Když se v únoru propadl státní rozpočet do téměř dvacetimiliardového deficitu, rezonovalo to na politické scéně docela silně. Všem je jasné, že utrácení Babišovy vlády musí narazit na rozpočtové možnosti, a zdálo se, že ten okamžik pravdy nadešel a rozpočet se letos propadne do deficitu vyššího, než je těch naplánovaných 40 miliard korun. Posuzovat hospodaření státu po dvou měsících je ale ošidné. První relevantní data, z nichž lze činit nějaké věrohodnější závěry, jsou až ta dubnová. A ta radosti vládě moc neudělala, přestože to vypadá, že by ten naplánovaný deficit mohl klapnout.
Nejpozitivněji působí, ale také nejvíce pochybností vyvolává, návrat růstu výnosů DPH. Za leden a únor klesala DPH o 4,4 procenta. Za čtyři měsíce už roste o dvě a půl procenta. Výpadek na počátku roku zdůvodňuje ministerstvo financí velkým snížením zadržovaných odpočtů a vratek daně.
Tomu by se po řádění bývalého šéfa Finanční správy Janečka dalo docela i věřit. Jenže v březnu skočila DPH meziročně o neuvěřitelných dvanáct procent a v dubnu o dalších devět, což moc nekoresponduje s vývojem ekonomiky, kdy třeba tržby v maloobchodě docela brzdí. Takže to trochu vypadá, že co berňák v lednu a únoru vrátil, tak zase těm samým sebral v březnu a dubnu a hrátky s DPH jsou používány k odhánění špatných zpráv o vývoji veřejných financí. Má to ale chybičku v tom, že se to bude muset zase přiznat.
Česká ekonomika se přehřívá. V žebříčku stability klesla o tři místa
Druhou věcí je, že rozpočet drží současná fáze hospodářského cyklu, kdy je plná zaměstnanost a velký tlak na růst mezd. To táhne vzhůru největší příjmovou položku rozpočtu - důchodové pojištění. A taky daň z příjmu fyzických osob, kde je krásně vidět, jak nás stát ždíme více a více, aniž by musel hýbat s daňovou sazbou. Zatímco mzdy a s nimi i důchodové pojištění rostou stabilně o nějakých osm procent, výnos daně z příjmů roste skoro o čtrnáct. Už desetileté zmrazení základní odečitatelné položky na poplatníka ve výši 24 tisíc korun při rychlém růstu mezd zvedá masivně efektivní zdanění, zejména u nadprůměrných výdělků. A nejen v tomto případě dodnes krmí rozpočet nezrušená, zato hojně kritizovaná restriktivní opatření Nečasovy vlády.
Teď už to ale při zvoleném tempu rozdávání nestačí. Od počátku roku drží výdaje stálé tempo kolem neuvěřitelných 13,5 procenta. A přestože se tiskové oddělení ministerstva financí snaží a zdůrazňuje růst výdajů na investice, tak i z letmého pohledu na čísla je vidět něco zcela jiného. Za čtyři měsíce stouply meziročně výdaje o 59,15 miliardy korun.
Rozpočtový zázrak z Bruselu. Přebytek je důsledkem štědrého dárku
Z toho kapitálové výdaje o 8,57 miliardy. Z toho transfer do fondu dopravy, tedy na stavby silnic a železnic pak činí jen 3,34 miliardy. Takže nějaká masivní akcelerace v investicích není zatím v reálu na rozdíl od řečí v televizi moc znát. A nezdá se, že by na to stát vůbec měl nějaké peníze.
V těchto dnech by už měl být hotov první nástřel státního rozpočtu na příští rok a už nyní je jasné, že jednání o něm budou velmi barvitá, protože socialistické plány obou vládních partají narazí na realitu. Nedávno schválený a do Bruselu odeslaný Konvergenční program počítá s tím, že tempo růstu výdajů klesne příští rok na polovinu a ten další, který bude rokem volebním, na třetinu letošní reality. To jsme zvědavi, jak se s tím tato vláda popasuje.
