podpořímeli neseriózního českého podnikatelského šíbra, který sice v zemi vydělá nějaký peníz, ale jeho činnost pokazí image republiky a zanechá určitou pachuť i vzhledem k zastupitelským úřadům, Česko tím vlastně ekonomicky poškodíme. Naopak navštívíli v Rumunsku kvalitní výstavu českého umělce několik desítek tisíc lidí, vychováváme si tím obrovský potenciál osob s pozitivní představou o Česku. Kulturními akcemi vytváříme i prostředí pro vytváření kontaktů. Na koncert Pavla Šporcla nebo Symfonického orchestru Českého rozhlasu přijde v Bukurešti i premiér a generální ředitelé nejvýznamnějších firem, ať již z autentického zájmu o kulturu, nebo „protože se to patří“; na seminář o investičním prostředí v Česku pošlou nanejvýš své podřízené.
KULTURA PRODÁVÁ Není nedůležité, jakou kulturu podporujeme. Ať již jde o tradiční české klenoty, jako je vážná hudba či design skla, nebo o kreativní, současné a alternativní umění, je důležité, abychom nabízeli skutečnou kvalitu, to nejlepší, co je země s to nabídnout – a to stojí peníze. V řadě velkých zemí je kreativita a kultura vlastně jedinou možností, jak opravdu zaujmout a získat místní elitu – ani naše politika, ani naše hospodářské a průmyslové svazy toho prostě nejsou v této míře schopné a nikdy nebudou. Investice do podpory české kultury v zemi, jako je například Čína, tak může být tím nejrozumnějším ekonomickým počinem.
Kultura může mít dokonce rozhodující roli ve dvou okamžicích rozhodování o investicích – může se stát oním jazýčkem na vahách, podle něhož se rozhodne, zda se dá přednost třeba zrovna Praze před jiným středoevropským městem. Nedostatek finančních prostředků na veřejnou diplomacii proto považuji za ohrožení hospodářských zájmů Česka.
O autorovi| JIŘÍ ŠITLER, velvyslanec České republiky v Rumunsku
