Za dva roky existence stihl Úsvit přímé demokracie rozpad, nevolitelnost i prázdný účet
Nula na kontě nejmenší a kdysi nejbohatší politické strany, vztaženo na hlavu, byla asi největším překvapením bizarního finále rozpadu Úsvitu přímé demokracie. „V tuto chvíli jsou disponibilní finanční prostředky do konce volebního období nulové,“ řekl po konferenci hnutí, jež stvrdila rozpad, poslanec a šéf rozhodčí komise Úsvitu Jiří Štětina. Jen pro připomenutí: za čtyřleté volební období má Úsvit dostat přes 120 milionů korun, tedy ne úplně drobné.
Okamura tak za necelé dva roky od vzniku hnutí stihl mnohem víc než běžné politické strany, proti nimž tak hlasitě bojuje: rozpad, prázdné konto (to je dokonce v minusu) i volební preference pod hranicí volitelnosti.
Takhle nějak vypadá přímá demokracie v jeho režii. Nebo spíš harakiri. Přitom je to ironie: Úsvit, jenž původně hlásal boj proti korupci a přímou zodpovědnost i odvolatelnost politiků, by dnes volila jen hrstka xenofobů. Okamura přesto zůstává podle průzkumů třetím nejpopulárnějším politikem v zemi.
Snad je ho některým voličům líto. Anebo skutečně věří, že mu Úsvit ukradli lidé, kteří se do parlamentu vyvezli na jeho zádech.
Je v tom i pravda: zatímco všichni znali před volbami Okamuru, protože má na všechno moudrou odpověď a mluví jako samopal, nikdo neznal Marka Černocha ani ostatní „pučisty“, jak jim Okamura nyní říká. Je to podobný příběh jako ANO Andreje Babiše, jen v malém: místo miliard mluvíme o milionech. Možná i proto je teď na kontě Úsvitu nula.
Ze všeho nejvíc je Okamurův příklad lekcí z mediálního světa. Českojaponského podnikatele kompletně stvořili novináři, kteří tak rádi slyší jednoduché odpovědi. A když už pak bylo pozdě a měli i oni složitější otázky, přestal se Okamura s odpověďmi obtěžovat. Místo nich začal vydávat knihy a natáčet videoblogy. Zakrátko se málem stal prezidentem. I poslanci Úsvitu o Okamurovi říkají, že si politicky nic nemyslí a jako talentovaný populista vždy jde tam, kde jsou lidi. Před časem se tak sešel na bláznivé demonstraci na Václaváku s Vítem Bártou, dalším nadaným populistou. Teď ho následuje i do politického pekla.
O Okamurovi říkají, že si politicky nic nemyslí a je talentovaný populista.
